Cílem nové rubriky Preview je přinášet prostřednictvím rozhovorů s kurátory prezentace nezávislých galerií, nacházejících se ať již v centrech, nebo často i mimo centra uměleckého dění, jejichž postavení není vůbec jednoduché − obzvláště prezentují-li současné umění. Důkazem, že takové galerie mohou fungovat, je i galerie Sam83, která se nachází v České Bříze. S její kurátorkou Denisou Bytelovou jsme se bavily nejen o Samovi, ale i o poslání obdobných galerií.

Jak začala vaše spolupráce s galerií Sam83 v České Bříze?
Galerie začala vznikat, když se Sam (zakladatelka a programová ředitelka galerie) se svým mužem vrátili z Francie a na začátku 90. let koupili dům v České Bříze, který společně opravili. V té době otevřeli keramickou dílnu a součástí provozu byly také zahradní výstavy. Postupem času na ně začalo přijíždět více lidí a formát výstav se z původních „otevření pecí“ proměnil. Z toho vznikla potřeba vytvořit galerii. Později jsme zahájili i publikační činnost a v návaznosti na letní semináře keramiky vznikly i rezidenční pobyty pro umělce. Pro ty byla v nedávné době postavena nová budova. Koncem 90. let jsem začala v České Bříze navštěvovat seminář, který zjednodušeně řečeno navštěvuji dosud.

Jak je to s návštěvností v galerii na vesnici jako je Česká Bříza?
Samotné umístění galerie není takový problémem. Během jedné výstavy ji navštíví více jak 200 lidí nejen z okolí Plzně, ale i z Prahy nebo Brna. Na vernisáž se dostaví průměrně okolo sedmdesáti, osmdesáti lidí. Díky tomu, že galerie Sam83 nečerpá žádné granty a ani není příspěvkovou organizací, získává velkou svobodu při sestavování programu. Můžeme si dovolit připravit výstavy, které by jinde neprošly. Na druhou stranu je rozpočet limitovaný mírou vložených peněz. I to je jeden důvodů, proč připravujeme jen čtyři výstavy ročně. Ke každé výstavě vychází od roku 2010 katalog, je vytvořen doprovodný program nebo přednáška. Mimo galerii ještě zpravujeme malý depozitář v Klatovech, kde od roku 2009 opakovaně pořádáme projekt 4okna.

A kolik lidí z řad místních obyvatel chodí na vaše výstavy?
Z místních je to pár lidí, ačkoliv se snažíme je zvát a dáváme jim papírové pozvánky do schránek. Dokonce jednotlivé výstavy hlásíme místním rozhlasem. Na výstavy se pak dostaví pár odvážlivců. Někteří už chodí pravidelně. Zajímavý je především kontrast v samotném složení publika. Jednou jsme pořádali projekci kontroverzního filmu spolu s přednáškou Milana Knížáka. Do toho hrála kapela RUiNU, která Knižákovy názory nesdílí a situace dopadla tak, že poslední, kdo na koncertě zůstal až do konce, byla jedna sousedka z Břízy, které bylo hloupé odejít.

Je neuvěřitelné, že jako nezávislá galerie máte tak široký záběr odborné činnosti.
Kromě doprovodných a vzdělávacích programů vydáváme kulturní čtvrtletník Pižmo, postupně také vytváříme vlastní oborovou knihovnu a pořádáme rezidenční pobyty, pro které Sam se svým mužem postavili novou budovu, na stavbě se podílela samozřejmě celá rodina, ale bez nich dvou by C(éčko) nestálo.

Na galerii Sam83 je vidět vstřícnost k divákovi, která stojí v kontrastu s častým  elitářským zaměřením galerií prezentujících současné umění.
Výstavy v galerii jsou zaměřené tak, že se snaží publiku nepodbízet, ale zároveň být otevřené. Situace vychází ze Samova konceptu ,,Vize pro novou kulturu a její místo“. Její součástí je předpoklad, že divák je všude. Není pouze ve velkých městech. Podobný přístup vidím i třeba i v českobudějovické Galerii D9, pro níž jsem chystala výstavu letos na podzim, a v jejích předchozích výstavách. U diváků je často patrný jistý ostych vstoupit do galerie, která prezentuje současné umění. Zázemí galerie by mělo být připravené mu pomoci, nevytvářet v lidech, kteří se odvážili přijít, podvědomý pocit studu z neznalosti. Za jeden z propadů mezi uměleckou produkcí a publikem je možné považovat gesto Marcela Duchampa, když pisoár označil jako ,,fontánu“. I postmoderna přinesla divácky náročné formy umění a instituce by měly s tímto faktem pracovat a ne propast prohlubovat.

Jste tedy zastánce doprovodných a animačních programů?
Doprovodné programy připravujeme a považuji je za důležité. Každý si něco představí pod pojmem sportoviště, ale málokdo zná prostory galerie a parametry současného výstavnictví. To je pro široké publikum často velká neznámá. Samozřejmě nejsme zastánci animací toho typu, že děti musí klečet v převleku Jana Žižky před obrazem, ale určitě má smysl naučit se lidi přivádět do galerie a snažit se je aktivovat.

foto: archiv galerie Sam83