TZ: Martin Zet, Milan Guštar

Martin Zet, Milan Guštar: site-specific experiment / Školská 28 / Praha  / 4. 12. - 12. 12. 2009

Výstavní site-specific experiment je setkáním dvou solitérů současného českého audiovizuálního umění. Martin Zet adaptoval pro Galerii Školská nedávnou velkoformátovou obrazovou metaforu o míchání barev "Rovnost šancí I". Milan Guštar představuje ukázku partitur, nebo vizualizaci stochastických a kombinatorických systémů a generovaných zvukových kompozic.

Zetův experiment s komplementárními barvami vzdáleně připomíná obrazy malířů Gene Davise, nebo Barnetta Newmana ze severoamerické "školy barevných polí" šedesátých let minulého století. Exaktně algoritmický princip, použitý autorem při malování celé série, jej ale vzdaluje od modernistické formy abstrakce.

Zvolenou metodou jej přibližuje naopak ke schématům vědecké vizualizace nějakého genetického modelu přenášení informace z jedné generace na další.

Červená, modrá a žlutá jsou tradičně vnímany jako extrémně antagonistické barvy, ať už ve smyslu fyzikálním, fyziologickém, nebo symbolickém. Každá z těchto barev jejich variací je spojována s nějakou antropologickou, nebo dokonce kosmologickou hodnotou. Zároveň jsou ale komplementární a navzájem se "přitahují".

Přístup Milana Guštara představuje v jistém smyslu komplementární prvek k Zetovým hravým vizuálním traktátům a přesmyčkám. Aplikováním kombinatoriky a numerických systémů (kterými se profesně zabývá) do senzorického prožitku relací obrazů a zvuků, dociluje rozrušení samozřejmosti vnímání lineárního prostoru a lineárního času. Mezní podoba opakování a zmnožování jednoho prvku je postupně až extatickým prožitkem mnohosti a mnohotvárnosti. Podobně jako Zetovo umístění barevné škály do krajiny, rozbíjí hranice mezi "realitou" a "obrazem" a ukazuje je jako konstrukce naší mysli.

Průběh výstavy během svého trvání ovlivňuje její formu.

kurátor výstavy: Miloš Vojtěchovský

----

Martin Zet

"Ve Wakefieldu v květnu 2008 jsem pomocí namalované duhy pokusil porovnat barevnost krajiny. Napadlo mne obraz duhy vložit do krajiny podobným způsobem, jako je zobrazena barevná škála na pruhu v okraji barevných fotografií. Když jsem barvy míchal, bylo mi nepříjemné, v jakém nepoměru k sobě míchané barvy jsou – o kolik méně tmavší barvy je třeba k dosažení zvykového odstínu. Po přenesení do interiéru jsem proto plátno přemaloval tak, že míchané barvy byly v rovnovážném poměru. Postup jsem pak rozvíjel až do listopadu 2008 v řetízkových šatnách hornického skanzenu Mayrau ve Vinařicích. Pracovně jsem to nazýval: ROVNOST ŠANCÍ. Jak se ale barvy navzájem přibližovaly, vytrácela se různorodost obrazu. Každý pruh plátna jsem rozdělil na šest polí. Ve druhém, čtvrtém a šestém poli jsou zdrojové barvy pro ten který pruh; v prvním, třetím a pátém poli barvy nové. Nová barva v prvním poli vzniká smícháním barev z druhého a šes tého pole, v třetím poli z druhého a čtvrtého, v pátém ze čtvrtého a šestého pole. Nové barvy jsem namíchal tak, aby barva vypadala tak, jak si ji představuji (na prvním pruhu tedy oranžová, fialová, zelená) ale v poměru 1:1. Na dalším pruhu nově vzniklé barvy z pruhu předchozího přecházejí do pozice barev výchozích. Po jejich promíchání se z nových barev stanou zase barvy výchozí na dalším pruhu. Jednotlivé pruhy – něco jako je v genetice jedna "generace" – přímo determinují jen generaci následující. Barvy na posledním, sedmém pruhu působí jako stejná barva. Ale na zdrojovém – druhém, čtvrtém a šestém poli převládají zase žlutá červená a modrá jako na prvním – výchozím pruhu – teď ale v poměru 22:21:21."

