TZ: One Step Forward Vol. 2 / Brno 2013

Matej Fabian, Milica Fischerová, Dita Kaplanová, Patrícia Koyšová, Hana Mikulenková, Kristína Šimeková, Ivana Oroszová, Lucia Tallová / One Step Forward Vol. 2: Brno 2013 / Dům umění města Brna: Dům pánů z Kunštátu / Brno / 16. 5. - 14. 6. 2013

One Step Forward Vol. 2 / Brno 2013

17 05 – 14 06 (2013)

Zahájení výstavy 16 05 (2013) v 18 h, Dům umění města Brna, Dům pánů z Kunštátu, Dominikánské nám. 9, Brno

Kurátory výstavy jsou Terezie Petišková a Jana Řeháková.

Dům umění města Brna ve spolupráci s absolventy Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě uvádí výstavu ONE STEP FORWARD VOL. 2 / BRNO 2013. Navazuje tak na stejnojmenný kolektivní projekt, který se uskutečnil před třemi lety v bratislavské Galerii Medium. Výstavu za přítomnosti umělců zahájí ředitelka Domu umění Terezie Petišková společně s kurátorkou Janou Řehákovou.

V roce 2010 se ze tří různých ateliérů (Ivan Csudai, Daniel Fischer, Klaudia Kosziba) VŠVU zformovala skupina studentů posledních ročníků, kteří stáli na počátku samostatné tvůrčí dráhy. Název ONE STEP FORWARD, pomyslný krok vpřed, vyjadřoval společné zadání, jehož cílem bylo vystoupit z mantinelů dosavadní tvorby a zkusit pracovat s jinými médii nebo změnit přístup k samostatnému tvůrčímu procesu. Kresbu nahradily animace, malbu objekty, menší formáty větší a naopak. Stejná formace (Matej Fabian, Milica Fischerová, Dita Kaplanová, Patrícia Koyšová, Hana Mikulenková, Kristína Šimeková, Ivana Oroszová, Lucia Tallová), která působí hlavně na bratislavské scéně, se po třech letech znovu prezentuje, aby představila jednak zhodnocení své dosavadní tvorby, jednak sondu do stavu současného umění. Většina členů absolvovala intenzivní malířské školení. Takže právě malba společně s několika objekty zaplní velkorysé prostory Domu pánů z Kunštátu.

Matej Fabian se sice průběžně vyrovnává s médiem objektu, ale malba zůstává jeho hlavním vyjadřovacím prostředkem. V Brně poprvé představí pod názvem Monument jedno z prvních pláten série významných architektonických staveb na Slovensku. Velkoformátová malba na bannerovině zobrazuje Památník Slovenského národního povstání od Dušana Kuzmy. Vývoj v jeho tvorbě od poslední skupinové výstavy lze sledovat v posunu od osobních témat (vyrovnávání se se zážitky z dětství) k obecným, jako je otázka národní hrdosti. To vše s určitou nadsázkou.

Milica Fischerová pojmenovala svou instalaci pro Brno Návrat vpřed. Reaguje tak na název výstavy a umístěním prosté travnaté plochy v galerijním prostoru upozorňuje na fakt, že někdy může být touha po něčem novém a lepším spíše na škodu. Zatímco obsah své převážně konceptuální tvorby stále prohlubuje, samotnou formu sdělení se snaží zjednodušit a minimalizovat. Podstatné je pro ni hledání návratu k přirozenosti a pravým životním hodnotám, které podle ní nejlépe vystihuje heslo její oblíbené fotografky Eriky Blumenfeld: „We are no longer really engaged with nature or our surroundings.“

Před třemi lety se Dita Kaplanová zabývala převážně svojí minulostí. Vzpomínky z dětství na traumatický pobyt v nemocnici zachytila v kresbách, které následně zanimovala. Nyní vystavovanou sérií I’m Starting to See Behind the Corner vyjadřuje hledání a tvoření vlastní budoucnosti. Opakování abstraktních motivů ptačího hnízda symbolizuje usazení se a založení rodiny. Otázku posunutí životních hodnot, která souvisí s omezením osobní svobody, na kterou byla doposud zvyklá, pokládá nejen sobě, ale i divákovi.

