TZ: Kateřina Adamová ve Výkladech AXA

Kateřina Adamová / Žeň / kurátorka: Iva Mladičová / Výklady AXA / Praha / 10. 3. – 11. 6. 2023

Kateřina Adamová svými kresbami fixuje živé momenty vlastního osudu a současně zviditelňuje významy nadindividuálního charakteru. Svědčí o neohroženém odhodlání i přiznané křehkosti, o nemožnosti činu i transformační síle humoru, o plnosti přímého prožitku i sofistikovanosti únikového manévru, o absolutně konkrétním a reálném, ale i neskutečném, o cíleném konání a současně obávaném údivu nad jeho výsledkem. Z výběru kreseb pro současnou výstavu – z cyklů Srdce (2022–2023) a Smíšený les (2023) – pozorujeme, jak se autorka koupe v bohaté úrodě předchozích činů. Na srdcovníku – reálném stromu života – dozrávají četné plody. Koruny stromů, postavy a srdce, to jsou hlavní aktéři dějově poutavých výjevů. Neustálý koloběh vztahování se a vzájemného prožívání odkazuje k realitě rodinné každodennosti. V jejím centru se znovu a znovu více či méně viditelně ocitá stále tentýž ústřední význam. Jeho srozumitelnost považujeme za samozřejmou a „přirozenou“, ve skutečnosti je ale nesena nestabilními kulturními kontexty – „historie srdce“ vytváří velmi rozmanitý terén. Pro staré Egypťany bylo srdce – intimně spojené s duší – schopno naslouchat božské vůli, bylo i centrem myšlení. Homérský hrdina nevnímal citové impulsy a vášně jako subjektivní stavy duše, ale jako vnější síly a božská vnuknutí mimo vlastní kontrolu. Židé sice učinili sídlem duše srdce, ve fyzické rovině ale považovali za známku života dech. V křesťanství je srdce synonymem duše. V arabské kultuře je objektivním orgánem cítění, intuice a poznání a také inspirace, zjevení a božského porozumění. Pro Vikingy bylo srdce centrem životní síly, ale filozofie jejich bytí nebyla humánní v našem slova smyslu. Moderního člověka charakterizuje individuální právo následovat vlastní srdce třeba i proti vnějším autoritám. Atd. I přes značnou významovou rozmanitost se ale v řadě odlišných kultur i dějinných etap často opakuje připodobnění vzájemnosti středu mikrosvěta a makrosvěta jako srdce a kosmického slunce. Také v kresbách Kateřiny Adamové zřetelně vnímáme, že všichni aktéři zachycených dějů fyzicky či mentálně s velkým zaujetím rotují kolem jediného centrálního principu.

KATEŘINA ADAMOVÁ (*1977) studovala v letech 2000–2005 na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér kresby, Jitka Svobodová) a v letech 2006–2007 pokračovala v doktorském studiu na Universidad del país Vasco ve španělském Bilbau. Od roku 2002 proběhla řada jejích samostatných výstav, např. Jeden rok, Galerie Via Art, Praha, 2011; Tvor, Galerie hlavního města Praha, 2013; Simulace, Galerie Václava Špály, Praha, 2019; V ticho-sti, Galerie Caesar, Olomouc, 2022. Ze společných výstav připomeňme např. cyklus Postkonceptuální antikoncepce (společně s Danou Sahánkovou a Michaelou Maupicovou), OGV Jihlava, 2017; Galerie U bílého jednorožce, Klatovy, 2018; Galerie 1 (Topičův salon), Praha, 2020; Random, Pragovka Gallery, Praha, 2016; With Wings, Pragovka Gallery, Praha, 2017; Tangenty, Dům pánů z Kunštátu, Brno, 2018; Flying Inn, Pragovka Gallery, Praha, 2019; Oroduj za nás!, Antibox, Praha, 2019; Florálie, Museum Montanelli, Praha, 2022 nebo Mimo řádné (společně s Pavlem Šimíčkem), GASK, Kutná Hora, 2022.