Válka na Ukrajině a sankce, jež západní svět uvalil na Rusko a jeho oligarchy, odhalily to, co všichni věděli, ale nechtěli vidět. Vliv „přebytečných“ miliónů pocházejících z problematických zdrojů je v uměleckém světě enormní. Server The Art Newspaper minulý týden vydal článek, který rozebírá dopady sankčních opatření vůči významným ruským oligarchům, kteří jsou zároveň mecenáši a sběrateli umění. Jeho autor se také zamýšlí nad podobnými případy mimo Rusko, zejména pak nad Saudskou Arábií a Čínou, které, stejně jako Ruská federace, patří mezi země dlouhodobě potlačující občanská práva a svobody.

Ve většině případů se ze sběratelů, kteří se v uměleckém a aukčním světě těšili značné popularitě díky mimořádným investicím do současného, ale i světového moderního umění, staly po ruské invazi na Ukrajinu nežádoucí osoby. Jedná se především o Romana Abramoviče, který byl okamžitě po zahájení války na prvních příčkách sankčních seznamů západního světa kvůli nepopiratelným vazbám na prezidenta Putina. Stejně tak se tato sankční opatření, která jak ve Velké Británii, tak i v celé Evropské unii spočívají především ve zmrazení majetku, dotýkají Petra Olegoviče Avena, spoluzakladatele a do března tohoto roku hlavy ruské Alfa-Bank. Aven je znám nejen jako businessman, ale také jako sběratel umění, které shromažďuje ve svém sídle v britském Surrey. Podle článku z roku 2017, který vyšel ve Financial Times, je Aven majitelem mnoha děl muzejního charakteru od autorů a autorek majících vztah k ruské avantgardě. Jsou proto mezi nimi například Vasilij Kandinskij, Natalia Gončarovová nebo Michail Larionov. V Avenově sochařském parku se pak nacházejí díla Henryho Moora (která zakoupil v roce 2012 za 19,1 mil. britských liber), Louise Bourgeois a mnoha dalších. Transparency International podle The Art Newspaper uvádí, že v posledních sedmi letech do britského majetku Rusové obvinění z korupce nebo napojení na Kreml investovali celkem 1,5 miliardy britských liber. Další, a daleko větší, kapitolou jsou peníze pocházející prokazatelně z nelegální činnosti, jako je manipulace veřejných zakázek nebo úplatkářství (82 miliard liber). Po zavedení tzv. „zlatých víz“ se pak objevují pochybnosti nejen o ruských, ale také o ukrajinských oligarších. Na druhé straně se objevují případy bohatých Rusů, kteří na sankčních seznamech nefigurují a kteří nyní vyjadřují podporu Ukrajině a odpor k válečnému konfliktu, což je jistým způsobem forma ospravedlnění. Jedná se například o spolumajitele společnosti Phillips, Leonida Fridlyanda a Leonida Strunina, již na počátku března tohoto roku věnovali celkem 47,7 mil. dolarů ukrajinskému Červenému kříži.

Umělecký obchod je aktuálně, co se týče podezřelých finančních zdrojů a praní špinavých peněz, velmi obezřetný. K identifikaci podezřelých osob a jejich majetku se nyní využívají sofistikované nejmodernější systémy. Jak ale dokládá příklad Borise Rotenberga, přítele Vladimira Putina, tyto systémy lze také prostřednictvím soukromých transakcí obejít. V roce 2014, kdy byl na sankčním seznamu USA, se mu totiž i přesto podařilo nakoupit umělecká díla v hodnotě 18 mil. dolarů. Aktuálně ale aukční domy podle The Art Newspaper hlásí nízkou aktivitu ruských klientů, kteří pochopili, že tyto transakce, a tím i investice jsou v dnešní době vysoce rizikové.

Válka na Ukrajině jednoznačně vrhla jiné světlo na ruské oligarchy napojené na Putinův režim a zároveň nastavila zrcadlo globálnímu uměleckému trhu, jenž musel přehodnotit svou vlastní etiku. V souvislosti s tím by pak logicky měl následovat podobný postup v případě dalších zemí, které potlačují práva a svobody svých občanů. Scott Reyburn proto ve svém článku dále zmiňuje popravu 81 vězňů, která se konala 12. března tohoto roku v Saudské Arábii, a to přímo na popud korunního prince Mohammeda Bin Salmána, jenž je taktéž významným hráčem na poli uměleckého trhu. V roce 2017 například získal v aukčním domě Christie’s nově objevený Leonardův obraz Salvador Mundi za 450 mil. dolarů. Saudská Arábie není výjimkou mezi zeměmi, které se na jedné straně chovají brutálně vůči lidem s odlišným názorem nebo vůči těm, kteří pocházejí z jiného etnika, a na straně druhé se tyto své zločiny proti lidskosti snaží přikrýt domněle pozitivními činnostmi. V tomto ohledu jim právě nákup uměleckých děl, podpora umělců a umělkyň nebo stavby velkých muzeí poskytují velkou příležitost. Podobně jako Saudská Arábie, je na tom i Čína, která dlouhodobě utiskuje a decimuje příslušníky všech etnických skupin, v poslední době například Ujgury.

Je nyní nasnadě, že globální umělecký svět by měl nastavit jiná pravidla fungování, kde nebudou hrát roli pouze aukční výsledky a obrovské sumy peněz, ale kde budou rozhodovat i pravidla založená na lidských právech a svobodách namísto útlaku a podvodů.