TZ: Evžen Sobek

Evžen Sobek / PhotoStories / Galerie 5. patro / Praha / 7. - 24. 9. 2011 

Tisková zpráva k výstavě Evžen Sobek - PhotoStories

Výstava potrvá od 7. 9 . do 24. 9. 2011

Vernisáž se koná v úterý 6. září od 18 hodin

Ztraceno v kontextu

Jsou fotografie, na které když se člověk podívá, nezačne přemýšlet o tom, co zachycují, ale jak je fotograf udělal. Kde stál, jestli scénu upravoval a co se odehrálo při zpracování snímku v laboratoři. Což je špatně, u dokumentu přímo katastrofa. Přes toto potenciální riziko se Sobek přenesl celkem bez problémů volbou tématu. Protože jestli člověka něco skutečně zajímá, je to zase jen člověk. Naše fascinace vším lidským, ale není prostou zvědavostí. Je spíš konfrontací, v níž se bije animální bezprostřednost s tím, co do nás vtiskla civilizace. Právě proto je pohled vzrušující nejen jako akt dívání se, ale i jako objekt studia: člověk dívající se na člověka, to je přece téma, o kterém se napsaly stohy papíru: Co podmiňuje náš pohled? A je náš pohled mravný, politicky korektní, nebo férový s ohledem na gender? Life in Blue je o člověku a tím, kdo se kouká, je fotograf. Mimochodem, jak asi fotografovaní přijímali to, že jsou fotografováni. Co si z toho pro sebe vyvodili? Sobek jim jistě vyložil, že se stávají součástí projektu, který zachycuje určitou, snad přímo národní, specifiku. Sobkovo fotografické gesto udělalo z lidí na snímcích reprezentanty určitého sociálního fenoménu, což sice nebolí, ale každopádně je to vystoupení z anonymity spojené se získáním určitého statusu. Ptám se tedy sám sebe, kdo jsou lidé, kteří přede mnou prostřednictvím Sobkových fotografií defilují? Jsou to Rezignovaní, kteří použili v nové době osvědčený únikový manévr člověka socialismu a stvořili si k svému obrazu vlastní hobby-svět? Nebo jsou to spíš Alternativci nevěřící na občanskou společnost, rovné šance pro všechny, firemní kulturu a zahraniční dovolené? Lidé vyznávající jiné hodnoty? Upřímně řečeno, nevím, a asi to ani není důležité. Každopádně sama hypotetická možnost takové polarity ukazuje, že Sobkův Life in Blue v sobě má kromě estetických a dokumentárních kvalit i jistou dávku političnosti. Minimálně pro ty, kdo pamatují časy socialismu.

A jak charakterizovat fotografický styl Evžena Sobka? Mix smyslu pro vytříbenou kompozici, relaxovanosti dovolenkové fotografie, důslednosti etnografického dokumentu, to vše okořeněné ironií surrealistické ražby. Prostě: post-moderní srážka stylu deadpan photo s kreativní fotografií. Sobek nezapře ani východisko v doma oblíbeném tzv. subjektivním dokumentu, ani sounáležitost s širokým internacionálním proudem následníků düsseldorfské školy. Tito novodobí encyklopedisté, ukrývající za neutrální masku svých fotografií jemné významové podtexty, produkují fotografie, které jsou pro člověka denně bombardovaného tunami jednoznačných poselství odpočinkovou zónou. Nechci spekulovat, ale myslím, že takový styl by mohl vyhovovat i těm, kteří provozují na březích Novomlýnských nádrží svůj život v modrém.

Text: Jiří Pátek