TZ: Jaroslav Panuška ve Východočeské galerii v Pardubicích

Kořeny a toulky malíře a ilustrátora Jaroslava Panušky / autor výstavy: Tomáš Vlček / Východočeská galerie v Pardubicích / Pardubice / 29.6.– 25. 9. 2022

Malíř a ilustrátor Jaroslav Panuška (1872–1958) upoutal pozornost kulturní veřejnosti nejen několika odlišnými oblastmi a podobami své malířské a ilustrátorské tvorby, ale i svého života, z něhož podstatnou část, dobu kolem roku 1920, prožil v blízkosti spisovatele Jaroslava Haška. Jako účastník tvůrčích zápasů generace realistů, novoromantiků, symbolistů, dekadentů a intelektuálních buřičů se objevoval v odlišných postojích a interpretacích dobových témat. To vše je o Panuškovi známo, tím upoutává rozdílné skupiny kulturního publika, tím ztěžuje kritické hodnocení svého díla.

„Je zajímavé, že právě Východočeská galerie přispěla už v minulosti k dokumentování díla Jaroslava Panušky, když v roce 1976 uspořádala jeho zatím nejkomplexnější výstavu kurátorka Jitka Boučková. Od té doby je také 27 děl autora ve sbírkách této krajské galerie a po 46 letech je také znovu uvidíte spolu s dalšími zapůjčenými obrazy v novém kontextu,“ uvedl patron výstavy, náměstek hejtmana Pardubického kraje pro kulturu Roman Línek.

Cílem výstavy Kořeny a toulky malíře a ilustrátora Jaroslava Panušky je představit umělcovo dílo v další rovině relevantní pro širší tvůrčí kontext české moderní kultury. Metaforické označení Jaroslava Panušky jako tuláka naznačuje téma a podobu výstavy. Podle autora výstavy Tomáše Vlčka není Panuška jedním z nejzajímavějších krajinářů, absolventů Mařákovy krajinářské školy na pražské akademii, za kterého je občas považován. Panuška, který absolvoval přípravu v oboru figurální malby u profesora Maxmiliána Pirnera a krajinomalbu u profesora Julia Mařáka, byl disponován objevovat spojení motivů ukrytých v jednotlivých žánrech malířství. Na jedné straně Panuška sice těžil z nové pozornosti věnované krajině, z objevů a výsledků významných krajinářů a figuralistů, jakými v jeho generaci byli mnozí v čele s Antonínem Slavíčkem, Otakarem Lebedou, Antonínem Hudečkem či Janem Preislerem, a to hlavně pro to, aby se mohl svým osobním vstupem podílet na genezi přesahu mezi žánry a rovinami tvůrčí reprezentace. Tato výstava je soustředěná na prezentaci děl, která přede všemi otevírala cestu sahající od zobrazení známého ke skutečnosti vytvořené rozbujelou fantazií, sondami intelektuálního tvoření procházejícího náměty z přírody, stejně jako z dějin, teritorií psychiky, afektů a abstrakcí.

Jedním z děl, které nejvýstižněji charakterizuje námět výstavy, je malba Jaroslava Panušky ze sbírky Východočeské galerie v Pardubicích nazvaná Duch mrtvého na hřbitově z roku 1900. V rukopise jemně nanesených skvrn zelených a hnědých tónů se zde setkávají perspektivně uchopené stereometrické formy hrobu s mlžným útvarem, jakýmsi ztělesněním bez těla, s diagramem tělesných údů a funkcí, se znaky Panuškova obdivu k napětí mezi realitou a metafyzikou, mezi rozumem věcně poznávanou skutečností a iracionalitou snu i efektivitou abstrakce.

Výstava Kořeny a toulky malíře a ilustrátora Jaroslava Panušky je soustředěná na díla představující Panuškovy vstupy do fascinujících spojení protikladů věcných a fantaskních jevů smyslového a intelektuálního vnímání a zpodobování skutečnosti. Skutečnosti, ve které se názorově setkal s literárním géniem Jaroslavem Haškem.

Výstavu tvoří díla ze sbírek Národní galerie v Praze, Muzea umění Olomouc, Západočeské galerie v Plzni, Galerie Středočeského kraje, Galerie moderního umění Hradec Králové, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Oblastní galerie Liberec, Městské galerie v Litomyšli, Památníku národního písemnictví, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, z České spořitelny a.s. a díla z majetku Východočeské galerie v Pardubicích.

Výstava je připravována ve spolupráci s Národní galerii v Praze, Muzeem umění Olomouc a Uměleckoprůmyslovým museem v Praze.

Projekt je realizován s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.