TZ: Zdena Kolečková v Domě umění Ústí nad Labem

Zdena Kolečková / Panna a orel / kurátor: Jiří Černický / Dům umění Ústí nad Labem / 27. 4. 2023 – 27. 7. 2023

Samostatná výstava Zdeny Kolečkové (1969, Ústí nad Labem), která se na domovské scéně s autorským projektem představuje po více než dvaceti letech, se prostřednictvím zcela aktuálních děl zaměřuje na reflektování dynamické změny společenských paradigmat, aktuálních geopolitických konfliktů i pocitů jednotlivců v současné postindustriální a globalizované informační společnosti. Autorka v jednotlivých projektech i v rámci výstavy jako celku zdůrazňuje potřebu empatie, solidarity, kultivace, udržitelnosti a zodpovědnosti. Vychází přitom z návaznosti na myšlenkové postupy, vyjadřovací technologie i námětové roviny, které byly pro její práci charakteristické v 90. letech 20. století. Opsaným obloukem se tak navrací ke kořenům vlastní tvorby podmíněné pocity prožívané stísněnosti a ohrožení a zároveň nově obohacované zkušenostmi a vývojovými paralelami posledních let. Dávné obavy se přitom připomínají v aktuálně prožívaných konfliktech a krizových situacích.

Základním tématem výstavy je ztráta jistoty z důvodu rozdvojení jednoty, kdy ony dvě nově vzniklé entity nabyly opačného významu, jenž vede k nesouladu. Jde tedy o opak principu jin jang, jenž je výrazem harmonie či rozdvojení buňek, které v souladu být musí, aby vznikl nový život. Myšlenkovým leitmotivem výstavy je tedy cosi nepřirozeného, co vzniklo spíše z konfliktu, roztržením, jehož dozvukem je tudíž trauma.

O jaký druh traumatu však jde? Jak je příznačné, Zdena Kolečková komunikuje takto vzniklou bolest jemně, alegoricky a několika vrstevnatě. Navádí diváka k takovému typu čtení, kdy jej podráždí (znejistí) a poté tak trochu uchlácholí, že to přece až zase tak zlé není, aby ve třetí vrstvě přitlačila na pilu podprahové beznaděje. Ilustroval bych to tak, že například krev, kterou autorka používá, vůbec na první pohled neevokuje krutost či bolest. Neulpěla totiž na noži, ale na subtilním perku, jež obvykle v pohádkách používá ďábel, aby jím skoro bezbolestně bodl do prstu hrdiny, který má svou krví podepsat kýženou smlouvu. A onen psací nástroj ani nadále nic nedrásá, ale pečlivě opisuje zdánlivě neškodné poetické slovanské ornamenty. Ano, uvědomme si, že v důsledku je přece ono psací perko mocnější a rafinovanější zbraní než nůž a ornament v podobě slovanské hvězdy trumfující nacistickou svastiku nakonec bolestněji než řezná rána v našem těle. Takže takto se podruhé ocitáme na podprahové vrstvě traumatu, abychom se museli zamyslet, proč autorka onen zákeřný symbol skoro proškrabává do křehké skořápky vejce, skrývající život v té nejtradičnější podobě. Médium fotografie pak tento krutý akt zachycuje takřka sterilně – lékařsky čistě, takže zase opak krutosti. Zmiňuji-li se o akcentaci nejistoty vzniklé násilným oddělením, je důležité, abych rovněž zmínil častý výsledek tohoto aktu – chaos. Právě ten totiž následně působí mnohokrát znásoben na diváka, jenž není schopen absorbovat rozporuplné a falešné informace, kterým je denně vystaven, až je pro něj leckdy těžké zachovat si zdravý rozum. Toto je skutečný fenomén dnešní doby, který tak intenzivně autorku trápí a ona se pokouší s onou agresivní silou zápasit opakem, tedy takřka metafyzickým klidem a jemností s prvky prostých, efemérních objetí. Zdena Kolečková si pohrává se subtilními, mnohdy zpočátku až těžko patrnými procesy vzniku výše zmíněných fenoménů. Ty jsou totiž, ať chceme nebo ne, ukryté všude kolem nás: v závěsu rozvlněném poryvem větru, v očích pstruhů z lesního jezírka, v hedvábných výšivkách, v cukru stroze udusaném v homolích a samozřejmě v kýžené umělecky kultivované krvi.

Jiří Černický — kurátor výstavy

Zdena Kolečková (*1969, Ústí nad Labem) je profesorkou na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a vedoucí ateliéru Fine Art. Její multimediálně rozkročená tvorba je úzce spjata s reflektováním témat formujících složitou společenskou, environmentální i kulturní situaci charakteristickou pro strukturálně postižené oblasti českého příhraničí – bývalé Sudety. Ve své práci kombinuje bohaté portfolio vyjadřovacích prostředků počínaje tradičními technikami kresby, malby či grafiky přes různé formy digitální fotografie až k bohatě strukturovaným instalačním celkům či využívání dynamického technického obrazu. Důležitou součástí jejích tvůrčích strategií jsou rovněž intervence do veřejného prostoru nebo akcentování prvků artistic research a multidisciplinárního výzkumu zaměřených na uměleckou interpretaci historických událostí, problematik spojených s vizuální archeologií či specifik vědeckých metodologií. Její umělecká díla jsou zastoupena ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Muzea umění v Olomouci, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie Klatovy/Klenová a dalších muzeí umění.