TZ: Paralely v Štorchově síni Městského muzea a Galerii plastik v Hořicích

Monika Immrová, Jakub Lipavský, Miloslav Moucha, Zdeněk Trs, Vladimír Véla, Jindřich Zeithamml / Paralely / kurátoři: Jarmila Gregorová, Filip Jakš / Štorchova síň Městského muzea a Galerie plastik / Hořice / 13. 5. - 28. 8. 2022

Paralely, to je podobnost mezi jinak nezávislými jevy nebo znásobený děj probíhající současně. V rámci tohoto konceptu představujeme šestici autorů prostřednictvím jejich osobitých výtvarných výpovědí. Najdeme zde společné duchovní průsečíky, hledání základních výtvarných principů i osobitý symbolický rukopis. Každý z vystavujících se zde podílí na vytvoření celku, jenž není pouhým součtem podílů, ale stává se vzácnou příležitostí k vzájemné interakci autorských tvůrčích přístupů. Není to pouhý součet hlasů, ale šestihlas, který získává novou kvalitu.

V Galerii plastik sledujeme nenápadnou komunikaci výtvarných jevů. Body, linie a plochy jsou narušovány jinými body, liniemi a plochami, čímž utváří mezi sebou základní vztahy. Zjednodušené tvary nejsou projevem vztahů jednoduchých, ale skromně vyjádřených. Očištěné a zjednodušené výtvarné formy sdělují jen základní vizuální informaci, avšak mlčenlivost nebývá známkou bezobsažnosti. Zásadními se zde zdají být měřítka děl, která se člověku jeví jako protiklady a staví diváka do specifických situací. Je-li dílo ve velikosti člověka, je to zjevně proto, aby jej mohlo celého obestoupit. Směruje-li vzhůru, pak i to má svůj symbolický důvod. Tato díla mají schopnost naslouchat. Potřebují pro sebe větší prostor, čas a světlo. Divák pak sleduje hmotu, sleduje stíny a proměny v drobných změnách úhlů a začíná rozhovor, hledání paralel.

Vystavená díla jsou paralelami i sama sobě a vytvářejí mezi sebou specifické vztahy. Dvojrozměrná těm prostorovým a naopak. Každé z nich vede zároveň rozhovor s prostorem. Souvislosti můžeme hledat i ve stálé sbírce. Ve figurálních skulpturách a plastikách z přelomu 19. a 20. století vidíme mnoho tázavých pohledů, gest plných naděje, očekávání i nejistot. I těm jsou díla naší šestice autorů paralelami. Rukopisem se již zjevně liší, ale i zde se nachází otazníky a očekávání rozhovoru s diváckým pohledem. Tento rozhovor možná již nebude veršovaný a budeme více hledat slova, ale rozhodně bude upřímný, tichý a soustředěný.

Sochařka a grafička Monika Immrová ráda pracuje s klasickými materiály, hledá ideální proporce, řád a rytmus. Řeší tvary a objemy v kontextu prostoru a architektury. Snaží se o jednoduché a jasné sdělení. Dostává se k podstatě redukcí všeho nepodstatného.

Sochař a malíř Jakub Lipavský zde představuje své sochy a objekty vybízející k bezprostřednímu pocitovému vnímání. Jeho zemní sochy z betonu a železa reagují na venkovní prostředí, mění se            v čase, postupně vrůstají do krajiny a stávají se tak její součástí.

Malíř a grafik Miloslav Moucha zpracovává biblické náměty, spirituální témata a plenérové pohledy. Ve svých malbách zachycuje a přetavuje obyčejné nehmotné jevy do obecně platných symbolů. Soustřeďuje se především na malířské hodnoty světla a barvy. Snad právě díky tomu se mu daří v jeho krajinách mistrně zachycovat dojmy.

Malíř Zdeněk Trs tvoří velmi jemné monochromatické kompozice, v nichž tvary a objemy precizně modeluje, čímž vytváří prostorovou iluzi. Řeší hlavně proporce, vztahy a pohyby. Zabývá se tematikou vesmírných těles a přírodních zákonitostí. Velmi důležitá je pro Zdeňka Trse práce se světlem. Snaží se, aby jeho obrazy fungovaly samostatně, aby nepotřebovaly žádný kontext nebo vysvětlení.

Malíř Vladimír Véla se nechává inspirovat předmětností, jevy a vjemy z přírody, z vnějšího reálného světa. S těmito motivy a fragmenty dále pracuje intuitivně. Experimentální a performativní přístup mu pomáhá hledat výrazové prostředky pro vyjádření jeho vizí. Expresivní a zároveň meditativní způsob práce mu umožňuje ponořit se do nitra a zobrazovat vnitřní realitu.

Sochař Jindřich Zeithamml redukuje tvary až na hranici abstrakce. Využívá smysl pro formu a symbol, zříká se popisnosti a překvapivým zjednodušením dochází k minimalisticky vyjádřené spirituální prapodstatě ideí, jež se v jeho sochách zhmotňují. Polychromií zvýrazňuje hladký povrch, na němž se zrcadlí další rozměr, odraz okolního světa. Sochařská cesta profesora Jindřicha Zeithammla začala tady, v Hořicích, když studoval na zdejší sochařsko-kamenické škole. Dnes se vrací jako zkušený pedagog, jenž 21 let vedl sochařský ateliér na pražské AVU. Svým působením se významnou měrou podílel na vytváření současného sochařského prostoru.

Hořická výstava nabízí pohled na jedinečné setkání autorských výpovědí, jež k divákovi promlouvají výtvarným jazykem základních archetypálních tvarů, jindy se dotýkají hranic konkrétního zobrazení a omezují se na pouhá naznačení věcného obsahu. Díky lapidárnímu rukopisu, jehož autoři užívají, přináší jejich dílo více otázek než odpovědí, otevírá cesty k úvahám.