Muzejní boom v Asii a na Blízkém východě pokračuje

Dlouhodobý boom muzejních institucí vznikajících v prudce se rozvíjejících asijských a blízkovýchodních oblastech pokračuje otevřením nového muzea současného umění v Hongkongu a plány na muzea nová v Abú Dhabí. Martin Vaněk přibližuje nové instituce ve Zprávě ze světa.

Muzeum M+ v Hongkongu. Foto: Facebook muzea

V pátek, 12. listopadu 2021, bylo v Hongkongu otevřeno dlouho očekáváné muzeum současného umění M+ navržené architektonickou kanceláří Herzog & de Meuron. Na sedmdesáti tisících metrech čtverečných výstavní plochy si návštěvnictvo může prohlédnout více než 1 500 uměleckých děl. Mezi nimi se nachází například kolekce současné čínské malby, kterou instituci věnoval švýcarský sběratel a mecenáš Uli Sigg.

Hongkongské muzeum však otevřelo své brány v politicky vypjaté době. Jeho představitelé v souvislosti s prohlášením správkyně autonomní oblasti Hongkong Carrie Lam, která podporuje čínský zákon o národní bezpečnosti z roku 2020, jenž má zabránit kritice myšlenky jednotné Číny a potažmo uvolnit ruce cenzuře, původně tvrdili, že se nenechají ovlivnit politikou Pekingu. Časopis Artforum však píše, že bylo z webových stránek instituce, ale i z výstavních prostor odstraněno například ikonické dílo Ai Wej-weje Studie perspektivy. Jedná se o jeden snímek z početného cyklu, na němž umělec na náměstí Nebeského klidu ukazuje prostředníček směrem k Zakázanému městu.

Sbírka M+ je z velké části zaměřena na díla Čínou zakázaných a pronásledovaných umělců a umělkyň, a je proto otázkou, do jaké míry se instituci podaří balancovat na hraně svých vlastních záměrů na jedné straně a cenzury na straně druhé. Artforum dále cituje Henryho Tanga, předsedu úřadu kulturní oblasti západní Kau-lung, jenž uvedl, že otevření M+ neznamená, že umělecký projev je upřednostněn před platným zákonem. Instituce, jejíž idea vznikla ještě v devadesátých letech předtím, než Velká Británie roku 1997 předala Hongkong Číně, se tak nyní ocitá ve zcela odlišné situaci, než pro jakou byla navržena. Oficiální rétorika muzea, jež zaznívá i z úst ředitelky M+ Suhanyi Raffel, se drží verze o dodržování platných zákonů. Vzhledem k významu instituce, která má světovou úroveň, ale i světové ambice, je nyní otázkou, jakým způsobem se podaří budovat kvalitní a společensky zodpovědný a kritický program, aniž by muzeum přišlo do konfliktu s oficiálními strukturami Číny. Recenzi expozice a fotoreport z výstav přináší server The Art Newspaper.

Minulou středu oznámil na zahájení veletrhu Abu Dhabí Art 2021 Mohamed Chalífa Al Mubarak, ředitel Odboru kultury a cestovního ruchu Abú Dhabí, stavbu dvou nových muzeí, která doplní zčásti dokončené a zčásti plánované projekty. Nejpozději roku 2025 bude v bezprostřední blízkosti Louvre Abu Dhabí na ostrově Saadiyat otevřeno The Guggenheim Abu Dhabi navržené Frankem Gehrym a Zayedovo Národní muzeum od Normana Fostera je plánováno dokonce na rok 2023. Více podrobností však Mubarak neuvedl.

Louvre Abú Dhabí. Foto: Wikimedia Commons

Vybudování muzejního okrsku v této oblasti bylo dlouhodobě v plánu, nicméně tvrdý lockdown Abú Dhabí realizaci těchto institucí opozdil. Bylo tak nakonec rezignováno na projekty, které navrhli Tadao Ando a Zaha Hadid. Mubarak uvedl, že se Spojené arabské emiráty budou nyní soustředit na vybudování solidní kulturní infrastruktury. V souvislosti s budováním muzeí bude také řešena otázka rezidenčních pobytů zahraničních umělců a umělkyň. Mubarak též zmínil záměr pomocí různých výhod motivovat kreativní osobnosti k dlouhodobějšímu pobytu v zemi. Podle něj byla doposud politika těchto institucí výrazně prozápadní, a tudíž by orientace nových institucí mohla směřovat spíše na blízký, ale i dálný východ. Veletrh Abu Dhabi Art 2021 má mimo jiné strategický význam nejen pro investory, ale i pro umělce. Mubarak tak mluvil především k nim, aby po komplikacích spojených s opatřeními proti covidu-19 více upevnil jejich důvěru v oficiální politiku. Více Artforum a The Art Newspaper.