Documenta, Berlín, Praha, Benátky... Záznam panelové diskuze

Ve středu proběhla v koncertním sále Domu U Kamenného zvonu panelová diskuze Documenta, Berlín, Praha, Benátky… naznačení nové cesty, nebo slepá ulička?, které se zúčastnily v roli diskutujících Vjera Borozan, Ilona Németh, Eva Skopalová a Světlana Malinová. Diskuzi lze zpětně ze záznamu zhlédnout na odkaze níže.

Zleva: moderátorka Anežka Bartlová, Ilona Németh, Vjera Borozan, Světlana Malinová a Eva Skopalová. Foto: Martin Netočný

Jak píše David Joselit ve svém komentáři pro Artforum nazvaném „Dějiny na kousky“, každý rok přibývá současného umění a „každých pár let je třeba mu vystavit účet v Benátkách, Kasselu, New Yorku, Berlíně, Gwangju…“ – a my bychom mohli ještě přidat: ve Varšavě, v Kyjevě a v Praze. Jaký účet současnému umění vystavila letošní documenta v Kasselu, Benátské či Berlínské bienále a bienále Ve věci umění? To bylo předmětem panelové diskuze, která se odehrála 12. října v Domě U Kamenného zvonu a kterou kromě časopisu Artalk spoluorganizovala Galerie hlavního města Prahy a bienále Ve věci umění.

Během večera se diskuze točila primárně kolem přehlídky documenta 15 v Kasselu, která se ukázala jako nejradikálnější v tom, jakou novou představu o umění nabídla. Světlana Malinová v tomto kontextu zmínila, že documenta ukázala naše limity toho, co chápeme jako dekolonizační proces, nakolik jsme schopní jej brát opravdu vážně a do všech důsledků. Podobně Ilona Németh zmínila, že se v Kasselu primárně vyjevila konfrontace toho, v jakém geografickém kontextu žijeme a co chápeme jako umění.

Právě kategorie umění ve světle velkých evropských přehlídek se ukázala být tím, co opět prochází velkou proměnou – a to jednak s ohledem na nové estetické chápání umění, když přihlédneme ke komunitám, které byly dlouho západoevropskými dějinami umění opomíjeny. A to ať už se jedná o díla ženských umělkyň, jako tomu bylo v Benátkách, nebo mimoevropských kolektivů, jako tomu bylo v Kasselu. Druhou proměnou, kterou documenta nabídla, je pak nutnost začít uvažovat jinak o institucionálních strukturách, které v kontextu globální dekolonizace procházejí významnými změnami, jak to i zmiňuje v rozhovoru pro e-flux Anselm Franke.

Společně s estetickou rolí umění se během diskuze také ukázaly rozličné přístupy ve vztahu mezi kurátory a umělci, připomněla Eva Skopalová, ale stejně tak důležité materiální podmínky a ekonomické zázemí, jež zdůrazňovala Vjera Borozan. Právě otázka (ne)rovnováhy mezi soukromým a státním financováním umění pak diskuzi zakončila. Obecně se ale diskutující shodly na tom, že další reflexe velkých přehlídek nás ještě čeká, protože zážitky z nich jsou stále velmi čerstvé a politická debata velmi třaskavá. To se ostatně týká také pražského bienále Ve věci umění, na nějž prozatím vyšly dvě recenze – jedna od Jiřího Ptáčka v Art Antiques a druhá od Anežky Bartlové na Artalku.

Akce byla finančně podpořena dotací hlavního města Prahy.