Fanouškové sobě

Centrem Českých Budějovic rozváží v současnosti obyvatele růžový trolejbus s tváří Marilyn Monroe známou z děl Andyho Warhola. Těžko říct, zda by to král pop artu považoval za dotažení svých postupů k dokonalosti; křiklavá reklama na prostředku MHD je nicméně jednou z mnoha součástí masivní marketingové kampaně, pomocí níž se Alšova jihočeská galerie snaží nalákat na Warholovu přehlídku Zlatá šedesátá v jízdárně hlubockého zámku. A podle dosavadní návštěvnosti se jí to daří víc než dobře. O to víc však možná mrzí, že výstava se spokojila s pouhou nablýskanou show.

Stříbřité alobaly, uvolněná rocková hudba 60. let linoucí se z reproduktorů, krámek s upomínkovými předměty, možnost potisknout si warholovským motivem vlastní tričko – to vše odkazuje k hlavní strategii organizátorů, která spočívá ve vytvoření pohodové, letní atmosféry, jíž návštěvník podlehne a rád si zakoupí nějaký fetiš odkazující ke slavnému umělci. Tento fetišizační aspekt podporují také exponáty zapůjčené z Warholova muzea v Medzilaborcích: Andyho brýle, fotoaparát a sako. Kromě nich lze na výstavě vidět postery, sítotisky či ofsetové tisky a na nich barevně variované a někdy dokreslované portréty známých osobností z politiky a kultury Warholovy doby. Nescházejí zmiňovaná Marilyn, kontroverzní Mao Ce-tung, Dennis Hopper, Mick Jagger, Yves Saint Laurent nebo známé Campbellovy polévky. Vedle nich pak květiny, kráva, lebka i elektrické křeslo, které snad trochu narušuje celkový optimismus přehlídky. I když ona ta dvacetkrát zopakovaná Marilyn vlastně také působí spíš unaveně než radostně.

Velkolepě prezentovaná přehlídka ovšem vyvolávala pochybnosti již před svým zahájením (např. zde), spekulace o absenci originálních tisků se pak potvrdily. Série Marilyn Monroe, Mao Ce-tung, Flowers a Campbellovy polévky totiž patří do edice Sunday B. Morning, což jsou sítotiskové kopie vyrobené podle Warholových originálů. Ty bývají součástí různých výstav po světě, přičemž by ale mělo být zřetelně popsáno, že se jedná o kopie. To na Hluboké zpočátku scházelo, galerie upravila popisky až po několika dnech provozu (více zde, vyjádření ředitele AJG Aleše Seiferta zde). Na druhou stranu je na výstavě možné spatřit původní a unikátní sérii 10 židů 20. století, která zachycuje židovské intelektuály a umělce od Franze Kafky, Martina Bubera, Alberta Einsteina až po Sigmunda Freuda, Gertrude Stein nebo bratry Marxe. Za pozornost stojí také Warholovy rané reklamní kresby či autentické LP obaly legendárních interpretů, jako jsou The Velvet Underground, John Lennon, Aretha Franklin, Rolling Stones a Diana Ross. Překvapením pak pro mnohé návštěvníky mohou být reprodukce kreseb květin ve vázách, na nichž se pop artista představuje jako zdatný kreslíř s citem pro linii.

Zmiňované problémy s autorstvím některých děl však nejsou největší slabinou výstavy. Otázkou navíc je, nakolik je adekvátní posuzovat tuto skutečnost prostřednictvím kategorií jako originalita a autorství, jež Warhol sám svou tvorbou smetl ze stolu. Jako podstatnější se na hlubocké výstavě jeví absence propracovanější koncepce a ukotvení v historickém kontextu. Divák, který se trochu orientuje v dějinách umění a už někdy viděl nějakou Warholovu expozici (třeba ve Veletržním paláci v roce 2002), se zkrátka nedozví nic nového. A to je škoda. Uchopit Warholovo dílo není vůbec snadné, podobně radikálně proměnil ve 20. století naše chápání pojmu umění snad jen Marcel Duchamp; právě proto by ale bylo vhodné pokusit se znovu nahlédnout Warholovu pozici v jeho době i v historii umění. Problematické se v tomto ohledu jeví vynechání odborného kunsthistorického pohledu, který by se zaměřil na vybrané aspekty umělcovy tvorby a usouvztažnil je k jiným dobově signifikantním. Vždyť oba hlavní autoři projektu (zde) nepůsobí na vědeckém poli, nýbrž v oboru reklamy.

Hlavním cílem tak je naplnit zámeckou jízdárnu co největším počtem návštěvníků. Samo o sobě by to samozřejmě nemuselo být vnímáno pejorativně, konec konců vedení AJG se musí u svého zřizovatele vykázat nějakými výsledky a návštěvnost se v těžce kvantifikovatelném světě umění dá spočítat nejsnáze. Divácky vstřícné výstavy by tak svým způsobem mohly vyvažovat náročnější projekty (jakým bylo třeba nedávné představení fotografií Pavla Nešlehy ve Wortnerově domě) – podobně jako některá kina kombinují v programu blockbustery s artovými snímky. Špatnou zprávou by však bylo, kdyby se AJG do budoucna soustředila jen na nenáročnou, podbízivou dramaturgii. S ohledem na Dům umění, který se naopak zaměřuje na tvorbu exkluzivní, by pak v Českých Budějovicích scházela zlatá střední cesta.

Současnou Warholovu prezentaci na Hluboké tak lze vnímat především jako nevyužitou příležitost. Kombinací slavného jména a mohutné reklamní kampaně se podařilo přimět k návštěvě galerie i publikum, které se jinak výstavám spíše vyhýbá. S návštěvníkovým mozkem se ale dále nepracuje, sebemenší edukativní rozměr schází, poučení se nekoná. Výstava vlastně nepřináší žádnou interpretaci Warholova díla, jedná se spíše o letně odpočinkový fanouškovský projekt připravený fanoušky pro další fandy. Podstatou fandovství je ovšem nekritický obdiv – a právě kritické hodnocení z odstupu výstava postrádá nejvíce.