TZ: Generation Smart

Generation Smart / Kryštof Ambrůz, Filip Dvořák, Jakub Geltner, Katarína Hládeková, Ondřej Homola, Martin Kohout, Martin Kolarov, Adéla Korbičková, David Krňanský, Ladislav Kyllar, Martin Lukáč, Kristýna Lutzová, Black Media, Andrea Mikysková, Richard Nikl, Olbram Pavlíček, Julius Reichel, The Rodina, Lucie Rosenfeldová, Barbora Švehláková, Ladislav Tejml, Nik Timková / kurátoři: David Kořínek a Milan Mikuláštík / Galerie NTK / Praha / 13. 5.–13. 6. 2015

GENERATION SMART

13. 5.–13. 6. 2015

Jak současní mladí umělci ve své tvorbě reflektují každodenní samozřejmou přítomnost digitálních obrazů, chytrých technologií a sociálních sítí?

Kurátoři výstavy vycházejí z předpokladu, že se umění v posledních dvaceti letech změnilo a za klíčový  hybatel této změny považují internet, jehož masové rozšíření se datuje do poloviny devadesátých let 20. století. Dalším významným činitelem ovlivňujícím podobu současného umění jsou takzvané „smart“ technologie a sociální sítě jako je například Facebook. Umělecký názor zúčastněných umělců se vytvářel v době, kdy již internet existoval, tito jej proto považují za zcela běžnou součást světa a společnosti. To se pak odráží nejen v práci s novými médii, ale ovlivňuje podobu veškerých uměleckých výstupů, včetně obrazu, fotografie či sochy, ale přirozeně také grafického designu. Výstava je českým příspěvkem k diskusi o aktuálních tendencích na světové umělecké scéně, pro které se vžil termín “postinternetové umění”.

Název výstavy Generation Smart odkazuje k textu Lva Manoviche Generation Flash, který, ačkoliv je starý jen 13 let, působí dnes téměř archaicky. Autorova víra v softwarová umění inspirovaná tehdejší popularitou flashových animací se ukázala jako mylná. Tehdejší nástroj Flash sloužící k vytváření interaktivních animací, byl vytlačen nekonečným množstvím aplikací, které jsou instalovány do našich chytrých mobilů. Manovichova poznámka o mladých umělcích čtoucích manuály k programům místo uměleckých časopisů se ironicky obrátila: Manuály nikdo nečte, časopisy ovšem byly nahrazeny tumblr blogy.

Vystavující umělci: Kryštof Ambrůz, Filip Dvořák, Jakub Geltner, Katarína Hládeková, Ondřej Homola, Martin Kohout, Martin Kolarov, Adéla Korbičková, David Krňanský, Ladislav Kyllar, Martin Lukáč, Kristýna Lutzová, Black Media, Andrea Mikysková, Richard Nikl, Olbram Pavlíček, Julius Reichel, The Rodina, Lucie Rosenfeldová, Barbora Švehláková, Ladislav Tejml, Nik Timková

Kurátoři: David Kořínek a Milan Mikuláštík

Poděkování: Flash Art

Galerie NTK Technická 6, Praha 6-Dejvice

"To je jenom jako."

"Co je jenom jako?"

"Všechno. Všecho je jenom jako. Úplně všechno."

(z rozpravy pětiletých chlapců na dětském hřišti)

Víme všechno. Celé poznání světa máme pod svými prsty. Prst je bránou do světa.

Vybudovali jsme si Wikipedii. Věříme jí stejně jako sobě, jsme přece jejími autory a kolektivní inteligence se nemůže mýlit.

Kolektiv není stádem. A i kdyby byl, co na tom. Když je nás víc máme větší sílu a navíc se můžeme lépe skrýt. Avantgarda je v čele, ale tak daleko nedohlédneme. Hledíme mezi lopatky našich vůdců. Každý má svého guru. Budoucnost nás zajímá, prý bude skvělá.

Surfovat na povrchu není sprostou frází, povrch je bezpečím a ve světě, v němž žijeme je bezpečné vše. Špatné zprávy ignorujeme, nemáme televizi. Pravidelné sledování facebookových statusů prý vyvolává pocity smutku a zbytečnosti. Kdo to zjistil? Průzkumy se mohou mýlit. Koho to zajímá? Lepší trendy než vize. Ty zaberou míň času.

Chytrost jako znalost strategií.

Vliv autority je měřen délkou existence tumblrové stránky. Komu věřit? A v co? Kladení podobných otázek vede k ironii. A ironie – to je zbraň hromadného ničení.

Vše horké je potřeba zchladit. McLuhan upozorňoval na nebezpečí přehlcení informacemi, Debord utíkal před spektáklem, Baudrillard strašil hyperrealitou. A co? Klikněme na další stránku! [click]

Těšíme se na fotografie z naší výstavy!

Umění donedávna střežilo tajemství, vše nešlo ukázat, o něčem nešlo mluvit. Se sílou dobyvatele jsme tajemství odhalili. Všechna tajemství. Víme všechno, stačí se vrátit na začátek tohoto textu...

PS: Popírat postinternet je jako popírat holokaust! Obojí se stalo.