Hana Mikulenková zachází s malbou jako barevnou materií, kterou vyjadřuje samotný koncept svého díla. Vkládáním tagů do pláten zanechávala nápovědu k porozumění svému výtvarnému projevu. V poslední době od nich upouští a do nové řady, kterou prezentuje It’s Such a Nice Place, the Land of Tears, zapojuje celé věty. Psaný text nese významový charakter obrazu, odkazuje přímo na něj a napomáhá k pochopení jeho obsahu. Užití šablon, gestických stříkanců a zásahů sprejem charakterizuje její velmi čitelný rukopis, jehož nosný prvek představuje cit pro barvu.

První plátna z řady realizované technikou air brush, kterou autorka Patrícia Koyšová pro sebe nazývá „malbou vzduchem“, evokovala samotnou živelnost vesmíru, hvězdné mlhoviny, lety meteoritů a výbuchy planet. V současné tvorbě zkoumá další možnosti této techniky a soustředí se hlavně na přímé vyjádření, přibližování a jasná gesta. Její malba vyžaduje aktivní spoluúčast diváka a zapojení jeho vlastní imaginace s přáním autorky. „Želám si, aby som na dnešnú dobu nemusela nazerať cez vrstvu skepsy a pochybností. Želám si uveriť, že naša každodenná vizualita nieje poznačená mocenskymi vzťahmi a ideológiou. Želám si vniesť do dnešného diskurzu ovplyvneného virtualitou a hyperrychlosťou kus autentického zážitku, kúsok divákovej imaginácie.“

Počáteční triptych nové série Kristíny Šimekové už svým názvem Nádych předznamenává návrat k základním pilířům její dosavadní tvorby. Ústřední roli zaujímá samotné malířské gesto, které nechává vyznít záměrnou redukcí barevnosti. Zoomorfní motivy zachovávají v obraze dynamiku a napětí samotné ještě podtrhují plochy stékajících barev. Nezbývá než shrnout, že hlavní zájem autorky představuje gestická malba s důrazem na detail.

Obsah tvorby Ivany Oroszové se od hry s postavami z rodinných alb ve vlastním imaginativním prostoru přesunul k problematice složitosti mezilidské komunikace. Z množství témat ji zasáhla situace dospívajících lidí izolovaných v sociálních ústavech. Po odchodu z nich je pro ně nesmírně těžké najít si přátele, případně partnera. Na plátně Princ Antónius z domova sociálnych služieb spieva svojej vyvolenej je zobrazen mladý muž, který se pokouší vyznat lásku svojí neexistující dívce. Osobitou stylizací, jež spočívá v umisťování nesourodých postav do cizí architektury, a barevností vyvolávající až dojem kýče celou věc úmyslně odlehčuje.

Na pozadí vzdušných krajin a měst vypráví Lucia Tallová tlumenou barevností příběhy, jež vycházejí z jejího citlivého způsobu vnímání světa. V posledních dvou letech zaplnila plátna a objekty černými kapkami. Primárně mohou odkazovat k emocím – slzy smíchané s černou řasenkou stékající po tváři, nebo k samotnému koloběhu vody a života. V instalaci pro výstavu v Brně spojila autorka dosud nabytou uměleckou zkušenost v jeden celek. Objekt křišťálového lustru vystupuje z plátna obrazu do roztékající se obrovské kaluže, pomyslného tmavého deště.

Dlouhodobý záměr skupiny spočívá v pravidelných setkáních, kdy s určitým časovým odstupem lze konfrontovat vlastní vývoj s ostatními. Možnost představit se vždy v novém místě neznámému publiku dovoluje lépe zhodnotit dosavadní tvorbu a posunout se dál. Po Bratislavě (2010) a Brně (2013) je v roce 2015 v plánu uspořádat ONE STEP FORWARD VOL. 3 v Ostravě.