Po půlroční přestávce a s novým vedením otevřela v polovině června znovu jedna z významných berlínských institucí: Haus der Kulturen der Welt (HKW). Anna Remešová píše o plánech a změnách, které proběhly, a o tom, co se chystá. 

„Haus der Kulturen der Welt se řídí hledáním strategií, jak společně žít a lépe obývat tento svět. Je to dům, v němž se zasévají kultury družnosti a pohostinnosti, pěstují se, aby rozkvetly a šířily se. Je to fyzický a citový prostor, v němž má každý možnost dýchat,“ zaznívá v prohlášení nového vedení této významné německé kulturní instituce sídlící v Berlíně. Po 17 letech odešel z pozice ředitele Bernd Scherer.

S nově jmenovaným ředitelem a šéfkurátorem Bonaventurou Soh Bejeng Ndikungem přišel také nový tým a program, dříve výrazně formovaný ředitelem oddělení pro vizuální umění a film Anselmem Frankem. Pod jeho vedením proběhly v HKW velké výstavní a výzkumné projekty jako například The Whole Earth a After Year Zero (2013), Parapolitics: Cultural Freedom and the Cold War (2018) nebo Love and Ethnology: The Colonial Dialectic of Sensitivity (2020). Franke a jeho tým také naznačili cestu, kterou se HKW dlouhodobě vydává: a tou je forma propracovaných výzkumných projektů zaměřených na kritiku evropské modernity a na propojování perspektiv z různých zemí a kultur.

Po půlročních přípravách a úpravách prostorů, které jsou nově pojmenovány po významných ženských neevropských osobnostech, byl HKW znovu otevřen o víkendu 2.–4. června. V rámci opening days byl zahájen projekt O Quilombosmo, jehož součástí je výstava, výzkumné projekty, workshopy, performance a publikace s vybranými texty. Téma odkazující k vesnicím quilombos, jež v Jižní Americe v koloniální éře zakládali lidé, kteří uprchli z otroctví. Podle týmu HKW značí téma vesnic quilombos „filozofii odporu, neústupnosti a emancipace prostřednictvím kolektivity a radosti. (…) Zóny boje jsou posíleny možností stáhnout se do ústraní, omladit se, znovu se strategicky připravit a načerpat energii potřebnou k představě jiné budoucnosti.“ Kromě hlavního programu byl před budovou HKW také postaven pavilon pro prezentaci současné mezinárodní architektury.

Zvolení Bonaventury Soh Bejeng Ndikunga, který se narodil v kamerunském hlavním městě Yaoundé a později odešel studovat biochemii do Berlína, do vedení HKW podává jasnou zprávu o vývoji této progresivní kulturní instituce, která dlouhodobě usiluje o kulturní i geografickou diverzitu, o kritický přístup k současným diskuzím o dekolonialismu a o spolupráci s komunitami ze zemí, které byly dříve kolonizovány. Bonaventure Soh Bejeng Ndikung patří mezi ústřední osobnosti německé kulturní scény, v roce 2008 založil berlínský prostor Savvy Contemporary, podílel se na mezinárodních výstavách včetně dokumenty 14 v Kasselu a Aténách, předsedal také jako člen poroty Benátského bienále v roce 2022. V letech 2017–2019 zasedl také v porotě Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Oznámení nového vedení HKW doprovázely debaty o podpoře Palestiny a antisemitismu. Když bylo totiž oznámeno jméno nového ředitele, byl na Bonaventuru Soh Bejeng Ndikunga znovu vytažen jeho facebookový post z roku 2014, v němž napsal: „Za každou kapku krve v Gaze zaplatí milionkrát! Palestina bude svobodná… ať prší, nebo svítí slunce!“ Následně se proto musel nový ředitel v různých médiích distancovat od palestinského hnutí BDS, které vyzývá mezinárodní kulturní scénu, aby bojkotovala izraelské kulturní instituce jako projev solidarity s jejich bojem za spravedlnost v palestinsko-izraelském konfliktu. Že současný veřejný prostor v Německu není dosud připravený na politickou kritiku Izraele a mísí ji s antisemitismem, ukázala výrazně loňská dokumenta v Kasselu. Bez tohoto tématu se pak neobešlo ani slavnostní znovuotevření HKW, kde ministryně kultury Claudia Roth zdůraznila, že „pro antisemitismus, rasismus a jakoukoli misantropii zde není místo“ a že stát „nesponzoruje akce, na kterých se propaguje BDS nebo se na nich prezentují cíle BDS“.

Jak zmiňuje Ndikung v rozhovoru pro The Art Newspaper, jeho cílem je především přispět k pochopení světa, který je zároveň plný různými světy. „Světa, který je dostatečně sebevědomý na to, aby se odpoutal od idey univerza a nazval se pluriverzem.“ Očekávat tak lze především program koncipovaný kurátory a kurátorkami z diaspor v Berlíně, ale také z rozličných geografických kontextů, čímž bude zároveň HKW pokračovat ve svém dlouhodobém tématu dekolonialismu a v kritice evropského kánonu.