TZ: Manfred Makra v Galerii Závodný

Manfred Makra / Ozvěny ticha / Galerie Závodný / Mikulov / 16. 03. – 21. 04. 2023

Tematika ticha a přepis tohoto stavu do vizuálního obrazu v podání rakouského umělce MANFREDA MAKRY /1956/, který svá díla často koncipuje v propojení s konkrétním architektonickým prostorem.

Jeho projekt pro Galerii Závodný je provázán s výběrem prací českých i zahraničních autorů, kteří se ve své tvorbě také dotkli minimalizace zobrazovacích prostředků a je možné jejich práce s určitou kontemplací či ztišením propojit.

Výstava je volnou parafrází výroku Tadaa Anda, vynikajícího japonského architekta: „Nevěřím, že by architektura měla příliš mluvit. Měla by zůstat tichá a nechat přírodu v masce slunečního svitu promlouvat hlasem větru.“ To podstatné a důležité bývá někdy zřejmé až na druhý pohled. Bez možnosti mít čas a klid na vlastní prožitek může zůstat povaha věci samé skryta.

Manfred Makra si vybudoval silnou vazbu k Japonsku, jeho kultuře, poezii, architektuře, stolování… V jeho obrazech registrujeme samotu, ticho, nehybnost, téměř výhradně jsou to stavy oproštěné od negativních konotací k nihilismu či cynismu, blíží se spíše zenovému rozjímání. Evropská tradice a způsob myšlení se do autorovy tvorby vepisuje skrze výběr výrazových prostředků malby, které vycházejí z geometrické abstrakce.

Často vznikají dvojice, nebo početnější série prací. Jednotlivá díla je možné z cyklu vyjmout, prezentovat samostatně, protože nejsou provázána systémovým výzkumem, při kterém odstranění jedné z prací znamená ztížení či znemožnění porozumění vazeb a posloupností celé série.

Nejnovější série s názvem Ambient více než předešlé inklinuje k minimalismu. Čistě bílá malba není aplikována na plátno, ale přímo na hliníkové desky, které se v určitém momentu překrývají ve dvou výškových úrovních. Mezi dvěma plochami tak vzniká volný prostor, vrchní deska navíc vrhá stín. Spodní deska má po jedné z kratších svislých stran barevný akcent, prezentován jako vertikální pruh. Celý reliéf připomíná otevřenou knihu, jejíchž stránky jsou prázdné, čteme spíše její jasně vymezený formát s barevným akcentem a soustředíme se na prázdný meziprostor a jeho vazby k okolí.