Rovnost šancí I. vznikla na podzim 2008 během symposia Totalitní krajina v hornickém skanzenu Mayrau. Připraveno ve spolupráci s kurátorkou Dagmar Šubrtovou.

-----

Milan Guštar

Abacus (2002) je algoritmická seria listicko-minimalistická kompozice pro mechanické piano. 3856 dvanáctitónových všeintervalových řad je uspořádáno podle velikostí intervalů a rozděleno do deseti skupin podle prvního intervalu. Těchto deset skupin tvoří deset vět skladby. Tempo, poloha, tónový rozsah, dynamika a další vlastnosti každé věty jsou odvozeny z číselných vlastností použitých řad. Animovaná grafická reprezentace je přímou analogií zvuku - každý element obrazu odpovídá jednomu tónu, barvy odpovídají intervalům.

Abacus spojuje několik protikladných principů. Vychází z dodekafonie, kterou rozšiřuje až k totálnímu serialismu, repetitivní struktura je však minimalistická. Vznik hudebního minimalismu v 60. letech se přitom vykládá jako reakce na přílišnou komplikovanost serialismu, je tedy v jistém smyslu jeho opakem. Abacus je tvořen všeintervalovými řadami, jejichž vlastnosti mají zdůrazňovat atonálnost řad dodekafonických, uspořádání řad v Abacusu však vytváří zřetelné tonální centrum, byť zcela bez užití diatoniky. Abacus je vystavěn na přísně algoritmickém základě, na rozdíl od mnoha algoritmických kompozic, které často využívají prvek náhody, jsou použité postupy zcela deterministické. Uspořádání Abacusu je zřetelně fraktální, žádná struktura se však neopakuje.

Autor animace: Jan Mucska.

-----

Flex je cyklus elektronických kompozic, který vzniká od roku 1999 a mapuje zvukové možnosti kombinace jednoduchých tónů a šumů. Spojujícím prvkem je proměnlivost některého ze základních parametrů - tónové výšky, tempa, barvy atd. Grafické partitury, které jsou součástí cyklu, vznikají někdy na základě zvukové struktury, jindy je zvuk generován podle předem připravené partitury a jedná se pak o jistou formu sonifikace. Struktury zvuku či obrazu jsou generovány stochastickými či deterministickými algoritmickými postupy. Pro zvukovou realizaci používám program csound.

-----

Martin Zet (1959) sochař, performer, fotograf, kreslíř, videouměle c, cestovatel, básník, vydavatel, kurátor, je výraznou postavou české výtvarné scény. Jeho práce jsou často velmi osobní a intuituvní, někdy jsou reakcí na konkrétní místo, kde se právě nachází. Reaguje často na aktuální společenskou a politickou situaci, ale hledá také dialog s krajinou.

-----

Milan Guštar (1963) organolog, skladatel, konstruktér elektronických a elektroakustických zařízení, autor odborných publikací, vydavatel a programátor. Zabývá se interdisciplinárním výzkumem na pomezí vědy, techniky a umění, především matematickými principy v hudbě, teorií tónových soustav, elektronikou, informatikou, aplikovanou matematikou, modelováním a simulací. Matematické principy, mikrotonalita, algoritmické postupy a sonifikaci využívá také při vytváření svých hudebních kompozic a zvukových a multimediálních instalací. Věnuje se návrhu, vývoji a zakázkové výrobě elektronických a elektroakustických zařízení a hudebních nástrojů, multimediálních a interaktivních syst émů, záznamu a zpracování zvuku a tvorbě počítačových programů. Specializuje se na spolupráci s výtvarníky v oblasti nových médií.