Artalk.cz

Cirkus Andy tentokrát v Muzeu města Brna

V Muzeu města Brna je do neděle k vidění výstava Andyho Warhola V hloubi mé zahrady. Komentář Kláry Pelouškové se však nevztahuje pouze k ní, ale i k dramaturgické koncepci krátkodobých výstav v této instituci obecně: „Zdá se mi, jako by vedení muzea příliš neuvažovalo nad tím, z jakého důvodu ty které tituly uvádí a co jimi chce sdělovat, a jako by jedinou jeho dlouhodobou vizí bylo udržet instituci při životě.“

Na tento příspěvek navážeme začátkem příštího týdne článkem Jany Kořínkové.

P1070993_s

Cirkus Andy tentokrát v Muzeu města Brna

Marnost nad marnost, povzdechli jsme si v redakci ve chvíli, kdy nám přišla tisková zpráva ohlašující plánovanou výstavu Andyho Warhola v Muzeu města Brna. Naši domněnku, že půjde o totéž v bledě modrém jako v létě roku 2013 v Alšově jihočeské galerii, nám potvrdila návštěva hradu Špilberku, kde muzeum sídlí, a k níž jsme se odhodlali (trestuhodně) až těsně před koncem trvání výstavy. Stejně jako před pár lety v Hluboké nad Vltavou nebo loni v Opavě využila letos i brněnská instituce možnosti zapůjčit Warholova díla ze sbírky Gallery of Art Prague (GOAP) spoluvlastněné podnikatelem Zdeňkem Kočíkem, mimo jiné provozovatelem sítě muzeí voskových figurín. Přejímání výstavních projektů nelze hodnotit a priori negativně, nicméně skutečnost, že by bylo možné takřka beze zbytku přejmout také některé kritické ohlasy, které byly na Artalku publikovány u příležitosti uvedení Warholovy výstavy v AJG (zde a zde), lze nepochybně vnímat přinejmenším jako svého druhu zpětnou vazbu na práci naší redakce. Značné rozčarování z několikahodinové exkurze bohužel nezmírnily ani další dvě aktuální výstavy v témže muzeu, a to kolektivní přehlídka umělecké skupiny Prague Stuckists a Lucemburské opráski (ano, od autora komiksů Opráski sčeskí historje). Nebylo to však poprvé, co jsme se nad dramaturgií krátkodobých výstav v tomto muzeu – eufemisticky řečeno – podivovali.

Kritikové jihočeské obdoby prezentace Kočíkovy sbírky často poukazovali na skutečnost, že se ještě několik dní po zahájení výstavy nedostávala návštěvníkům informace o tom, že velká část vystavených tisků pochází z edice Sunday B. Morning, která je sice frekventovaným artiklem na trhu s uměním i v galerijním provozu, ale vznikla až po smrti autora a jde tedy o kopie. Jak napsal ve svém komentáři Martin Vaněk, že šlo o faksimile by nemuselo až tak vadit, kdyby tehdy galerie vyložila karty na stůl a charakter výstavy uzpůsobila materiálu, který měla k dispozici. V rámci brněnské expozice je sice původ grafik uveden na pravou míru, avšak koncepčně i rétoricky se kurátor GOAP Miroslav Houška, kterého si muzeum “zapůjčilo” spolu s Warholovými pracemi, drží stále stejného modelu. Že na mnohých popiskách chybí datace děl, to bychom snad mohli považovat spíše za nedbalost, nicméně už samotné znění tiskové zprávy jasně vyjadřuje, čím by výstava ráda byla. Výrazy jako “ikonické”, “autentické”, “na dvě stovky exponátů” či “osobitý projev” svědčí o ambici kurátora, aby byla expozice chápána jako exkluzivní podívaná: vytříbená přehlídka skvělých děl jedinečného autora. Nejen že něco takového není z povahy vystavených předmětů a prací možné (jak již bylo řečeno, vedle litografií jde z velké části o reprinty Warholových grafik, jím navržené obaly gramodesek, obálky časopisů, náhodně vybrané monografie, vstupenky na koncerty a různé reklamní předměty s warholovskými motivy), ale především se na sebe tímto způsobem vrší stereotypy jako aura originálu či genialita tvůrce, které navíc sám Warhol svou prací systematicky podkopával.

P1070970_s

S výše uvedeným souvisí i fakt, že výstava v jistém ohledu dobře navazuje na způsob prezentace sbírkových předmětů v rámci většiny stálých expozic v ostatních částech budovy: zcela selhává, co se týče zprostředkování umění divákovi a zasazení vystavených prací do širšího kontextu. U vstupu visí jen tři panely s Warholovým životopisem rozepsaným rok po roce (mimochodem po grafické stránce pozoruhodně nepovedené), žádný uměleckohistorický výklad zde však nenajdeme. A tak kromě zjištění, že Andy Warhol byl velký pop artový umělec, měl rád svou maminku, kočky a Velvet Underground, si toho návštěvník zřejmě o mnoho víc z muzea neodnese, což je v případě veřejné instituce tohoto formátu krajně problematické.

Plán krátkodobých výstav v Muzeu města Brna je obecně dlouhodobě nevyrovnaný a jejich kvalita kolísavá. V prvním patře jižního křídla, kde jsou nyní k vidění práce Andyho Warhola, se v posledních letech pravidelně konají rádoby “kasovní trháky” typu přehlídek mezi širokou veřejností oblíbených umělců (Salvador Dalí, Jan a Kája Saudkovi) či – snad lépe – populárně-naučných expozic (Žít pivo, Velká válka aneb začalo to v Sarajevu). Oproti ostatním mívají tyto výstavy skutečně vysokou návštěvnost – práce bratří Saudků vidělo v roce 2015 13 721 diváků za 60 dní, zatímco retrospektivu Jiřího Sobotky pouze 1 938 / 58 dní a na expozici A klobouk dělá dámu… se vstupenek prodalo 2 213 / 38 dní. Relativně dobře si co do počtu návštěvníků vedou také výstavy pro děti (kresby ilustrátorky Vlasty Švejdové vidělo 5 414 lidí za 63 dní), naopak závažnější, odborně připravené projekty často propadají (jmenujme například výstavu Nábytek made in Brno, již zhlédlo 991 osob za 2 měsíce).

P1070981_s

Tento krátký přehled lze považovat za docela reprezentativní vzorek toho, co muzeum veřejnosti nabízí, přičemž uvedená čísla asi nejsou příliš překvapivá. Strategie zvyšování průměrné návštěvnosti občasnými blockbustery, jako je právě výstava Andyho Warhola, je sice pochopitelná, zároveň se mi ale jeví jako problematická a v konečném důsledku kontraproduktivní. Výběr hvězdných jmen je nahodilý a vyplývá zřejmě pouze z toho, co je a co není k dispozici za snesitelné peníze: Za Andyho Warhola zaplatilo muzeum (s celkovým rozpočtem kolem 80 milionů Kč ročně) majiteli sbírky 100 000 Kč, přičemž tato cena zahrnovala také přepravu, instalaci a deinstalaci, doprovodný program, architektonické a grafické řešení, kompletní zpracování propagační grafiky, tisk vybraných propagačních materiálů a částečně i vlastní propagaci. Výnosy ze vstupného (plné vstupné činí 90 Kč) se přitom dělí poměrem 60:40 mezi GOAP a Muzeum města Brna. Pro Zdeňka Kočíka dobrý byznys, pro muzeum zoufalé, ale mohlo by se zdát, že aspoň nějaké řešení problému návštěvnosti (a tedy dorovnání rozpočtu) za slušnou cenu. Warholovu výstavu lze zřejmě přiřadit k projektům, které ředitel muzea Pavel Ciprian ve svém Konceptu strategie Muzea města Brna, příspěvkové organizace, v období let 2016 – 2020 charakterizoval jako “tituly, které slibují velkou návštěvnost […], aniž by jimi muzeum sklouzávalo na lacinou podbízivou úroveň”. On sám přitom do stejné kategorie zařazuje např. zmiňovanou výstavu bratří Saudků (jejímž “dodavatelem” byl rovněž Zdeněk Kočík) nebo tituly jako Zlato Inků či 100 000 let sexu. Pokud právě tyto výstavy nebylo možné označit za “podbízivé”, pak už nevím, co si mám pod tím pojmem představit. Hlavním problémem Ciprianovy dramaturgické koncepce krátkodobých výstav je však především její nekoncepčnost: že jsou některé projekty vybírány na základě jejich potenciálu přilákat masy diváků, to přece ještě není žádná koncepce. Zdá se mi, jako by vedení muzea příliš neuvažovalo nad tím, z jakého důvodu ty které tituly uvádí a co jimi chce sdělovat, a jako by jedinou jeho dlouhodobou vizí bylo udržet instituci při životě. Navíc důrazem na slavná jména a reprodukcí výše zmiňovaných stereotypů jde muzeum samo proti sobě, neboť tak podporuje model, v němž jiné výstavy, například ty založené na prezentaci ne tolik “ikonických” předmětů ze sbírek instituce a lokálně relevantních tématech, budou hrát automaticky druhé housle a lidé o ně ani nadále nebudou jevit zájem.

A tak jsem zvědavá, jak to bude s Muzeem města Brna v příštích letech a jestli s další tiskovou zprávou přijde další hluboký povzdech. Sdílná kustodka nám v průběhu naší výstavy zaníceně vyprávěla, že vedle Warhola byl ve hře taky Alfons Mucha – a jakpak by ne, když GOAP disponuje početnou kolekcí jeho děl. Příliš bych se tedy nedivila, kdyby právě Mucha ve výstavním plánu pro nadcházející rok přece jen figuroval a pražská galerie na tom zase dobře vydělala.

P1070985_s

Informace o počtech návštěvníků jsou uvedeny ve výročních zprávách Muzea města Brna dohledatelných na webových stránkách muzea. Informaci o nákladech vynaložených na přípravu výstavu Andyho Warhola nám sdělil mluvčí muzea Michael Kalábek. Koncept strategie Muzea města Brna současného ředitele muzea Pavla Cipriana je dostupný na webových stránkách města Brna.


Andy Warhol / V hloubi mé zahrady / kurátor výstavy: Miroslav Houška / Muzeum města Brna / Brno / 11. 2. – 1. 5. 2016

Foto: Jana Kořínková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *