Artalk.cz

Boyscouts of Selfdom

V malé výstavní síni Galerie výtvarného umění v Chebu je v současné době možné vidět exhibici dvou členů pražské skupiny Be Boys, která se zabývá graffiti. Pro mne, jakožto pro běžného návštěvníka galerie, bylo těchto pár místností paradoxním procitnutím a zapleteností do pojmosloví současných, ale i minulých dějin výtvarného umění.

graffiti

Tato dvojice staví svůj koncept, podpořený volně nabízeným manifestem, na tajemství jazyka tvůrců graffiti. Jsou přesvědčeni, že jejich svět městských ulic a nočních útěků (natolik v českém prostředí zprofanovaný filmy Tomáše Vorla Gympl a Vejška) je totožný se světem lesních interiérů a chápáním zákonů přírody skautských organizací. Pokud chcete vstoupit do jednoho z nich, musíte se naučit jejich jazyk, zvyky, tradice a nakonec i styl života. Jelikož stejně jako „být ve skautu“ pravděpodobně „být graffiti umělcem“ znamená více životní názor a postoj než pouhou libovolnou zábavu a trávení volného času. Nebo alespoň se tak dvojice Hanes a Plebe chce představit veřejnosti.

Ale nezavání tato potřeba ukázat svou „tajnou organizaci a strukturu“ navenek, v tomto případě v galerii výtvarného umění, již paradoxním zápachem touhy po potvrzení vlastní výjimečnosti skrze nepochopené zírání přihlouplého diváka? Ovšem, je možné do galerie přijít a mravoličně chápavě nad díly pokyvovat hlavou jako nad výdobytkem současného moderního světa a případné revolty vůči němu, ale návštěvník, přestože například výtvarně i teoreticky poučen, však nezasvěcen do tajemství graffiti skautů, z této exhibice v podstatě pranic nemá, kromě podivného pocitu vlastní intelektuální podřazenosti.

Paradox přenesení pouličního umění do galerie byl již tolikrát diskutován, že čtenář zainteresován do této tematiky jistě najde příhodné články a názory. Jen ve shrnutí se jedná o diskuzi, zdali umění pouliční, z ulice a města vyrostlé, je schopno se etablovat v galerijním prostředí. Mnozí umělci, kteří původně své obrázky zvěčňovali na zdech paneláků a stanic metra, své úsilí přenesli na plátna v rámech a zavěsili je v galerijních prostorách. Otázkou pak je, zdali se stále jedná o umění graffiti, či se pouze mění médium malby na plátně. Také nerozeznáváme příliš mnoho, zdali je obraz umělce vyhotoven barvou akrylovou či olejovou, obojí stále chápeme jako malbu na plátně. Stejně tak „stříkání barvy“ na povrch plátna již bylo etablovanou technikou na počátku 20. století, například v dílech Jindřicha Štyrského.

Proto jsem se sám sebe ptal, zdali se opravdu v takovýchto případech ještě stále jedná o graffiti, pouze vystavené v galerii. Nutno uznat, že Hanes a Plebe se tomuto paradoxu sympaticky vyhnuli. V expozici se nenacházejí graffiti díla zarámovaná a pověšená na zeď, spíše je celý jim propůjčený prostor proměněn v jakési domácí prostředí záhadně mluvících a nám nezvykle žijících a jednajících graffiti skautů. Vedle projekčních děl s dominujícími barvami modré a červené (které se nesou celou expozicí, a pokud jsem to dobře pochopil, jednotlivý umělec se pozná podle užité barvy) se zde nacházejí předměty typu polen dřeva, dřevěné chatky s pomalovanými plachtami či skleněný oheň v dřevěném ohništi. Co výstavě dominuje, jsou různé, nutno podotknout divákovi nic neříkající, znaky, pravděpodobně z tajné řeči této dvojice. Nutno nezapomenout na obrovské „Home“na zdi. V podstatě jediné dílo v celé expozici, které se blíží filozofii graffiti: pomaluj zeď.

Nemohu se však ubránit pocitu doporučit této dvojici, skrývající svou výstavu pod názvem Boyscouts of Freedom, aby si právě podobné pošeptávání všude okolo a žádné opravdové slovo nechali jen na „Home“. Z výstavy přímo sálá pocit mladického zmaru utápění se v současném uměleckohistorickém prostředí v představě, že každé umělecké dílo má být nepochopitelné a potřebuje tlupu lidí, aby jej nám vysvětlili. Boyscouts of Freedom si pouze uměle vytvářejí tajné společenství, aby upozornili na svou existenci v záplavě současného malování na zeď v městském prostředí. Krok stranou však vždy není krokem vpřed. Jejich díla jsou jako jejich skleněný oheň: viditelný, ale nehřeje ani neplápolá.

Další věcí je pak samotný charakter výstavy: více nežli graffiti v typickém slova smyslu na mne expozice působí stylem konceptuálního umění a instalace. Z tohoto úhlu pohledu se Hanes a Plebe stávají sympatickými skauty konceptuálního a instalačního umění, v zajímavých začátcích. Však jejich koncept graffiti jako umělé organizace, vystavené v galerijních prostorách, je paradoxním ukazatelem jejich nerozvážnosti a opravdovosti jejich označení jako skautů, lidí učících se žít s přírodou, v jejich případě s opravdovým uměním.

Pokud tato dvojice chtěla ukázat své výtvarné pokusy, vše se zdařilo. Pokud se chtěli etablovat jako silná umělecká dvojice média graffiti, měli by si dojít za svými oddílovými vedoucími na přezkoušení.

Nezbývá než doufat, že se tito dva skauti brzy pustí sukní graffiti stylu a vydají se na vlastní uměleckou cestu. Potenciál tu je nezanedbatelný, bohužel v tomto případě nevyužitý, naznačený a zavázán do vlastní potřeby prodat se a exhibovat vlastní výjimečnost. Jak už se to u současného umění stává, z Boyscouts of Freedom se stávají Boyscouts of Selfdom, namísto rozvolnění sféry uměleckého tvoření vystupuje touha po vlastním požitku z údivu druhých.

______________________________________________________________

Hanes & Plebe: Boy Scouts of Freedom / kurátor: Jiří Gordon / Galerie výtvarného umění v Chebu / Cheb / 21. 6. – 7. 9. 2014

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *