Artalk.cz

TZ: Andrea Vatulíková a Tomáš Hrubiš

Andrea Vatulíková a Tomáš Hrubiš / Tvá nahota jsou tvoje šaty / Galerie Myšina: podchod po hlavním nádražím / Brno / 15. 11. 2013 – 16. 2. 2014

pozvánka

„TVÁ NAHOTA JSOU TVOJE ŠATY“

Autoři: Andrea Vatulíková, Tomáš Hrubiš

Konceptem Galerie Myšina, který inicioval Petr Kvíčala z Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, je využít veřejný prostor jako výstavní plochu. Umění tak má kultivovat toto zanedbané, byť jedno z nejrušnějších míst v Brně, „myší díru“, podchod pod brněnským Hlavním nádražím, kde pro tento účel bylo vytvořeno 12 ploch, 12 zastavení.

Projekt „Tvá nahota jsou tvoje šaty“ je syntézou textu a malby, jde o vizualizovanou poezii, která v rámci vernisáže nabude dalšího rozměru dle konceptu wagnerovského Gesamtkunstwerku. Vystavené artefakty budou mít jako celek jednotnou formu v uzavřeném pásmu, opusu. Počátek, střed a konec. Dějová osnova je ale volná a nezávazná. Tvoří jen jakousi kulisu – důležitější je vnitřní děj. Metaforou je pro nás romantické máchovské putování, bloudění, kdy cestou vznikaly útržky, vzkazy milým, milé i nemilé…

Prezentace osobních vyznání ve veřejném prostoru. Verše volají ze zdi na ni, na ně. Půjdou kolem? Všimnou si vůbec adresného, byť zašifrovaného vyznání? Prostor Galerie Myšina může symbolizovat pomyslný les. Proderou se k nim mezi lidmi-stromy? Duchovně-citlivý rozměr v syrovosti „vzkazů“. Nápaditost v (ne)nápadnosti.

Výstava v Galerii Myšina je také pokusem o výtvarné uchopení textu, který má formálně podpořit daná sdělení.

Koncept k vernisáži:

Svatá boží trojice – literatura, výtvarné umění, hudba. Spojení, syntéza, souhra těchto tří médií, kde se jednotlivé složky musejí doplňovat, a který jako „Gesamtkunstwerk“ propagoval Máchův současník, skladatel Richard Wagner.. „..má tendenci ke stírání hranic mezi estetickým útvarem a realitou“. Na vernisáži se rozehrají texty z obrazů – instalace oživne novým, „třetím“ rozměrem, v podobě recitálu: autorského čtení Vatulíkové za doprovodu hudby Hrubiše, hrané živě na piano z ulice (tady a teď). Obrazy jako partitura. Hudba, text a obraz ožijí v jedno velké drama jako ve Wagnerově opeře.

Je nám blízká forma patosu, ale zároveň civilnost a pravdivost vyznání. Smysl pro čistotu formy, ucelenost, poetika „veřejného přiznání“ (performativní charakter) je rozmělněná v autenticitě výpovědi, není kam utéct, kam se schovat.. „Tvá nahota jsou tvoje šaty“ – obnažení na veřejnosti. Verše „beatnické“ básnířky Vatulíkové v jejich syrovosti (surovosti) a autenticitě do prostoru Myšiny – nejfrekventovanějšího a nejobnaženějšího místa v Brně –dobře zapadají. Vietnamská bistra, bary, supermarkety, temná zákoutí… pouliční láska.

Výkřiky do tmy, nahá slova, která se běžně šeptají a schovávají v knihách poezie jako niterná vyznání („jsou věci, který se nekřičí“), která se takto stanou veřejnými; jenže všimne si někdo? Ale je to vůbec důležité..?

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *