Rodová historie a definování sebe samotného

Kamila Ženatá vystavuje v Karlin Studios svoje práce z posledního období. Název výstavy Horizont událostí odkazuje k článku polského fyzika Nikodema Poplawskiho v National Geographic, publikovanému v roce 2010, který při rozvíjení Einsteinovy teorie relativity tvrdí, že "náš vesmír existuje za horizontem událostí některé z černých děr v jiném vesmíru", zároveň implikuje potenciální možnost geneze kosmu z vesmíru předchozího, mateřského a nevylučuje vznik vesmíru nového právě vývojem z toho stávajícího.

Toto jsou dva základní body, na něž se autorka na výstavě zaměřuje a jejichž problematiku zkoumá. Totiž na jedné straně sebedefinování člověka (ať už vědomé či nevědomé)  vlastními zkušenostmi, včetně nepřenositelnosti těchto formujících událostí, a na straně druhé prožíváním "rodové historie", s níž každý z nás již přichází na svět a jež je předem daná.

Ženatá se soustředí na mapování reziduí dětství, respektive spíše vzpomínek na dětství tak, jak nám utkvělo v paměti. Plastové postavičky, plyšové hračky či miniaturní zvířátka však fungují spíše jako emoční symboly, jež při zpětném pohledu dokáží znovu zpřítomnit vztahy a pocity, které jsme měli, když jsme si s nimi hráli nebo vedle nich každodenně usínali. Rozsáhlá instalace Památník paměti umístěná podél stěny v podzemních prostorách karlínského objektu potom demonstruje pozdější osud těchto předmětů, na něž nyní ve sklepích padá prach stejně jako na vzpomínky s nimi spojené. Právě jakési účtování s minulostí, k němuž často při návštěvách sklepů fakticky dochází, přenáší autorka do roviny mentální, přičemž tento proces je nostalgický, bolestný i očistný zároveň. Je to naše podvědomí, do jehož hloubky musíme nebo chceme sestoupit, když máme potřebu nalézt původní vzorce našeho chování, prvotní motivace, ještě ničím neregulované vlastnosti a určující zážitky. Pokud v Památníku paměti skutečně najdeme, co jsme hledali, máme tři možnosti: znovunalezený objev oprášit a zapojit jej znovu do života, důkladně jej prozkoumat, přijmout jej, ale pak opět pečlivě zamknout, nebo jej vyhodit a definitivně jej tak opustit.

Formujícím důsledkem by potom mělo být plné uvědomění si faktu, že stejně jako názory, chování a modely našich otců, matek, prarodičů atd. měly a svým způsobem stále mají určující dopad na naše vnímání reality, i my to samé předáváme dál svým dětem.

Jakýmsi rozvinutím této revize dětství je série instalací  Muži mého rodu nebo Ženy mého rodu, časovým pokračováním pak instalace Šaty na věneček, odkazující ke složitému období dospívání a puberty, které v katalogu k výstavě ilustruje text zachycující rozhovor tří generací žen (babičky, matky a dvou dospělých sester).

Přestože materiál, s nímž Ženatá pracuje, i námětový rámec spolu s důrazem, jež přikládá samotným názvům, může budit zdání, že její přístup má kořeny v surrealistické obrazotvornosti, domnívám se, že je zde důležitý rozdíl. Ženatá spíše vizuálním vyzněním svých instalací a soch akcentuje jejich emoční potenciál, zásadní je pro ni možný, výsostně osobní a jedinečný prožitek diváka, pro nějž je setkání s její tvorbou spíše příležitostí k uvažování o původu vlastních  emocích, má asociovat zejména individuální charakter.

Horizont událostí není ovšem pouze název celé výstavy, je především komplexním projektem, pro jehož možná nejnosnější část přizvala autorka ke spolupráci osm žen, které na něm participují. Skupina se v pravidelných intervalech schází a postupně stále intenzivněji zkoumá "své dosavadní identity a všechno, co vytváří jejich životní postoje". Výstupem tohoto experimentálního, s psychoanalytickou metodou příbuzného postupu je série tabulí, na něž Ženatá náhodně řadí jednotlivé věty z výpovědí zaznamenaných aktérkami a významově tak posouvá zdánlivě arteterapeutické a genderové vyznění směrem k obecnějším otázkám současné společnosti, přičemž jako platforma posloužilo deset zadaných témat jako skupina, identita, sny nebo kořeny.

Horizont událostí, na jehož téma vzniká také několikadílné představení dramatičky Lenky Lagronové, které výstavu doprovází, bude mít v příštím roce pokračování v brněnském Domě umění.

__________________________________________________________

Kamila Ženatá: Horizont událostí / kurátorka: Caroline Krzyston / Karlin Studios / Praha / 20. 5. - 19. 7. 2015

__________________________________________________________

foto: archiv Kamily Ženaté

Vendula Vašátková | Narozena 1982, absolvovala FF UK ,obor Dějiny umění, kde po rigorózní zkoušce pokračuje v doktorských studiích, v jejichž rámci se věnuje tvorbě výtvarnic první poloviny 20. století. Má za sebou odbornou stáž na Universidad Complutense v Madridu a v posledních dvou letech také v New Yorku, kde střídavě působí. Vedle přispívání do odborných periodik se zabývá kurátorskými projekty reagujícími zejména na problematiku propojení české a mezinárodní umělecké scény.