TZ: Barbora Křivská ve Studiu Bubec

Barbora Křivská / Čačárky / kurátorka: Daniela Kramerová / Studio Bubec / Řeporyje / do 25.3. 2022

Ve Studiu Bubec právě probíhá výstava autorky Barbory Křivské s názvem Čačárky. K vidění je každý všední den až do 25. března v Tělovýchovné ulici v Řeporyjích.

“Hledám každodenní momenty, které se opakují v rytmu času.

Zapisují se, jako černé čáry na prostěradlech, tak zlehka jako minuty.

Momenty stále dokola cak cak – tvoří náš prostor a rytmicky tikaj.

My jimi procházíme a mizíme do nikam.”

O autorce

Barbora Křivská

Barbora Křivská (roz. Hölzelová) se narodila 5. července 1976. V letech 1990 až 1994 studovala na pražské Výtvarné škole Václava Hollara a v období 1994 až 2000 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v atelieru „Sklo“ profesora Vladimíra Kopeckého. Během studií absolvovala několik studijních pobytů ve Francii (Marseilles) a Německu (Coburg). Vedle volné tvorby se věnuje spolupráci s architekty (barevné řešení fasád, prosklená schodiště, niky), dále se zabývá designem skla, interiéru a ilustracemi. Samostatně vystavuje od roku 2000.

Autorka se s lehkostí pohybuje mezi plochou a prostorem, barvou a grafickou strukturou, sklářským uměním a textilem, kresbou a malbou. Volně pluje mezi disciplínami, nebo spíše ukazuje umělost jejich oddělování. Nezařaditelnost bývá ale někdy překážkou k pochopení a docenění jejích kvalit.

Propojujícím prvkem většiny děl je výrazná barva, lehkost a neobvyklost barevných kombinací. Tato její schopnost se jistě rozvíjela během studia v ateliéru legendy českého sklářství Vladimíra Kopeckého na pražské UMPRUM. Zároveň tu měla možnost pronikat do fines práce se skleněným materiálem, s jeho jedinečnými světelnými kvalitami. Právě Vladimír Kopecký mohl být pro Barboru velkým inspiračním zdrojem ohledně neortodoxnosti práce se skleněným materiálem, radosti z malby a barvy a celistvého pojetí tvorby.

Barbora je technicky zdatná a zvládá pestrou škálu technologií. Nenechá se ale svazovat klasickými postupy a rámci – přirozeně přechází mezi technikami. V nedávné sérii rozměrných váz tak například oblékla jejich skleněná těla do pestrobarevných textilních futrálů a vytvořila tak materiálově neobvyklé, barevné a hravé objekty. Stejně tak některá její díla přecházejí z kresby do malby, textilních reliéfů a objektů.

O výstavě

Série představená na výstavě Čačárky v Galerii Bubec vznikla v nedávném výjimečném období poznamenaném pandemickým uzavřením, nejistotou, zborcením pracovního řádu, omezením možností setkávání se s přáteli a živou kulturou. Zároveň ale tato doba přinesla nové zážitky, možnost vystoupení z běžné rutiny, zklidnění, dokončení odkládaných úkolů a hledání nových cest a přístupů. Záchytné body v bezbřehosti lockdownu hledala Barbora v ruční práci, která je pro ni takřka fyzickou nutností a v tvorbě kresebných deníkových záznamů. Opouští tu typickou barevnou hru – kolorit ztlumený na černobílé minimum odráží možná jednotvárnost lockdownu, kdy se autorka ponořila do vlastního rytmického světa vycházejícího z repetitivní fyzické činnosti odměřující čas. S oblíbenou ruční prací a domácím prostředím souvisí i materiál, na který Barbora kresby tvořila. Stará sepraná prostěradla naznačují souvislosti

s žitým, dotýkaným prostorem. Přes barevnou střídmost neopouští ale autorku, jak je mimo jiné patrno z názvu výstavy, typická hravost, s níž přistupuje k vlastní tvorbě. V jednotlivých kresbách postupně testovala různé možnosti štětcových tvarů, pohrávala si s rytmem, náznaky pohybu a prostoru.

Barevný akcent instalace tvoří hravá sestava textilních tvarů, opět vyráběných z používaných látek z nichž Barbora sešila tykvovité či vázovité útvary. Typicky se tu alespoň v představě propojuje i se svou sklářskou tvorbou.

Vedle zručnosti a hravosti je v autorčině tvorbě důležitá další schopnost, možná dědičně předaná rodiči architekty – velkorysost a schopnost pracovat s prostorem V instalaci v Bubci tak pracuje s kresbou v prostorové dimenzi, vytváří svět, do něhož můžeme vstoupit.