Artalk.cz

TZ: Milada Marešová

Milada Marešová: Domácí biograf / Školská 28 / Praha / 6. 11. – 26. 11. 2009

Marešová

Malířka a ilustrátorka Milada Marešová patří k nejzajímavějším, byť do nedávné doby téměř neznámým osobnostem na české meziválečné umělecké scéně. V době, kdy Marešová studovala na pražské Akademii výtvarných umění, se v jejím ateliéru zrodil unikátní projekt domácího biografu. Mezi lety 1920 – 1921 začínající autorka vytvořila pracnou technikou malby na sklo nebo na plastovou fólii čtyři rozsáhlé cykly diapozitivů určených pro projekci v rodinném kruhu: Chimerini – Mrtvá pelargónie, Ritandando – Pohádka o strašlivém rytíři, Dům smůly a Logr. Marešová kreslila a malovala na průsvitky a vystříhávala z barevných papírů a fólií postavy i prostředí svých příběhů. Využívala transparentnosti vybraných materiálů, vykrývala je a vrstvila přes sebe, mezi jednotlivé vrstvy vkládala nejroztodivnější materiály a dosahovala tak působivých vizuálních efektů, včetně pohybu. V těchto „podivuhodných světelných obrázcích“, jak je později nazval Václav Tille, se Marešová vrátila k odkazu miniaturního malířství (původní rozměry každého políčka diapozitivu jsou 4,5 x 4,5 cm, v případě panoramatických diapozitivů jsou jejich násobkem), ale zároveň se přiblížila jak rodícímu se žánru komiksu, tak avantgardním snahám o „nové umění“. Propojením minuciózní, titěrné rukodělné práce a optické techniky projekčního aparátu se totiž ocitla blízko avantgardnímu obrazovému experimentu, který teprve o několik let později formulovala devětsilská generace. Při výběru témat pro svá obrazová vyprávění se Marešová inspirovala brakovou literaturou, detektivními příběhy, červenou knihovnou, ale také dětskými pohádkami, jež během celé své následující umělecké kariéry ilustrovala. V domácím biografu Marešová odvážně překračovala hranice „vysokého“ a „nízkého“ umění a skvěle uplatnila svůj smysl ironii a grotesku. Domácí biograf Milady Marešové, který se promítal na dřevěné laterně magice, zůstává ojedinělým příkladem využití diaprojekce v českém meziválečném umění, a to i přesto, že jej autorka spíše než jako umělecké dílo chápala jako spontánní hru a prostředek zábavy pro své nejbližší.

O autorce

Milada Marešová (1901 – 1987) byla mezi prvními ženami, jimž se po založení Československa otevřely brány akademického uměleckého vzdělávání. Před rokem 1918 studovala na v Kreslířské a malířské škole pro dámy na pražské Uměleckoprůmyslové škole, posléze přešla do malířského ateliéru prof. Vojtěcha Hynaise na pražské Akademii výtvarných umění. Svá studia završila v roce 1923 stáží u Františka Kupky v Paříži. Marešová měla svou první samostatnou výstavu v Topičově salonu v Praze (1925) a o pět let později vystavovala v prestižní galerii Aventinská mansarda; další autorské výstavy následovaly během 30. let. Mezi válkami ilustrovala řadu knih a bibliofilií a jako kreslířka a ilustrátorka spolupracovala s řadou dobových periodik. Na sklonku 30. let se Marešová zabývala rovněž divadelní scénografií. V roce 1940 byla zatčena gestapem za spolupráci s ilegálním časopisem V boj a odsouzena ke dvanácti letům káznice a deseti letům ztráty cti. Po druhé světové válce se Marešová věnovala především dětské ilustraci a k malbě se vrátila až na začátku šedesátých let. Více o autorce: www.zenyvumeni.cz.

Martina Pachmanová, kurátorka výstavy a editorka knihy