TZ: Jan Hendrych v Kobce 17

Jan Hendrych / Sochy a mosty / kurátoři: Marie Foltýnová, Petr Tej / Galerie hlavního města Prahy / Kobka 17, Hořejší nábřeží / Praha /  25. 4. – 21. 5. 2023

V letošním roce dojde k otevření nové pražské lávky, která propojí Karlín a Holešovice. Na jejím středu na ostrově Štvanice sochař Jan Hendrych ve spolupráci s architektem Petrem Tejem, autorem lávky, a Galerií hlavního města Prahy umístil figurální plastiku ženy, která může být zosobněním ostrova, stejně jako duší nového mostu. Výstava s názvem Sochy a mosty v komunitní Kobce 17 na Smíchovské náplavce se tematicky věnuje jak návrhu sochy pro Štvanici, tak i figurálním dílům sochaře Jana Hendrycha, která souvisejí s mosty a lávkami. Výstava vznikla za podpory programu Umění pro město.

Mosty nespojují v tvorbě Jana Hendrycha pouze jeden břeh s druhým, v případě současné výstavy je to také přemostění v čase, most z 20. do 21. století. V dubnu 1988 byla zahájena výstava Galerie hlavního města Prahy v Křížové chodbě Staroměstské radnice s lapidárním názvem Jan Hendrych – Plastiky, uspořádaná kurátorkou Marií Halířovou. Návštěvník má tak po 35 letech znovu možnost vidět některé z tehdy vystavených plastik mostů převážně z roku 1987, stejně tak jako plastiku s názvem Postava z let 1981–1982, jež je modelem pro novou sochu ve veřejném prostoru na ostrově Štvanice k nové lávce mezi Karlínem a Holešovicemi.

Historické mosty se sochami zejména sv. Jana Nepomuckého zaujaly sochaře během jeho cest za prací v Jižních Čechách. Mladý umělec se po okupaci v roce 1968 netajil se svým politickým názorem neslučujícím se s vládnoucí ideologií, nebyl po roce 1970 přijat do obnoveného Svazu českých výtvarných umělců a nemohl veřejně vystavovat. Zdrojem obživy se mu stalo restaurování barokních soch, kterému se pak věnoval následujících více než třicet let. Na volnou tvorbu ale nerezignoval a věnoval se jí hlavně v zimních měsících, kdy bývají restaurátorské práce v exteriéru pozastaveny.

Jan Hendrych se od 70. let 20. století až do současnosti opakovaně vrací k motivu stavby spojující dva protější břehy. Vytvořil řadu návrhů volných plastik s námětem mostu postupně abstrahovaného do expresivních forem, ve kterých se objevuje symbolika spojená s atributy českého světce Jana Nepomuckého, jenž se stal pro svůj osud a martyrium často zobrazovaným patronem všech lodníků a vorařů a jako symbol šťastného návratu stával u většiny mostů. Vzájemný vztah sochy a mostu v díle Jana Hendrycha lze také chápat jako personifikaci vztahu umění a architektury, člověka a krajiny, pozemského života a víry ve vyšší duchovní sféry.

„Sochy vždy patřily k mostům. Most můžeme chápat jako jakýsi sokl pro sochy. Navrhl jsem proto umístit u paty rampy Štvanické lávky na ostrově Štvanice sochu – ženskou figuru v životní velikosti od sochaře profesora Jana Hendrycha. Figura bude umístěna na vysokém válcovém soklu a bude vyrobena z patinovaného ultra-vysokohodnotného betonu (ultra-high performance concrete – UHPC), tedy ze stejného materiálu, jako je vyrobena lávka,” dodává architekt lávky Petr Tej.

„Výstavu věnovanou skvělému sochaři Janu Hendrychovi považuji za určité zadostiučinění. Kvůli svému politickému přesvědčení totiž v tíživém období po roce 1968 nemohl dlouhá léta vystavovat. Jsem rád, že právě jeho socha trvale ozdobí Štvanickou lávku. Praha tak bude mít nejen nové přemostění Vltavy, ale po delší době také výraznou plastiku ve veřejném prostoru. Na oboje si ale ještě chvilku musíme počkat. Proto výstavu Sochy a mosty považuji za příhodně načasovanou ochutnávku nevšední Hendrychovy tvorby,” uzavírá Jiří Pospíšil, náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast kultury, cestovního ruchu, památkové péče a výstavnictví a péče o zvířata (animal welfare).

Výstava Sochy a mosty se nesnaží o chronologický přehled, nechává diváka volně projít podél vystavených mostů a vnímat jejich různé tvary, charaktery, hledat postavy zakleté do abstrahovaných siluet, znaků a symbolů a objevovat příběhy. Některé mosty jsou místem setkání nebo loučení, jiné jsou svědky pádu a tragédie, další jsou němými svědky plynutí vody a času bez přítomnosti lidské postavy. Malé komorní plastiky jsou vytvořeny z různých materiálů, modelované z hlíny, odlité či vytepané do kovu.