Příběhy z předlických ulic

Bezmála 100 umělců, kteří vystavují v mezaninu Veletržního paláce v Praze, spojuje ústecká univerzita a téma jedné čtvrti. Omezena úzkým a dlouhým prostorem se vedle sebe tísní díla rozličných forem a námětů, díky ústřednímu tématu však nedochází k jejich roztříštěnosti.

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem slaví 20 let od založení uměleckých studií a v rámci oslav se rozhodla prezentovat se i v hlavním městě, k čemuž si zvolila téma ústecké čtvrti Předlice. Ta je zatížená poměrně složitou historií. Původně převážně německé obyvatelstvo dnes vystřídalo v podstatě romské ghetto, jehož obyvatelé žijí často v nepřijatelných podmínkách. Dříve výstavní čtvrť města je dnes zanedbaná a obyvatelé Ústí se jí vyhýbají. Tématu „Předlice“ se někteří chopili v podobě diplomových nebo semestrálních prací a celou výstavu je třeba chápat jako určitou sebe-prezentaci fakulty, jež se chlubí rozmanitostí a počtem ateliérů.

Složitou předlickou situaci řeší každý student individuálně. Někdo dal přednost drobnějším intervencím v prostoru, někdo se pustil do interakce s dětmi, jiný se snažil zachytit vyprahlý genius loci bývalé průmyslové aglomerace. Většinou nejde o žádná radikální díla, často se spíše jen na problém poukazuje. Řešení předlické situace se buď vůbec nehledá, nebo je lehce utopické. Studenti pracují převážně s materiálem nalezeným v Předlicích, jejich snahou je tak přiblížit atmosféru zašlé a neobyvatelné části města. Provokativně vyznívají z předlických surovin vyrobené šťávy a mýdla (Zdena Kolečková), které však obsahují množství rtuti, arzenu, či jiných škodlivých látek. Kromě toho, že toto dílo prostřednictvím laboratorních testů upozorňuje na přítomné škodlivé látky v předlické floře, jedná se také o určitou ironii na módní produkty „s příběhem“.

Prostor dostalo i participační umění, byla uspořádána organizovaná procházka Předlicemi (Blanka Kirchner), výtvarné odpoledne pro děti, nebo romské lekce vaření (Radek Jandera). Tyto projekty vyznívají na výstavě nejsilněji, protože nejlépe upozorňují na onu sociální propast, ve které obyvatelé Předlic žijí.

Při takovém množství vystavujících je určitě složité zajistit vyhovující podmínky všem dílům a občas některé prezentace působí více jako instalace obhajob klauzur, než jako instalace galerijní. Je proto škoda, že k dialogům mezi jednotlivými pracemi dochází jen velmi málo, navíc by si některé projekty zasloužili i obsáhlejší doprovodný text (především se to týká architektonických a urbanistických plánů).

Na druhou stranu výstavě pomáhá její pevné ústřední téma, díla nejsou zahleděná do sebe, výtvarné styly ustupují angažovanému a participačnímu umění. Na ústecké prezentaci se dobře ukazuje, kam současné výtvarné umění kráčí. Téměř už nezáleží na formě, fotografie nesou více dokumentární než estetickou informaci, objekty jsou vyrobené z nalezených materiálů, které vyprávějí příběhy. Díla ústeckých studentů ale rozhodně působí ve Veletržním paláci sebevědomě a jejich příběhy si stojí za to poslechnout. A také bude určitě zajímavé pozorovat, nakolik se pedagogům a studentům podaří některé projekty skutečně zrealizovat, jak fakulta v následujících letech plánuje.

______________________________________________________________

Univerzita Předlice (Výstavní projekt Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) / kurátor: Michal Koleček / NG: Veletržní palác / Praha / 22. 11. 2012 – 27. 1. 2013

Anna Remešová | Vystudovala teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM a byla členkou Ateliéru bez vedoucího. V letech 2019 - 2022 působila jako šéfredaktorka Artalku, do roku 2023 jako jeho redaktorka. Aktuálně se jako doktorandka na AVU věnuje výzkumu Náprstkova muzea v Praze.