Artalk.cz

TZ: Remember Teach Nature v POP-UP Galerii AVU

Vik Bayer, Anna Bochkova, Karolin Braegger, Emma Hummerhielm Carlén, Kristina Cyan, Nana Dahlin, Pyo E, Felix Grühbaum, Yoko Gwen Halbwidl, Bob Schatzi Hausmann, Florian Hofer, Theresa Katharina Horlacher, Lisa Jäger, Julia Karpova, Adele Knall, Jusun Lee, raúl itamar lima, Taro Meissner, Bianca Phos, Michael Reindel, Jakob Rockenschaub, Alua Sugralimova, Lera Weinrub, Andrea Zabric / Remember Teach Nature / POP-UP Galerie AVU / Praha / 2. 2. 9. – 13. 10. 2022

SUMO 2022 / Remember Teach Nature: výstava v POP-UP Galerii AVU zkoumá význam přírody pro uměleckou tvorbu

Jaký je význam přírody pro uměleckou tvorbu a jak je možné propojit dojmy, které v ní získáme, s uměleckou praxí a vlastními postupy? Na to se zaměřuje výstava Remember Teach Nature, připravená ve spolupráci s Akademií výtvarných umění ve Vídni, která od 1. září probíhá v POP-UP Galerii AVU v rámci mezinárodní galerijní přehlídky Sumo Prague 2022.

SUMO Prague, projekt mezinárodní galerijní výměny v oblasti současného umění, se koná v Praze již potřetí, tentokrát s podtitulem CO-EXIST. POP-UP Galerie AVU se této přehlídky účastní již podruhé, tentokrát s projektem, který vznikl ve spolupráci s ateliéry Textuální sochařství, Sochařství a instalace a Umění ve veřejném prostoru na vídeňské Akademii.

Studenti se ve svých dílech inspirovali návštěvami rakouských národních parků a rozhovory s jejich správci či s vědci, vše zároveň řešili s pedagogy Simone Bader, Monou Hahn, Rolandem Kollnitzem, Norou Schultz a Heimo Zobernigem. Na pravidelných setkáních se diskutovalo o souvislostech mezi dojmy získanými v přírodě a s přírodou a o jejich významu pro uměleckou tvorbu. Tyto aspekty se vzápětí propojovaly s individuálními přístupy a uměleckými pracovními postupy studentů.

Julia Karpova, jedna z vystavujících, ve svém textu píše:

Dlouho jsem si jako malá holka ve věku šesti nebo sedmi let myslela, že svět se skládá z fragmentů. Byl tu dvorek mých rodičů, kameny obložená terasa s židlemi natřenými na zeleno a bujné souhvězdí ovocných stromů, které nerodily žádné ovoce. Byl tu školní autobus s modře a červeně puntíkovanými sedadly, v nichž člověk seděl celý pokroucený, propadlými časem a mnoha zadnicemi, které na nich vysedávaly desítky let před mým narozením. Byla tu pláž, v mých očích ztělesnění přírody, a plastová benzínová pumpa s restaurací Rosenberger uvnitř; ta pak záhadně vyrostla v McDonald’s, jehož brána se stala portálem, kterým jsem cestovala na letní prázdniny. Pláž byla mým oblíbeným místem. Dodnes si pamatuji vůni vln a pocit, jak mi mořská sůl na slunci rozežírá kůži. Nesnášela jsem ty záchody s dírou v podlaze, jež byly v té době povinným zážitkem z mnoha středomořských letovisek. Dnes je mám raději.

S odstupem času se přistihnu, jak vzpomínám v baru a před polknutím v ústech převaluji doušek frankovky. Sytá, kořenitá chuť je jemná a já se na tyto chvíle těším s velkou radostí, podobně jako na očekávání, že za soumraku vklouznu do čerstvě vypraného povlečení. Klimatická příšera číhající pod mou postelí existovala už tehdy, říkali jsme jí globální oteplování. Tyhle rozhovory o ekologii a klimatických změnách se v posledních letech staly všudypřítomnými a vznášejí se mi nad hlavou, kamkoli jdu, až jsem sama začala zapomínat na skutečný význam této krize: přestala jsem být znepokojená. S tímto dilematem se obracím na své přátele sedící naproti mně. ,V době, kdy se tahle planeta stane neobyvatelnou, se prostě můžeme přestěhovat někam jinam, věda už na tom pracuje,‘ odpovídají, jako by přestěhovat se na Mars bylo stejně snadné jako jít na pláž.

Hudba v baru se zpomaluje a světla tančící nad hlavou mě upozorní na diskotékovou kouli. Sleduji ji, jak se točí jako kolotoč a bez přestávky pochoduje dál jako planeta, na které žijeme. Třpyt koule se odráží na tvářích mých přátel, barmana, na aparatuře… Stoupající teplota, následný pandemicén, nekonečné války, které nás přibližují k zániku, jsou v atmosféře stále přítomné jako hučení ledničky. Žijeme v ekonomice založené na růstu, která ke svému růstu potřebuje neustále se zvyšující spotřebu. Masová spotřeba vyžaduje masovou výrobu (nebo to bylo naopak?). V kapitalismu neexistuje etická spotřeba. I když to všechno selže a věda přijde s ochranným, kupolí chráněným rajským městem bez znečištění a klimatických problémů někde na jiné planetě, bude přístupné jen jednomu procentu pozemšťanů. My ostatní zůstaneme na Zemi a budeme spát v kuchyni.“

SUMO Prague 2022 je projekt mezinárodní galerijní výměny v oblasti současného umění. Třetí ročník s podtitulem CO-EXIST se koná od 1. září do 15. října 2022 v Praze. Letošní téma naznačuje proměnu vnímání nové přítomnosti a lidské vzájemnosti v kontextu nedávných a aktuálních událostí, které se významně propsaly také do umělecké tvorby.

V rámci přehlídky se v prostorách participujících galerií uskuteční výstavy, performance, přednášky a další akce, jejichž program vzešel ze spolupráce s mezinárodními partnery. Cílem projektu je představit místnímu publiku nové formy současného umění. SUMO vytváří síť umělců, kurátorů, kritiků a dalších aktérů světové umělecké scény a rozvíjí mezinárodní spolupráci v oblasti její institucionální praxe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *