Petra Kapš alias OR poiesis v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě

Petra Kapš alias OR poiesis / B PETRIFIED, Tidal Love / kurátor: Miloš Vojtěchovský / Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě / zvuková galerie IGLOO / 22. 7. – 19. 9. 2021

O kamenech, balvanech a lesních bytostech

Nedaleko hranic Slovinska s Rakouskem protéká do údolí řeky Drávy pralesem Pohorje horská říčka Lobnica. Divoká a strmá soutěska v nadmořské výšce asi 1000 m n. m se skaliskami pokrytými mechem a dvěma vodopády není snadno přístupná. K jednomu z tamních skalních útvarů se básnířka OR poiesis vrací několik let a studuje jeho nekonečně pomalý metabolismus. Ve slovinštině té skoro nehybné lesní bytosti říká “kamen” a poetickou asociací ji spojuje s výrazem “kami” – což v sibiřských oblastech označuje šamana. V šintoismu znamená “kami” svatyni, obydlí duchů. V našich krajiných bychom takový skalní útvar označili možná jako balvan - což je pravděpodobně praslovanské slovo, jehož původ etymologové hledají kdesi daleko na Východě, nebo v dobách keltského osídlení střední Evropy. Výraz balvan má často ambivalentní význam, který je snad způsobený jeho nehybností, setrvalostí, věčností: balwan je v polštině balvan, ale také hlupák, kláda, mořská vlna, oblak dýmu a pohanský bůžek. V Rusku říkají bolván pařezu, v Bulharsku je balván velký kámen, ale i těžký trám. Kořen praslovanského blvan prozrazuje v polštině, ukrajinštině, srbštině, chorvatštině, slovinštině i ruštině vazby na pohanskou spiritualitu: v ukrajinštině, ruštině, srbštině i charvátštině říkali sošce nebo jiné podobě pohanského boha balvan.

Kameny a balvany zkrátka odedávna souvisí s čímsi spirituálním, posvátným, nebo těžkým, nehybným a to nejen u starodávných společenství Slovanů, ale vlastně kdekoliv, kde se lidé a kameny na planetě společně vyskytovali. Přeneseně si lze snad postesknout, že se vznikem městské kultury a civilizace jsme na takovou archaickou “magii kamenů” zapoměli: kameny se proměnily v mrtvou inertní hmotu v rukách architekta a zedníka při stavbě měst, zdí, pevností a dlažeb. V roce 2017 byl novozélandskou vládou řece Whanganui přiznána subjektivita, čimž získala - pokud by někdo mohl dokázat, že práva Řeky jsou ohrožena – možnost se bránit. Zdá se, že animistické paradigma přisuzování života a posvátna přírodním bytostem se v různých krajinách a kulturách pomalu, ale jistě vrací. Zejména tam, kde původní, “primitivní” společenství a struktury myšlení nebyly zcela vyhubeny.  Aktivity OR poiesis na pomezí hudby, zvukového umění, poezie a performance mají k přírodě, krajině, posvátné topologii míst hlubokou a bytostnou vazbu. Obrací se většinou k řekám, údolím, stromům, kamenům, skalám, protože ví, že k nám promlouvají svým tekutým, vodním, kameným vzdušním jazykem. Těm jazykům se můžeme znovu naučit a setkat se s mimolidským světem, objevit dorozumění, které jsme díky svému predátorskému opojení techniky a hlukem téměř ztratili. Téma instalace B PETRIFIED – poetického, geologického módu dialogu člověka a místa, která má v Jihlavské galerii svoji premiéru, navazuje na její předchozí realizace The Golden Walls, Doors to Paradise a KISETSU quarry, které umělkyně představí během otevření výstavy.