O prezentaci současného umění

Přes léto probíhá v Meet Factory výstava Opak je pravdou. Jedním z jejich poslání je ukázat, v jakých kontextech lze vnímat pojem současná socha. Každému, kdo má alespoň základní znalost dějin umění 20. století, je jasné, že socha nemusí být z kovu ani ze dřeva, rakouský umělec Erwin Wurm však patří k těm tvůrcům, kteří dokazují, že socha nemusí být ani artefaktem trvalým, ale že k její existenci může stačit pár vteřin. Pro ty, kdo nejsou s Wurmovým dílem blíže obeznámeni, připomeňme, že ve své nejznámější sérii "One minute sculptures", na níž pracuje od osmdesátých let, používá jako součást děl sám sebe či diváky, které se snaží přimět k tomu, aby své tělo dostali do nějaké absurdní pozice. V MeetFactory je například možné strčit hlavu do otvoru prořízlého v nefunkční ledničce.

Necháme-li stranou (i když neprávem) ostatní umělce na výstavě zastoupené (Anna Hulačová (CZ), Iede Reckman (NL), Pavla Sceranková (CZ), Derk Thijs (NL)), lze počin v Meetu interpretovat i jako představení práce Erwina Wurma jakožto významné osobnosti současné světové scény, či jako prezentaci jednoho ze současných trendů, který by neměl zůstat opomenut.

Přestože to má Wurm z Vídně do Čech co by kamenem dohodil, mezi jeho biografií výstavy v českých zemích v podstatě chybí a to i přes to, že by jej pravděpodobně nejeden současný český umělec mohl označit za osobnost, ke které se ve svém díle − alespoň na určitý čas − vztahoval či vztahuje. Jako důkaz může posloužit nejen přehlídka v Meet Factory, ale i například mnohé z prací Evy Koťátkové. Kurátorka Opaku je pravdou Karina Kottová návštěvníkům Meetu ukazuje to, na co mnozí čeští umělci díky bohu přišli již sami a vlastně tak do jisté míry pomáhá zasazení umění produkovaného v Čechách do širšího kontextu. Dobrá zpráva tedy zní, že v Čechách žijí umělci, kteří dokáží držet krok se zahraniční scénou. Otázkou zůstává, jakým způsobem tento krok dokážou držet galerijní instituce. Pokud se nad otázkou zamyslíme, je možné, že dojdeme k závěru, že to je ta zpráva špatná.

Ačkoli nechci výstavu Opak je pravdou nijak přechválit, její sdělení vyznívá o to silněji, pokud ji srovnáme s jiným počinem realizovaným v letošním létě v Praze, výstavou London Twelve v Galerii hlavního města Prahy. Galerie ji představuje jako "prezentaci současného britského umění novému publiku v Praze". Novým publikem je zde pravděpodobně míněna nejmladší generace, která neměla možnost plně vnímat výstavy britského umění, které v Praze proběhly v letech 1998 a 2004.

Ačkoli se GHMP u některých jiných projektů pochvalně snaží, nic jí to neomlouvá na to, že na London Twelve v záplavě obrazů a objektů velmi citelně chybí jakékoli jiné médium. Kde je nějaký Douglas Gordon, Richard Billingham nebo Abigail Lane, kteří se zde představili před čtrnácti lety? Je docela dost dobře možné, že některou z prezentovaných maleb byste si s potěšením pověsili do obýváku, to ale o současném umění naprosto nic nevypovídá. Mimochodem přehlídku britské malby chystá i Galerie Rudolfinum, která si na rozdíl od volného kurátorského výběru (London Twelve) zvolila za cíl představit výsek velmi realistické malby. Přestože výsledek může být lepší než v případě London Twelve, vypadá to, že touhu českého diváka po tom nejsoučasnějším zahraničním umění budou muset aktuálně ukájet menší galerie.

______________________________________________________________

Anna Hulačová, Iede Reckman, Pavla Sceranková, Derk Thijs, Erwin Wurm: Opak je pravdou / MeetFactory / Praha / 7. 6. – 26. 8. 2012

______________________________________________________________

foto: Michael Novotný (pohledy do instalace Erwina Wurma v rámci výstavy Opak je pravdou)