Falické katedrály Filipa Turka

Filip Turek: Kryptonormal, Tranzitdisplay, do 23. 11. 2008

Že přicházíte na výstavu umělce, který ve svých dílech s humorem reaguje na tematiku lidské sexuality a hraje si s náboženskými symboly, je patrné již ve chvíli, kdy sestupujete do výstavních prostor. Schodiště je totiž lemováno plakátem se skicami Filipa Turka. Jedna z nich je opatřena nápisem „catholic cafallic falic church“, a půdorys kostela se na ní proměňuje ve penis.

Na hru s náboženskými symboly navazuje Smetákový kříž (1990, 2008) vytvořený seskládáním spodních částí smetáků s černými štětinami. Dojem surrealistického kostela zase vytváří objekt Na modlitbách (1992), který představuje rozestavěné lavice. Ve všech ohledech připomínají ty kostelní až na jeden drobný detail – jejich boční stěny jsou vyřezány do tvaru houpacího kohouta.

Silně sexuální podtext je obsažen v díle Náhubek (1993, 2007), které, jak je z názvu patrné, připomíná od řemínku až po drátěnou klec náhubek pro psa. Náhubek však nekopíruje tvar psího čumáku, ale lidského penisu při erekci (včetně velikosti). Toto dílo patří pravděpodobně k těm nejvtipnějším, která jsou na výstavě k vidění. Možná je to i díky tomu, že bylo vytvořeno umělcem - mužem, čímž se Filip Turek jakoby vysmívá sám sobě. Se sexuálními motivy si pohrávají i některé tisky ze série Josef Sudek revised (1997) a humorného pohledu nejsou ušetřeny ani ženské genitálie (Alegorie menstruace 1999, 2008).

Díla Filipa Turka prezentovaná na výstavě Kryptonormal, vznikala v posledních dvaceti letech. Z výběru, který je zde představen, vyplývá, že po tvůrčí stránce nesilnější Turkovo období spadá do devadesátých let. Právě v této době vznikly výše popsané objekty, fotografie a další díla se silným humorným nábojem. Díla ze současného desetiletí jsou jednak zastoupena v menším počtu, a navíc je u nich humor často nahrazen nechutností či kýčovitostí. To platí například o objektu Vyšší kultura (2008), který je tvořen čtyřmi květináči s ozdobnými reliéfy, přičemž na okraji největšího z nich jsou nalepeny plastové postavičky vojáků. Objekt je instalován tak, že kolem něj jsou ve dvou kruzích umístěny odlitky figurek vlčáka a muže s kytarou a celá květináčová konstrukce se otáčí.

Zatímco dřívější Turkova díla působí vtipně provokativně, u fotografie Zelená, červená, růžová a hnědá (2002) zůstává už jen provokace, která je v tomto případě navíc zbytečná. Na snímku je zachycené torzo muže sedícího s roztaženýma nohama na toaletě. Na sobě má zelené tričko a přes nohu hozené růžové kalhotky a červenou šálu. Co označuje hnědá barva na mužově penisu si lze domyslet. Celý prvek nechutnosti obsažený v této fotografii je navíc podpořen velikostí fotografie – při svých rozměrech 180 x 273 cm je největším dvojrozměrným dílem na výstavě.

Naštěstí pro výsledný dojem z výstavy se linie, podle které bychom mohli sledovat vývoj umělce, z koncepce výstavy vytrácí. Díla nejsou instalována chronologicky, ale tak, aby se co nejlépe vešla do daného prostoru. Kromě toho byl pro umístění popisek zvolen systém, kdy umělecké artefakty jsou očíslovány a podle čísel si divák dohledává další informace v katalogu v podobě oboustranně potištěného papíru formátu A1. Ani ten však není uspořádán chronologicky, navíc se s ním díky jeho rozměrům špatně manipuluje.

Člověka se smyslem pro ostře kořeněný humor výstava Filipa Turka strhne. Po prvotním nadšení se však vloudí do podvědomí otázka: proč dnes Turek patří v okruhu svých spolužáků z Akademie výtvarných umění a spoluvystavujících (Markéta Othová, Kateřina Vincouvrová nebo Jiří Černický) k méně známým umělcům, přestože hlavně jeho starší díla dokáží diváka nadchnout, ohromit a patří k tomu nejvtipnějšímu, co kdy v českém umění vzniklo.

Filip Turek: Kryptonormal

Tranzitdisplay (Dittrichova 9/337, Praha 2)

28. září - 23. listopadu 2008