Vilém Balej, malíř obklopený aurou geniálního umělce

Vilém Balej, legendární absolvent ateliéru prof. Vladimíra Kokolii na pražské AVU (2005). Malíř obklopený romantickou aurou takřka geniálního umělce a s démony bojujícího podivína, jehož pověst přežívá mezi studenty akademie dodnes, konečně naživo vystavuje. Ačkoliv se aktivně neúčastní dění pražské ani žádné jiné oficiálně uznané umělecké scény a jeho aktivitu je možno sledovat jen na scéně facebookové, povědomí o jeho nonkonformní osobě a originálnímu přístupu k malbě stále přetrvává. I přesto nebo právě proto, že se Balejovi příznivci a obdivovatelé rekrutují jednoznačně z tzv. in-siderů, se informace o jeho samostatné výstavě ve vinohradské Nau Gallery šířila jako radostná poplašná zpráva.

První obraz Viléma Baleje, který jsem kdy viděla, byla jeho diplomová práce. Ještě na střední škole se ke mně dostal diplomantský katalog z AVU. Jelikož je to už téměř deset let, logicky si z něj nevybavím skoro nic, ale Baleje ano. Obraz, iluzivně realisticky zobrazující interiér s ženskou figurou, se i přes katalogovou reprodukci vyjímal ze zbytku prací zvláštně silným působením. Až později jsem se dozvěděla, jak složitě a dlouho plátno přemalovával a kolik mělo „stavů“, možná to mu dodalo onu zapamatovatelnou energii. Dost to také promlouvá o urputnosti, která se nese celou tvorbou Viléma Baleje. Od „krásného realismu“ se neustávajícím malováním zřejmě nemohl dostat jinam než k výrazné redukci formy.

Říká se, že u geniálních děl máme nezřídka pocit povědomosti, jako bychom je už stokrát viděli, ale nejsme schopni určit kde. Vilém Balej má takových obrazů poměrně hodně. Určitě je to způsobené i jeho vlastním hledáním a obdivem k některým umělcům z minulosti, najdeme u něj portrét „á la Francis Bacon“, špálovský rybník se stromy i prosté, pohádkově dokonalé čapkovské náměty. Obrazy, které jsou jen Balejovy, se vyznačují barokním světlem a prostým realismem redukovaných tvarů, které nás překvapí svou objevností. Ačkoliv je Balejovo tvarosloví velmi původní a něčím podivně zneklidňující, všechno je tam, kde má. Za nejdotaženější a podle mě nejvíc „přesně“ považuji portréty a zátiší z let 2006 – 09. Ať už Vilém Balej maloval sám sebe, své blízké nebo dokonce malé děti snad na objednávku, dařilo se mu vtěsnat do minimální formy všechno, co můžeme naráz uvidět v tváři jednoho člověka.

Jak už to u kontroverzních osobností bývá, je i u Viléma Baleje poměrně obtížné odprostit se od fámy, která kolem něj vznikla a soustředit se na jeho tvorbu. Přestože současné trendy nám velí spíše opačně a často je skutečně záhodno zabývat se umělcem jako komplexní osobností s příběhem, myslím, že v Balejově případě je lepší vidět pouze obrazy. Silné by na to byly dost. Obávám se ale, že v Nau Gallery se tak nestalo. Udělat výstavu Vilému Balejovi je čin více než chvályhodný a svým způsobem i odvážný. O to je mi více líto, že se galeristům nepodařilo osvobodit od primárního vjemu z Viléma Baleje a vernisáž se blížila prezentaci „přivezli jsme vám do Prahy asociálního podivína“. Tento můj dojem zcela jistě umocnilo improvizované hudební vystoupení, kdy co mu slina přinesla zpívajícího Viléma Baleje doprovázeli malíř Václav Misař, který se podílí na sestavování programu galerie, se svým spoluhráčem z kapely Delfíni, Mikulášem Novotným.

Za výsledným působením výstavy stojí Filip Horyna, sám dobrý malíř a absolvent Sopkova ateliéru na Avu, který se taktéž dlouhodobě podílí na programu galerie. Jeho kurátorský výběr čítá 14 maleb menších formátů 55x40 nebo 50x40 cm. Jedná se o malby velmi redukované, většina pláten je pojednaná v podstatě pouze geometricky. Pokud bychom hledali historické konotace, obrazy jako Zelený obdélník nebo Golgota mohou odkazovat k ruské i české avantgardě, jiné si zachovávají pozůstatky iluzívnosti nebo konkrétních archetypálních motivů. Záměr Filipa Horyny byl jistě dobrý, měl v úmyslu sestavit kolekci obrazů jasně ukazujících Balejův nekompromisní přístup, jeho riskantní nepodbízivost, protože jak Vilém sám řekl při vernisáži „nemyslet si nic je velká práce.“

Myslím ale, že malovat přesně abstrahovanou skoro geometrii není tolik složité, jako malovat přesně třeba právě výše zmíněné portréty. Všechny obrazy z výstavy jsou z roku 2012 a já doufám, že Vilém Balej za letošní, ke konci chýlící se rok, vytvořil i nějaké další práce než jen kresby, kterými plní svůj facebookový profil. Ačkoliv jsou často vtipné, trefné a osobitě podivně „vektorové“, zůstává v nich víc z podivína než z geniálního malíře. Kresby, ale ty digitální, Balej na výstavě ostatně také představuje. Prezentace kompozic vytvořených v auto-cadu běží na obrazovce a malby vlastně dost vysvětluje. Pro mě osobně bylo zklamáním zjištění, že Vilém Balej před Akademií vystudoval architekturu na ČVUT, důvod jeho formálního přístupu jakoby byl odtajněn.

Výstava Přesně Viléma Baleje ve mně zanechává nepříliš uspokojivý dojem. Kdybych nevěděla nic o jejím autorovi, tentokrát by na mne obrazy asi nepůsobily onou zapamatovatelnou silou. Těžko říct, nakolik je to kurátorským výběrem Filipa Horyny. Je totiž také dost dobře možné, že se Vilém Balej z lenosti stal sám obětí vlastní pověsti.

Vilém Balej: Přesně / Nau Gallery, Korunní 76 / Praha / 5. 9. – 5. 10. 2013