Zemřel Jan Koblasa

Ve věku 84 let zemřel minulý týden český sochař, malíř a grafik Jan Koblasa (5. 10. 1932 – 3. 10. 2017). Informace o jeho úmrtí dnes potvrdil galerista Jiří Rybář.

koblasa
foto: http://www.kunst-luebeck.de

Odešel Jan Koblasa, sochař Země, Nebe, Pekla a Ráje. 

Umění musí být smích i pláč. musí mít teplotu člověka. musí být dotýkané. po celém povrchu formy. až do mikrostruktur zpracované. a musí mít tak velký a jasný tvar aby bylo člověkem. horou. stromem. hvězdou, a opakem toho všeho. a opakem opaku. a…  (Jan Koblasa, 1965)

Málokterý umělec v sobě slučoval tolik talentů, jako Jan Koblasa (1932–2017). Málokdo v sobě snoubil tolik velkorysosti, skromnosti a tvořivé energie, jako právě on. Vedle výtvarného to bylo nadání hudební a literární, a nad tím vším čněla síla citlivého člověka, zarputilého hledače krás i stínů života, neúnavného bojovníka s duší poety. Když jej v roce 1968 srpnová okupace Československa zastihla na cestách po Itálii, domů se nevrátil. Získal azyl v severním Německu a v roce 1969 založil v Kielu na Muthesius Hochschule obor volné plastiky. Ten pak vedl téměř třicet let. Jako jednomu z mála emigrantů se Janu Koblasovi podařilo jaksi přirozeně vplout do zahraniční scény,  získat si respekt odborné veřejnosti a ovlivňovat mladé generace umělců.

Jan_Koblasa,_La_Traviata,_2008,__bronz,
Jan Koblasa, La Traviata, 2008, bronz

Koblasova tvůrčí cesta je inspirativní syntézou úvah o nás lidech a roli, kterou v tomto světě máme, vždy až po okraj naplněna prožitky hudby, literatury a filozofie. Je velkým návratem k pradávným mýtům a archetypům, v nichž nacházíme analogie s pocity současného člověka. Jako červená nit se Koblasovými výtvarnými myšlenkami táhnou témata Země, Nebe, Pekla a Ráje. Vznášejí se tu Andělé, zatímco z hlubiny vyvěrají apokalyptické výjevy. Výrazným okruhem vynořujícím se z jeho tvorby 60. let jsou náměty Králů, Proroků, Strážců a Lament, následovány postavami z řecké mytologie (Odysseus), tématy ze světa opery a divadla (Dvě vdovy, Mistři pěvci Norimberští, Herci, Diváci), ale i herci a hudebníky ulice (Pankové), kteří v Koblasově ateliéru vznikali s mladistvou vervou od 70. let. Nehledě na zvolený materiál, kterým může být dřevo, bronz, alabastr, kámen, s povrchem jemně vyhlazeným nebo surově štípaným, nehledě na to, zda je socha tichá, schoulená do sebe (Pokus o úsměv), nebo zda křičí a expanduje do prostoru (Pankové), spojuje Koblasovo sochařství smysl pro vztah vnitřního poselství, tvaru, materiálu a konkrétního opracování. Právě proto má tvorba Jana Koblasy schopnost nevyčerpatelné imaginace a sílu sdělení, která nás ponouká vracet se k ní a zažívat ji se stejně nenasytným zaujetím, za jakého vznikala.

Dne 3. 10. 2017 se tvůrčí cesta Jana Koblasy uzavřela. Odešel umělec, který patřil k vůdčím osobnostem výtvarné generace 60. let, odešel pedagog, který formoval několik sochařských generací. Odešel literát známý svým osobitým stylem. Odešel člověk, jehož kouzlo osobnosti, intelekt, sečtělost a cit byly pro mnohé z nás nezapomenutelnou školou.

Ilona Víchová

5. 10. 1932 narozen v Táboře

1952 maturoval na teplickém gymnáziu

1952–1958 studium Akademie výtvarných umění v Praze; spoluzakladatelem „Klubu“ (od 1957 skupina Šmidrové)

1958–1959 studium scénografie na DAMU u prof. Fr. Tröstra

1960 inicioval neoficiální výstavy Konfrontace I a II

1963 výstava s Mikulášem Medkem v Teplicích

1966 první samostatná výstava v síni Československého spisovatele v Praze

1968 okupace Československa ho zastihla v Itálii

1969 získal azyl v Německu a nabídku pedagogické činnosti na Muthesius Hochschule v Kielu

1970–2017 sled samostatných výstav (Německo, Norsko, Švédsko, Kanada, Itálie, USA, Švýcarsko, Česká republika)

1990–2017 pobýval střídavě v Čechách a v Hamburku

1992 poznal svoji ženu malířku Soniu Jakuschewu

2003–2005 vedl sochařský ateliér na pražské Akademii výtvarných umění

3. 10. 2017 zemřel v Hamburku