Artalk.cz

TZ: Dny evropského dědictví v Lomnici

Dny evropského dědictví / Lomnice / 17. 9. 2011 od 10 do 17h 

17. 9. 2011 od 10 do 17 h

Pokládání stolpersteine – kamenů zmizelých rodiny Liebesných ve 14 hodin

U příležitosti oslav Dnů evropského dědictví budou v Lomnici na Tišnovsku osazeny kameny zmizelých rodiny Liebesných. Účast na tomto aktu přislíbili příslušníci rodiny Liebesných z České republiky i z Izraele, zástupci městyse Lomnice, Stolpersteine o.s., Židovské obce v Brně a další hosté.

Těžiště programu Dnů evropského dědictví v Lomnici bude tentokrát na Židovském náměstí, a to od 10 do 17 hodin:

– vystoupení hudební skupiny HaChucpa

– výstava historických fotografií Lomnice v synagoze

– od 14 hodin pokládání kamenů zmizelých pro rodinu Liebesných

– nahlédnutí do dvorků a zajímavých zákoutí bývalého židovského ghetta

– občerstvení – tradiční židovská kuchyně

Kromě toho bude již tradičně zpřístupněna i zámecká kaple a nádvoří zámku, radnice a kostel Navštívení Panny Marie; na všech těchto místech bude návštěvníkům poskytnut výklad. Návštěvníkům bude rovněž představen projekt oslav stého výroční narození Lea Eitingera (1912 Lomnice – 1996 Oslo), významného norského psychiatra a humanisty. Oslavy, které se uskuteční koncem roku 2012 v Lomnici a jež Okrašlovací spolek připravuje s podporou městyse Lomnice, Jihomoravského kraje, Židovské obce v Brně a dalšími partnery, vyvrcholí osazení Eitingerovy bysty autora Nikose Armutidise.

O kamenech zmizelých (stolpersteine)

Okrašlovací spolek pro Lomnici a okolí se účastní mezinárodního projektu pokládání pamětních kamenů – stolpersteine, které mají připomínat osudy lidí odvlečených násilně v letech 1933–1945 do nacistických koncentračních táborů, kde byli většinou zavražděni. Nejedná se jen o Židy, ale i o Romy, české občany, odbojáře, svědky Jehovovy apod. Zakladatelem projektu je německý umělec Günter Demnig, který své první kameny zmizelých položil v roce 1996 nelegálně v Kolíně nad Rýnem a Berlíně, poté s podporou úřadů na mnoha místech v Německu. V letech 2000–2010 byly kameny zmizelých položeny v Nizozemí, Rakousku, Maďarsku, České republice, Itálii atd. Dodnes bylo osazeno na 25 tisíc kamenů a mnoho dalších bude položeno i letos. V Česku můžete stolpersteine vidět v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě, Kolíně, Neratovicích a Třeboni. Stolpersteine – doslova přeloženo „kameny, o které zakopnete“ – jsou žulové kostky o rozměrech 10×10 cm, do jejichž svrchní části je vsazena mosazná tabulka s údaji o odvlečených lidech. Kameny se pokládají do chodníku před dům, kde dotyční lidé prokazatelně žili a odkud byli odvlečeni. Speciálním betonem se osadí do chodníku a přizpůsobí okolní dlažbě. Kameny nevyčnívají nad povrch chodníku a nebrání v chůzi. Většinou se osazují kameny pro celé rodiny, aby jejich členové nakonec měli, alespoň symbolicky, společný náhrobek. Po osazení kamenů se informace o stolpersteine včetně fotografií a dokumentů, GPS souřadnic a místních map ukládají do společné evropské databáze. Okrašlovací spolek pro Lomnici a okolí se soustřeďuje na vyhledávání informací, dokumentů a fotografií o zavražděných lomnických Židech, kontaktování příbuzných obětí, spolupracuje s pražskou pobočkou Stolpersteine, o.s. a s organizací Stolpesteine pana G. Demniga v Kolíně nad Rýnem.

Rodina Liebesných

Rodina Liebesných žila v Lomnici již od 19. století, její přítomnost dokládají náhrobky na místním židovském hřbitově, poslední dva náhrobky manželů Moritze a Louisy Liebesných jsou z 20. let 20. století. Moritz Liebesny byl obchodník a aktivně se podílel na chodu židovské náboženské obce, v letech 1923–1925 byl jejím předsedou. Manželé Otto (1894) a Markéta (1898) Liebesných žili a pracovali v Lomnici, pan Liebesný pracoval jako úředník v textilní továrně, paní Liebesná se starala o rodinu. Jejich děti Jan (1923) a Lilly Luisa (1927) chodily v Lomnici do školy a měly zde kamarády. Dodnes žijí lidé, kteří si rodinu Liebesných pamatují a rádi na ni vzpomínají. Válečné události zasáhly tvrdě do poklidného života rodiny Liebesných. Všichni museli nosit Davidovu hvězdu, nesměli se účastnit společenského života, Jan po ukončení Měšťanské školy v Tišnově nesměl studovat na vysoké škole. V roce 1940 se ke své dceři Markétě přistěhovala paní Ida Weissbartová (1876). Těsně před odjezdem do Terezína se pokoušela paní Liebesná u spřátelených rodin schovat rodinné cennosti a svatební výbavu pro děti. Jako první z rodiny odjela dne 29. 3. 1942 transportem Ae paní Ida Weissbartová. Byla deportována do Terezína a odtud byla dne 27. 4. 1942 transportem Aq přesunuta do koncentračního tábora Lublin – Izbica v Polsku, kde byla zavražděna. Rodina Liebesných odjela dne 4. 4. 1942 transportem Ah do Terezína, 18. 5. 1944 byla transportem Eb deportována do vyhlazovacího tábora Osvětim – Birkenau. Při likvidaci českého rodinného tábora BIIb ve dnech 10. až 12. 7. 1944 zde byli Otto, Markéta a Lilly Luisa v plynových komorách zavražděni. Jan byl z Osvětimi deportován v roce 1944 do koncentračního tábora Schwarzheide, osvobození a konce války se dočkal v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po skončení 2. světové války zůstal Jan opuštěný, vrátil se z celé rodiny sám, později jezdil ke své přítelkyni Zdence Blahoňovské do Tišnova a v roce 1947 se s ní oženil. Po svatbě se přestěhoval do Tišnova a později dům v Lomnici prodal. V roce 1951 se manželé Líbezných odstěhovali do Trutnova. Narodily se jim dvě dcery Irena (1948) a Jana (1955). Jan Líbezný později vystudoval vysokou školu a stal se právníkem. Na Lomnici vždy velmi rád vzpomínal a vítal všechny informace o ní. V 90. letech navštívil s rodinou Lomnici, ukázal vnoučatům rodný dům a pozdravil se s bývalými sousedy. Jan Líbezný zemřel 27. 6. 2006 v Trutnově.