Artalk.cz

TZ: Viktor Pivovarov v Domě umění města Brna

Viktor Pivovarov / Zahrady mnicha Rabinoviče / kurátorky: Máša Černá Pivovarová, Terezie Petišková / Dům umění města Brna / 6.4.–3.7.2022

Prvotní dialog nad podobou výstavy Viktora Pivovarova v Domě umění města Brna začal probíhat již před šesti lety.  Z různých důvodů, z nichž nejvýraznější byla pandemická situace let 2020 a 2021, se sice přípravy značně protáhly, právě díky prodlevě ale mohla nakonec vzniknout výstava složená převážně z nových maleb, cyklů i soch, připravená speciálně pro velkorysé výstavní sály Domu umění. Dostala název Zahrady mnicha Rabinoviče a návštěvníci se v těchto zvláštních zahradách budou moci procházet od 6. dubna do 3. července. Vernisáž proběhne 5. dubna od 18 hodin za účasti autora, kurátorky Máši Černé Pivovarové a ředitelky Domu umění Terezie Petiškové. Program doplní Josef Daněk a Blahoslav Rozbořil scénickým dialogem nazvaným Nebe na zemi.

 Dílo Viktora Pivovarova je typické svou zvláštní osobitou poezií. S básnickou imaginací líčí příběhy svých přátel, fiktivních osob, zvířat, rostlin a jiných entit, vypráví osud svých paralelních alter eg. Pracuje s řadou kulturních a literárních kontextů, využívá nejrůznější moderní i historické podoby výtvarné kultury evropské provenience. V dílech, která návštěvníci Domu umění na výstavě uvidí, přerůstají elementární charakteristiky rostlin do podoby tajemných, mnohoznačných symbolů, které spoluvytvářejí organickou strukturu materiálně duchovního uspořádání zahrady.

 Postava mnicha Rabinoviče, kterou lze chápat jako umělcovo alter ego, se v díle Viktora Pivovarova poprvé objevila v roce 2006 na deset metrů dlouhém, tóru připomínajícím svitku Sútry strachů a pochybností, kde je vedle řady jiných vyobrazení zachyceno schéma mnichových zahrad. Autor se k tomuto tématu vrátil v letech 2012 až 2013 a zaměřil se na konotace fenoménu zahrady jako ekvivalentu ráje. Nová řada maleb tohoto souboru vznikla v roce 2020 a je jedním z důvodů, proč se Zahrady mnicha Rabinoviče staly zastřešujícím motivem výstavy.

Jelikož výstava obsáhne celý prostor Domu umění včetně exteriéru, projde divák při její návštěvě hned několika různými „zahradami“, tvořenými převážně obrazy z nových cyklů A, Duety, Kvartety, Nové eidosy, Kdo tam křičí v nočním tichu a kresbami alba Zmizeli. Do té první, Hudební, vstoupí hned v přízemí, následovat budou zahrady Zpívající růže, Červnová, Eidetická, Noční, mnicha Rabinoviče a Zmizelá. Každá z nich obsahuje svůj specifický námět, variace či atmosféru, které dohromady tvoří ucelený zážitek. „(…) zůstal jen povzdech, trochu smutný, trochu blažený, a vzpomínky. Vzpomínky na všechny zahrady rozkoše i smutku, kterými jsme prošli.“ píše o zahradách kurátorka Máša Černá Pivovarová v textu k výstavě.

Inspiračním motivem výstavy se stala i jedna skutečně existující zahrada – ta, která přiléhá k ateliéru Viktora Pivovarova v Praze-Kunraticích. Nedávno se dočkala úpravy, kterou navrhl sám autor, a při jejímž komponování dbal na to, aby zůstaly zachovány všechny staré stromy z původní výsadby. Kunratická zahrada tak inspirovala tvůrce výstavy k práci s venkovním prostorem – k umístění vůbec prvních rozměrných soch v Pivovarově tvorbě do parku Koliště při Domě umění.

Viktor Pivovarov se narodil 14. ledna 1937 v Moskvě. V letech 1951 až 1957 studoval na Kalininově střední uměleckoprůmyslové škole. V roce 1957 nastoupil na Polygrafický institut na obor ilustrace a knižní grafika. Po vysoké škole ilustroval především knížky pro děti. Ilustroval rovněž několik knih F. M. Dostojevského, Whitmanova Stébla trávy či Baudelairovy Květy zla.

Od začátku sedmdesátých let se Viktor Pivovarov věnuje především volné tvorbě. Pracuje v ucelených obrazových cyklech, jejichž vizuální podoba je velmi různorodá. Spolu s Iljou Kabakovem vytvořil novou osobitou uměleckou formu – album, která originálním způsobem propojuje slovo a obraz. Stal se tak jedním ze zakladatelů moskevské konceptuální školy.

V roce 1978, během studijní cesty významného českého historika umění Jindřicha Chalupeckého po stopách ruské avantgardní tvorby, se seznámil s překladatelkou a historičkou umění Milenou Slavickou, se kterou v roce 1981 uzavřel sňatek. V následujícím roce se umělec definitivně přestěhoval do Prahy, kde ho přátelsky přijal okruh českých neoficiálních umělců a stal se českým občanem. Od 90. let minulého století intenzivně vystavuje v Čechách i v zahraničí. Jmenujme alespoň výstavy v Národní Galerii v Praze v roce 2021 nebo Zimmerli Art Museum New Jersey v roce 2019. Zastoupen je, kromě mnoha českých sbírek, například i v Tate Gallery v Londýně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *