Artalk.cz

TZ: Ondřej Filípek

Ondřej Filípek / Stone Projects / Praha / 18. 10. – 4. 11. 2018

Stone Projects s potěšením uvádí první samostatnou výstavu Ondřeje Filípka (*1993), který vystudoval na Akademii výtvarných umění v Praze (atelier Vojtěcha Míči). Jeho práce byla představena na skupinových výstavách Jiné místo: Diplomanti AVU 2018, Against Nature v Národní galerii v Praze (2017) aj.

„Byli jsme prý osvobozeni, ale jen za cenu toho, že jsme se zavalili technikou, které jsme se naprosto podřídili. Zatímco člověk dávných časů prý trpěl v řádu, kde mu byl nadřízen Bůh a jím předurčený panovník, kterým bylo oběma potřeba sloužit, člověk časů našich prožívá euforii svobody v neřádu, kde mu prý není nadřízen nikdo a nic, tak je třeba sloužit Ničemu a Nicotě.“

Jan Stern, Media, psychoanalýza a jiné perverze, Praha, Malvern 2006, s.4

„Ondřej Filípek se pokouší o nalezení nového řádu a narovnávání vztahů mezi technickými a „organickými“ věcmi, které jsou v jeho tvorbě homogenizovány v materiálu sádry.  Morfologie jeho objektů vychází z produktů průmyslu, často stavebních materiálů, plastových rour a šroubů. Vytváří postavy, jejichž tělesnost je spojena s lidmi. Tyto polytechnické figury stojí a mají tělo protažené do výše jako Giacomettiho sochy. Podobají se ale také stvolům tropických nebo masožravých rostlin, které nevyrostly ze země, ale byly zkonstruovány ze středu těla, z nalezené součástky. Stavební materiál je specifický tím, že je předurčen ke spojování, stavění pokračování, k růstu, možná i proto přitahuje autorovu pozornost. Filípek se soustřeďuje hlavně na místa spojů, tam se odehrávají dramatické momenty sochy, obnažuje se její konstrukce. Chce zrušit mechanické vytváření věcí, výrobek proto postupuje procesu naturalizace – vytváří z něj přírodní formu, která je originální, má svou subjektivitu. Tvar technického předmětu, jenž autorovi slouží jako DNA budoucí sochy, reprezentuje komplex jeho vlastností a vztahů, který přechází do nového díla, ale proměněn v procesu organického vznikání tvaru – opět zastupujícího komplexnost nového objektu ne-technického a ne-humánního naturelu.“

Edith Jeřábková, Against Nature, Praha 2016, s. 66

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *