TZ: Slavoj Kovařík

Slavoj Kovařík / Vždy jsem měl rád noci / Galerie Václava Chada / Zlín / 18. 1. - 17. 3. 2019

Příběh olomouckého malíře Slavoje Kovaříka (1923–2003), někdejšího studenta Školy umění ve Zlíně (1939–1941), byl sice již několikrát popsán, ale přesto nás nadále přitahuje. Což je dáno tím, že autorova rozsáhlá a obtížně zmapovatelná tvorba nám umožňuje objevovat v umělcově odkazu neustále něco nového, vzrušujícího. Podle vyprávění očitých svědků totiž malíř značnou část své práce z období konce čtyřicátých a následujících padesátých let rozdal neznámo komu, část přemaloval a hodně děl zničil. 

Současná výstava retrospektivního rázu je tedy tentokrát zaměřena především na autorova díla z 50. a 60. let, přičemž je třeba zdůraznit, že mnohá díla z 50. let jsou vystavené vůbec poprvé. A tak tato výstava víceméně komorního charakteru velmi vhodně navazuje na umělcovu poslední retrospektivu, která se uskutečnila před dvaceti lety v Muzeu umění Olomouc.

O autorovi:

Slavoj Kovařík

Narozen 22. září 1923 v Olomouci, zemřel 26. 6. 2003 v Praze. Malíř, kreslíř, scénograf, příležitostný sochař a autor realizací v oblasti užitého umění, teoretik fotoskupiny DOFO, externí vysokoškolský pedagog. Na počátku a v závěru své tvůrčí dráhy psal básně; v autorově písemné pozůstalosti se dochovaly také úvahy o jeho chápání malířství.

V letech 1934–1939 studoval na České státní reálce v Olomouci, kde na jeho budoucí orientaci měl velký vliv profesor kreslení František Smolka, který ho také podpořil v jeho dalším studiu na Škole umění ve Zlíně. Zde studoval v letech 1939–1941 u profesorů Vladimíra Hrocha, Františka L. Gahury a přátelil se okruhem spolužáků seskupených kolem Václava Chada a Čestmíra Kafky. V roce 1941 mu bylo zakázáno studovat na všech středních školách Protektorátu Čechy a Morava, neboť gestapo vyslídilo, že jeho nevlastní bratr působil v zahraničním odboji. V následujícím roce byl poslán na nucené práce do Štýrského Hradce, odkud utekl v březnu roku 1945 a až do konce války se skrýval u své matky. Po skončení války byl na tzv. dispens přijat na Umělecko-průmyslovou školu v Praze do ateliéru profesora Emila Filly, kterou předčasně ukončil ze zdravotních důvodů v roce 1946 a vrátil se zpět do Olomouce, kde žil až do závěru svého života.