TZ: Jiří Straka

Jiří Straka / Květiny v moři zla / Nová galerie / Praha / 2. – 26. 5. 2017

invitation(1)

Do Nové galerie přináší Jiří Straka ke svému významnému životnímu jubileu rozsáhlý cyklus nových obrazů z let 2016 a 2017. Strakův evropský vizuální vjem korigovaný čínskou kulturou, tušová malba revidovaná postmoderní malbou společně s motivy eroticky determinovaných žen je až třaskavou kombinací, které přenese diváka nejen do světa až zvrácené estetiky, ale i do světa plného otázek.

Jiří Straka: Květiny v moři zla

2. – 26. 5. 2017
vernisáž 2. 5. 2017 od 19:00
Nová galerie, Balbínova 26, Praha 2

Výstava potrvá od 2. května do 26. května 2017 a zahájena bude vernisáží v úterý 2. 5. od 19:00, komentované prohlídky výstavy proběhnou v pátek 5. 5. a v pondělí 15. 5. od 18:00.

Jiří Straka přináší v rámci výstavy Květiny v moři zla svůj výrazný evropský vizuální vjem korigovaný čínskou kulturou, tušová malba revidovaná postmoderní malbou. Ty protiklady se tu integrují jak subatomární částice. Co je tedy výsledkem, jaký je ústřední kód Strakovy malby? Jsou tu totiž ještě dva aspekty: jeden je formální a druhý morální. Podíváme-li se na obrazy prostitutek, nemůžeme si nevzpomenout na jistou příbuznost s komiksem, hlavně s komiksy ve stylu hentai a manga. Ta příbuznost je nejen v motivech eroticky determinovaných žen, ale i v jejich zpracování, v jistém zjednodušení tvarů a práci se světlem a modelací. Takové zjednodušení můžeme pozorovat u obrazů starých čínských mistrů, ale zrovna tak i u kreseb ve stylu manga. Jiří Straka se zajímá o tělesnost, námět je vyobrazen na bílém pozadí, podobně jako je tomu u tušových maleb starých mistrů s náměty květin a ptáků. Dokonale ovládá tušovou techniku a dokáže posunout všednost přítomného momentu k věčnosti existence. Jen místo morální kultivace skrze květiny nebo krajiny je nám předkládáno naše porozumění současným otázkám. Tradiční slouží přítomnosti, to umožňuje podívat se na čas, který žijeme, pohledem téměř nadčasovým. (úryvek textu k výstavě, Pavel Humhal, 2017)

„Čím víc o tom přemýšlím, tím víc vnímám tušovou malbu jako tradiční zkostnatělé médium zatížené spoustou kulturních nánosů a předsudků a idealizované. Ještě k tomu v současné době opět využívané a zneužívané politickým vedením jako forma pravého původního čínského umění. Historicky je pak toto médium zatíženo konfuciánskými představami o tom, že umění, a zejména tušová malba, má být nástrojem morální kultivace člověka. V mém případě je to zastaralé, přežívající médium, použité nečekaným, pro čínského konzumenta naprosto nevhodným způsobem. Právě to spojení zmíněného média a zvoleného tématu (pro Číňana šokující) mi přijde zábavné.“ Jiří Straka.