TS: Je potřeba starat se o své zahrady v Záhorskej galérii Jána Mudrocha v Senici

Marek Burcl, Petra Čížková, Jan Karpíšek, Denisa Krausová, Hana Matyášová, Martin Zálešák / Je potřeba starat se o své zahrady / kurátorka: Barbora Lungová / Záhorská galéria Jána Mudrocha v Senici / 20. 8. - 10. 10. 2021

Je potřeba starat se o své zahrady

Vystavující: Marek Burcl, Petra Čížková, Jan Karpíšek, Denisa Krausová, Hana Matyášová, Martin Zálešák

Doprovodný program: botanická exkurze – průvodce Katka Devanová (Bratislavské regionálne ochranárske sdruženie – https://broz.sk/o-nas/); přednáška o dynamice spolupráce a historického spoluvytváření krajiny a lidí a formách ochrany krajiny – Zuzana Veverková z Českého Svazu ochránců přírody, základní organizace Radovánky Kyjov; zážitková pouť krajinou s rostlinnými rituály – Efemér (Lucie Králíková); kurátorka výstavy a přednáška o zahradách jako krajinách a krajinách jako zahradách – Barbora Lungová; konzultace - Slovenský zväz ochrancov prírody a krajiny (Lubica Kryštofová).

Název výstavy je inspirován závěrem Voltairova Candida, kdy jeho hrdinové po mnoha útrapách a strastech na několik dekád trvající pouti po světě konečně najdou možnost vrátit se domů, usadit se a užívat štěstí v klidu domova, ale zejména zahrady, v níž mohou odpočívat, a která jim dává nejen základní obživu, ale také estetické a gurmánské potěšení. Bývá to často architektura, která je spojována s vizuálním uměním a obraz domu často figuruje i ve filozofii; zahrada jako přechod mezi „divočinou“ a řádem architektury jako by stála mimo střed pozornosti. Současné umění, které se zaměřuje na environmentální tíži současného světa se často obrací k obecnějším nebo globálnějším entitám: pozornost zaujímá hrozba zániku a vymírání organismů, hrozba degradace a zániku ekosystémů způsobených znečištěním, těžbou, urbanizací, či intenzivním zemědělstvím. Pozornost věnovaná zahradám se v tomto kontextu jeví jako eskapismus, který jen pluje po estetickém povrchu. Mohlo by to přitom ale být zahradničení, které nám pomůže navrátit pouta, která jsme zpřetrhali: pouta od produkce vlastních potravin – zeleniny, ovoce, květin, pouta od možnosti vytváření vlastních malých vysněných rájů (ne nadarmo byl během pandemie populární tzv. „cottagecore“), pouta od komunitní pospolitosti (která ale může být jak přijímající náručí, tak klaustrofobním vězením). Již nejpozději od dob biblických je zahrada obrazem ráje, obrazem ideálu: obraz i realitu vyhnání z ní neznáme pouze dnes, díky několikasetleté historii kapitalistické ekonomiky, kolonialismu a postupu modernity.

Projekt Je třeba starat se o své zahrady není projektem čistě výtvarným, ale usiluje i o osvětovou a vzdělávací rovinu. Jako zahradu můžeme chápat i ekosystémy v krajině utvářené lidmi – přičemž většina krajin lidmi za poslední desetitisíce let do určité míry spoluformována byla, ať už to byla např. australská buš či řídké borovicové lesy severozápadního pobřeží Severní Ameriky. V našem kontextu to platí i o kulturní středoevropské krajině, sestávající se z luk, pastvin, alejí, sadů, pařezinových lesů, malých lomů, mokřadů a dalších tzv. konstruovaných ekosystémů, které jsou závislé na extenzivní, drobné hospodářské činnosti, a které jsou díky její absenci dnes neuvěřitelně ohroženy, nebo již téměř zanikly.

Umělecká část projektu seznámí diváky s několika umělkyněmi a umělci, kteří se tématem práce v zahradě a s rostlinami-živočichy-houbami zabývají nejen ve své tvorbě, ale i ve svém soukromém životě. Důležitou součástí projektu jsou ale i „doprovodné“ akce, jejichž cílem je propojit okruhy lidí zajímajících se buď o umění nebo o ekologii, ochranářství a krajinu. Vezmeme zájemce do terénu na botanickou procházku, na zážitkovou pouť spojenou s malými ad hoc rituály oslavujícími rostliny a květiny, poskytneme dvě přednášky s environmentální tématikou a uspořádáme výtvarně-ekologické dílny pro děti. Cílem je poukázat na provázanost estetického a etického přístupu ke krajině, živým entitám nás obklopujícím, a k „přírodě“, nebo spíše k „přírodo-kultuře“ jakožto amalgámu toho, co je divoké a sympoetické, a toho, co je konstruované a zásadně determinováno lidskou činností; toho, co je křehké, zranitelné, ať už proto, že to lidská činnost ohrožuje neaktivitou či aktivitou přílišnou.

Barbora Lungová