Vypuštěný neopuštěný bazén

V bývalém západním Berlíně v městské části Wedding proběhla v rámci festivalu CTM 2014 - Festival for Adventurous Music and Art (15 edition / 24. 1. - 2. 2. 2014) v centru pro současné umění Das Stattbad instalace s názvem N-POLYTOPE: BEHAVIOURS IN LIGHT AND SOUND AFTER IANNIS XENAKIS autora Chrise Saltera. Světlená instalace nabízela okouzlující zážitek, je ovšem otázkou, co zde vlastně bylo zajímavější: performance, nebo samotný výstavní prostor?

Nemá cenu připomínat, že dnešní Berlín je považován za Mekku moderního umění Evropy. Tomu, kdo se o berlínský underground zajímá, se jistě vybaví Kreuzberg alias “Malý Istanbul” a jeho punkové podhoubí, dnes přetransformované na podhoubí hipsterské, které se tolik neschovává, ale zvolenými barvami oděvů se už zas tolik neliší. V Berlíně se ale na severozápad od Kreuzbergu nachází ještě druhá turecká čtvrť, která mezi studenty tolik neletí a o to víc je turecká. Vítejte ve Weddingu!

Objekt s výmluvným názvem Das Stattbad byl původně městský bazén, v dnešní době sloužící jako interdisciplinární a multikulturní centrum pro současné umění, hudbu a kulturu. Prostor je rozdělen na přední část vstupního atria dnes užívaného k zapíjení dlouhého i krátkého dne. To hlavní se ale odehrává v prostoru samotného bazénu. Vypuštěného.

Světelná instalace byla umístěna v ocelové kostře nad prostorem vypuštěného bazénu. Kombinace laseru, LED světel a zvuků s a. i. softwarem byla inspirována hudbou skladatele Iannise Xenakise, především jeho radikálního díla Polytones (z řeckého poly = mnoho a topos = vesmír) ze 60. a 70. let. Dnes je Xenakis vnímán ve světě hudby jako jeden z nejdůležitějších poválečných avantgardních skladatelů. Při vstupu vás oslní mlha tvořená ve skutečnosti světelným smogem, který produkuje seskupení zářivek a světel v síti rozmístěných ve výši skokánků. Pokládám si otázku, jestli by se pro ně našlo využití při koncertech pro jinou performance “stage diving”. Dolů z horní části pro méně zdatné plavce se můžete do větší hloubky dostat dvojím způsobem: klasicky po schůdkách, nebo si můžete půjčit polštář a sklouznout se. Jako správný bývalý vrcholový sportovec s nemocniční zkušeností volím schody a klesám do nitra bazénu. To je naplněno jen mlhavým světlem, zvonivým zvukem a polštáři. Z horního patra působí prázdná neosvětlená nádrž poněkud děsivě a tísnivě, ale z perspektivy polštářů se nepříjemný pocit vytrácí a magie hudby a světla diváka naprosto pohltí. Blikající LED žárovky jsou v určitých etapách doplněny červenými a zelenými lasery, které se pomocí umně rozmístěných zrcátek tříští po celé ploše horní části nádrže.

Rytmus a synchronizace hudby a světel se mění. Zespodu instalace připomíná hvězdnou galaxii vzdálenou od té naší tisíce mil a blikání doprovázené šumivým zvukem přelévajícím se do konkrétních tónů působí zároveň tíživým i osvobozujícím dojmem, podobně jako když hlavní hrdina z Kubrickova filmu 2001: Vesmírná Odyssea vyslyšel volání a v malé kosmické lodi se vydává napříč galaxiemi vstříc neznámému. V poslední fázi se tempo zpomalí, ze zvuků podobných zážehovým motorům najednou nic nezbyde a prostor naplní šum a lehké hučení vody. Jak jinak, evokuje mi to napouštění vody a v momentu tak vyvolává lehkou paniku z představy, že celá instalace je jen past na důvěřivce a bazén pořád zůstává bazénem. Nakonec je ale vše jinak, tempo světelných reflektorů se zklidňuje, až úplně vyhasne, což trvá ani ne minutu, načež se postupně rozsvěcí a zhasínají desítky drobných světýlek v blíže nespecifikovatelném algorytmu. Ležím si tiše na polštářích, vzhlížím k umělým nebesům a nechávám se unášet magickou souhrou světla a hudby do vzdálených galaxií. Dotýkat se zády studených kachliček bazénu není úplně nejvhodnější, ale čas tady na dně světa plyne nějak jinak. Když pochopím, že se cyklus začíná opakovat, podívám se na hodinky a uvědomím si, že jsem tady ležela víc než hodinu. Nemám pocit, že by čas plynul. Bazén je vypuštěný, nikoliv však opuštěný.

______________________________________________________________

Chris Salter (ve spolupráci s: Sofian Audry, Marije Baalman, Adam Basanta, Elio Bidinost and Thomas Spier): N-POLYTOPE: BEHAVIOURS IN LIGHT AND SOUND AFTER IANNIS XENAKIS / Das Stattbad / Berlín / 26. 1. 2014 – 23.2.2014

______________________________________________________________

foto: Pavel Směřička