TZ: Lukáš Kováčik v Galerii Mimochodem

Lukáš Kováčik / Fontána ohně / kurátorka: Maro Hajrapetjan / Galerie Mimochodem / Praha / 15. 12. 2021 – 31. 3. 2022

„Vítejte v pyrocénu, geologické epoše ohně, jež je dmýchána ohromujícím afektem strachu a hrůzy a kterou komplikuje naprostá neschopnost dobrání se odpovědnosti.“  T. J. Demos

Symbol zániku i nového začátku. Fascinující a děsivý živel ohně, bez tvaru a kontur, a přitom tak prudký ve své síle i rozsahu. V posledních letech jsme byli vzdálenými svědky neuvěřitelných událostí spalování naší planety. Vzpomeňme si na plameny sežehnutou Austrálii, sibiřské požáry či ničivá magmatická řečiště na nedávno zasažené Sicílii.

Oheň je poslední ze čtyř živlů, na které se Galerie Mimochodem během roku 2021 zaměří. Na výstavě Fontána ohně jej představí vizuální umělec Lukáš Kováčik prostřednictvím velkoformátové koláže vycházející ze zemských struktur, struktur nerostů, plodů sopečné činnosti, tání permafrostu či pohybu tektonických desek. Přiblíží tak jinak skrytou vizuální bohatost a přitažlivost tohoto živlu. Vzniklé struktury jsou přímo či velmi úzce spjaté s vydáváním horké energie vytvářející impozantní rytmické obrazy plné praskání, destrukce i vzniku něčeho nového, vzešlého z dříve probíhající přírodní katastrofy.

Monumentální vrstevnatost, půda struktur, proudění látek a zároveň fascinace celým zemským kolosem jako organismem je na výstavě Fontána ohně prezentována v negalerijním prostoru Galerie Mimochodem, která je každodenně otevřena návštěvníkům proudícím do metra. Ti jsou zde konfrontováni s regresí a zamyšlením o prapočátku a mytologii, kde archaický svět nerozlišuje mezi živým a neživým ve své přirozenosti. Už jen to, že celý povrch není neměnný, je tedy živý, hýbe se, i když oba jeho časové horizonty (minulost a budoucnost) jsou mimo naše vnímání. Živé se projevuje v kratším časovém horizontu své existence. Neživé (anorganické) zas v dlouhém časovém horizontu, které není pozorovatelné naším vědomím.

Nabízí se nám tak otázka, jaký je náš vztah k ohni. Ničivému, ale stejně tak poetickému, symbolikou protkanému živlu, se kterým se často setkáváme ve formě táborových ohnišť tvořících přátelská společenství, ale i vzdálených obrazů ohnivé destrukce. Do jisté míry máme pocit, že máme vše pod kontrolou. Možnost být mimo fyzické místo, kde se žhnoucí plameny nebezpečně roztahují, nás možná nutí myslet si, že to není zas tak hrozné.

Lukáš Kováčik je absolventem ateliéru Malba II na Fakultě umění Ostravské univerzity a Katedry estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 2020 prezentoval svou tvorbu na výstavě Organické zahrady v Rainbow Gallery v Prostějově. V roce 2019 se zúčastnil výstav Stará bydliště v Domě umění města Brna a Sedimenty sametu v Galerii Fakulty umění v Ostravě. Zmiňme také jeho letošní účast na Festivalu současného umění Prostějov (výstava digitálních koláží Kouty).

V současnosti žije a pracuje v Olomouci. Věnuje se malbě a koláži. Jeho díla jsou charakteristické bujením a postupným růstem vizuality. Autor skrze ni poukazuje na bohatost živé formy a živost neživé přírody

v kontextu současných ekologických problémů a stavů.