29. a 30. 6. 2016 / Mezery v historii 2016

Mezery v historii 2016 / GAVU Cheb / Cheb / 29. a 30. 6. 2016

Mezery v historii 2016

Umělecko-historické sympozium věnované tvorbě německých a německy hovořících výtvarníků a architektů, působících na území Čech, Moravy a Slezska před rokem 1945

http://mezery.triodon.com/program-2016/2016/

Doprovodný program:

- středa 29. června, 17.00., vernisáž výstav „Friedrich Feigl: Oko vidí svět" (kurátor Nicholas Sawicki, Lehigh University, Bethlehem) a „Maxim Kopf, Uhelný revír falknovský, 1929" (kurátor Ivo Habán, NPÚ, ÚOP v Liberci).

- čtvrtek 30. června, po skončení programu (cca 11.00), komentovaná prohlídka stálých expozic GAVU a Retromusea (Marcel Fišer) a výstavy Františka Tichého (Tomáš Winter)

Tradiční sympozium pořádané ve spolupráci GAVU Cheb a OG Liberec se tentokrát koná v Chebu. První den na něj naváže vernisáž výstavy Friedricha Feigla, připravené ve spolupráci s Alšovou jihočeskou galerií. Bude doprovázena knihou vydanou v nakladatelství Arbor vitae, na níž se podílel mezinárodní kolektiv autorů (vedle těch, kteří se představí na sympoziu, ještě Sarah MacDougall a Rachel Dickson z muzea Ben Uri v Londýně). První den sympozia je proto více zaměřen právě na Feigla. Druhou výstavou, která bude ve středu zahájena, je drobnější výstava v rámci formátu Opus magnum, kde Ivo Habán bude podrobně interpretovat rozměrný obraz Maxima Kopfa věnovaný nedalekému regionu Sokolovska.

Program:

středa 29. června, 13.00

PhDr. Věra Laštovičková, Ph.D. (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze): Na pomezí stylů: Architekt Achille Wolf (1834-1891)

Achille Wolf měl mezi německými architekty v Čechách velmi zvláštní postavení. Nehlásil se k pražským Němcům, ale Češi jej za svého rovněž nepřijali. Také jeho tvorba, pro niž byla charakteristická zvláštní kombinace klasicistních, renesančních a manýristických stylových prvků, se nápadně lišila jak od české, tak od německé soudobé architektury. I z toho důvodu byly patrně Wolfovi svěřeny nejprestižnější zemské zakázky. Tomuto architektovi se navzdory jeho významu dosud odborná veřejnost takřka nevěnovala. Jeho osobitá tvorba, označovaná současníky za novátorskou, či dokonce extravagantní, si nepochybně zaslouží hlubší analýzu.

PhDr. Eva Bendová, Ph. D. (Národní galerie v Praze): Grafici v Liboci. Walter Klemm a Carl Thiemann 1905-1908

Walter Klemm a Carl Thiemann, oba narozeni v Karlových Varech prošli vídeňským (W. Klemm) a pražským školením, aby v roce 1908 zakotvili v Německu. Počátky jejich umělecké tvorby však spadají do Čech, do Prahy, kde v letech 1905-1908 vlastnili společný ateliér v Liboci. Experimenty v technice barevného dřevořezu, které zde společně podnikali, vedli k jedinečným výtvarným výsledkům. Dva umělci, jeden atelier, mnoho přístupů. Příspěvek shrne zmíněné období jejich tvorby v kulturně historických souvislostech (stipendium ke studiu získali díky Gesellschaft zur Forderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen). Album 100 barevných dřevořezů nacházející se jedinečně v grafické sbírce Národní galerie v Praze, ručně tištěné autory, vydané jako bibliofilie Německou akademií v roce 1908, představuje sumu jejich ranné tvorby. Listy na pomezí grafiky a malby zároveň nabízejí čistou vizuální slast z pohledu na umělecké dílo pro svou barevnou exaltovanost a nekomplikované téma.

PhDr. Eva Janáčová, Ph.D. (Ústav dějin umění AV): Cizinec ve vlastním městě. Ostravský malíř Salomon Salomonowitz

Česko-německý židovský malíř Salomon Salomonowitz (1902-1958) pocházel z Moravské Ostravy, umění studoval ve Vídni, Mnichově, Berlíně a v Paříži. V roce 1926 se stal jedním ze zakládajících členů ostravského uměleckého spolku Kunstring, v rámci spolkových výstav pravidelně vystavoval v místním Domě umění. V roce 1939 emigroval do mandátní Palestiny, kde pokračoval ve své umělecké tvorbě charakteristické expresivně realistickým stylem.

Nicholas Sawicki, Ph. D. (Lehigh University, Bethlehem): Friedrich Feigl: Remembering and Forgetting

(příspěvek bude přednesen v angličtině)

This presentation provides an overview of the research and preparations for the exhibition Friedrich Feigl: Oko vidí svět and the accompanying monograph. It also considers how the artist, since his exile from Prague in 1939, has been both forgotten and remembered in art historical writing and curatorial practice. It further discusses how Feigl's legacy relates to that of other German-speaking and Jewish Prague artists, who traditionally occupy a marginal place in the historiography of mo-dernism.

Mgr. Zuzana Skořepová (PF JU České Budějovice), Bílá místa berlínského období Feiglova života. Úskalí výzkumu a (ne)zodpovězené otázky týkající se jedné životní etapy česko-německého malíře

Příspěvek se zabývá obdobím života malíře Bedřicha Feigla (1884-1965) v Berlíně v desátých a dvacátých letech 20. století, které je stále opředeno určitým tajemstvím. Z tohoto důvodu se autorka zaměří především na mnohá úskalí, která vznikla během výzkumu. Představí pramennou základnu k tomuto tématu a načrtne další otázky, které by se mohly stát součástí dalšího bádání.

PhDr. Arno Pařík (Židovské muzeum v Praze): Feiglovy biblické příběhy

Ačkoli je znám jako modernista, po první válce Feigl kreslil především židovské a biblické motivy. Jeho kresby ale nejsou ilustrací, spíše vlastním výkladem, pro který si neváhal upravit i biblický text. Usiloval v nich o autentičtější pohled na židovskou minulost, pro niž nacházel vzory hlavně v Orientu.

Čtvrtek, 30. června, 9.00

Prof. Pavel Štěpánek, Ph. D. (FF UP Olomouc), Adolf Hausmann

Příspěvek založený na nedávném nálezu části díla u soukromého majitele představí pozapomenutého umělce, který podstatnou část svého života strávil v Portugalsku. Adolf Hausmann (1858 Rückerdorf u Frýdlantu - 1929 Frýdlant) studoval nejprve na odborné škole v Novém Boru (Haida), posléze na Uměleckoprůmyslové škole a nakonec na Akademii výtvarného umění ve Vídni. V roce 1889 byl pozván jako profesor dekorativní a figurální kresby na Střední průmyslovou školu ve městě Torres Novas v Portugalsku. V Portugalsku se mu dostalo uznání a získal nemalý majetek, ale vše mu bylo zkonfiskováno za první světové války, kdy se Portugalsko postavilo na stranu spojenců (1917). Po ní se vrátil do vlasti, kde ale zemřel v bídě a opuštění.

Mgr. Robert Janás, Ph.D. (Muzeum města Brna), Eduard Charlemont, Strážce harému nebo Maurský náčelník?

Eduard Charlemont patřil v 2. polovině 19. století mezi nejslavnější moravské malíře. Jako většina kvalitních moravských výtvarníků té doby odešel studovat do Vídně, kde působil v okruhu Hanse Makarta. Poté odešel do Paříže, kde prožil téměř celou 4. čtvrtinu 19. století. Stal se jedním z nejúspěšnějších rakouskouherských umělců, kteří se ve Francii usadili. V roce 1878 vystavil Charlemont na Salónu obraz Strážce harému, který je dnes v majetku Philadelphia Museum of Art pod názvem Maurský náčelník. Se změnou názvu a prostředí získal obraz obsahově zcela jiný význam. Na pozadí osudů Eduarda Charlemonta a této jeho malby sleduje příspěvek proměny významů a rolí, které ve společnosti hraje výtvarné dílo. Do jaké míry je funkce výtvarného díla nezávislá na záměrech jeho autora, do jaké míry se jeho role ve společnosti vyvíjí nezávisle na tvůrci, do jaké míry je umělec sám ochoten na tuto hru přistoupit.

Mgr. Marcel Fišer, Ph. D. (GAVU Cheb), Alois Langenberger - sochař dvou národností

Sochař Alois Langeberger (1898 - 1962) se narodil ve smíšené rodině, jeho matka byla Češka a právě toto rodinné pozadí předurčilo jeho životní i umělecké osudy, v českém prostředí velmi atypické. Po studiu na keramické škole v Teplicích působil v letech první světové války jako ateliérový pomocník Franze Metznera. V ročníku 1926-27 krátce studoval na pražské akademii, kde se spřátelil s domažlickým krajinářem František Michlem. Ten jej uvedl na Chodsko, kde provedl řadu pomníků a pamětních desek v duchu svého idealizujícího realismu a také drobné plastiky zaměřené na chodský národopis. Za války se přihlásil k německé národnosti a vystavoval na každoročních mnichovských uměleckých přehlídkách. Byl také jmenován kulturním zmocněncem pro Chodsko a v této funkci pomohl zachovat muzea J. Jindřicha a J. Š. Baara. Po válce byl vyšetřován, ale „protičeská" činnost mu nebyla prokázána, dokonce ani nebyl odsunut a v těžkých materiálních podmínkách dožil v Praze.

PhDr. Bohuslava Chleborádová (Regionální muzeum v Teplicích), Rudolf Jakubek a jeho teplická mise

Malíř a grafik Rudolf Jakubek (1902-1968) vystudoval v letech 1923 - 27 pražskou akademii, mj. i v mistrovské třídě Augusta Brömse. V letech 1933 - 38 vyučoval na Reálném gymnáziu v Teplicích a výrazně ovlivnil tamní výtvarnou scénu. Stál při založení Sekce pro výtvarné umění při zdejší muzejní společnosti a inicioval její 15. výstavu "Brömse und seine Kreis", která proběhla v říjnu 1936 v teplickém muzeu. Kromě Brömsových a Jakubkových děl byly tehdy v Teplicích vystaveny práce např. Maxe Kopfa, Rudolfa Teschnera, Wilhlema Kricka, Josefa Hegenbartha, Norberta Hochsiedera a Mary Durasové. Do tehdejších muzejních sbírek se dostal také velký soubor jeho grafických listů a kreseb, který se zachoval do současnosti.

PhDr. Hana Klínková (Masarykův ústav a Archiv AV ČR): Česko-němečtí výtvarní umělci konce 19. a první poloviny 20. století v archivních fondech a umělecké sbírce Masarykova ústavu a Archivu

Masarykův ústav a Archiv AV ČR vznikl v r. 2006 spojením Masarykova ústavu AV ČR (založen r. 1932) a Archivu AV ČR (založen r. 1953). V jeho fondech lze nalézt zajímavé archivní materiály k osobnostem česko-německé výtvarné scény konce 19. století a první poloviny 20. století. Z archivních materiálů jde především o prameny nacházející se v informačně cenném fondu společnosti „Gesellschaft zur Forderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen" vyvíjecí svou činnost v letech 1891-1945 (změny v názvu instituce v r. 1924 a 1941). Kromě archiválií je tu uložena umělecká sbírka instituce, v níž jsou výtvarnými díly zastoupeni mj. Heinrich Hönich, Richard Teschner, Hermine Laukota, Bruno Fischer, Walther Klemm, Heinrich Jaksch, Hugo Steiner, Fritz Hegenbarth, Rudolf Jakubek či Rudolf Jettmar. Cílem referátu je podat základní přehled, co vše a v jakých fondech či sbírkách lze k tématu česko-německého výtvarného umění konce 19. a první poloviny 20. století nalézt.

Mgr. Zbyněk Černý (Muzeum Cheb)

August Brömse (1873-1925) a jeho berlínská studia v souvislosti s nově objeveným souborem kreseb

Více jak čtyři desítky kreseb Augusta Brömseho, nově objevených ve sbírkách chebského muzea, jsou cenným dokladem umělcových studií na berlínské akademii. Soubor pocházející z let 1890-1897 konkretizuje nejen podobu formálního vzdělání poskytnutého akademií, ale i první Brömseho studentské úspěchy. Za suverénně zvládnutou technikou kresby jsou patrné hodiny tvrdé práce a snahy po neustálém zdokonalení. Díla z let 1896-1897 symbolicky završují jeho formální připrave-nost a dávají tušit onen magický okamžik, kdy se umělec vydává vlastní cestou.