Artalk.cz

TZ: Vladislav Mirvald ze sbírek Galerie Benedikta Rejta

Vladislav Mirvald / Ze sbírek Galerie Benedikta Rejta / kurátorka: Lucie Šiklová / Galerie Benedikta Rejta / Louny / 6. 8. – 31.10. 2021

Před sto lety se v Záluží u Mostu narodil významný představitel konstruktivních tendencí v českém umění Vladislav Mirvald, jenž po většinu svého života působil jako pedagog v Lounech a významně se podílel na formování jejich kulturního obrazu.

Výstava zpřístupní Mirvaldova díla ze sbírky Galerie Benedikta Rejta, představující mimo jiné monumentální kompaktní soubor černobílých kompozic na plátně s tématy undulačních válců, Rombergových křivek a aperspektiv válců či hravé barevné kompozice komornějších rozměrů na tato témata. Vystaveny budou také práce na papíře. Vedle černobílých struktur a unikátních kaňkáží a zmrzláží budou představeny i grafické listy, kde autor zpracovává jedno téma v barevných variacích, analogickým přístupem k sérii krajinných motivů Kystra, jež variují ten samý krajinný výsek a barevností mění jeho náladu. Unikátní jsou tři prostorové objekty a soubor fotografií ze surrealistického období.

Jeden za všechny, všichni za jednoho

Rok před Vladislavem Mirvaldem přišli na svět Zdeněk Sýkora a Kamil Linhart a tato trojice se spolu s dalšími osobnostmi vepsala do historie lounského kulturního dění. Pod mottem ze Tří mušketýrů symbolicky zařazujeme ze svých sbírek také výběr několika Sýkorových a Linhartových děl.

Vladislav Mirvald začal studovat na Českém státním reformním reálném gymnáziu v Mostě v roce 1932, po nacistickém záboru v roce 1938 pak přešel na Státní reálné gymnázium v Lounech (Záluží spadlo na rozdíl od Loun pod Sudety). V Lounech během studií poznává MUDr. Vlastimila Jurena a jeho sbírku děl Emila Filly a české moderny, knihovníka a duchovního vůdce lounské mládeže Jaroslava Janíka a další výrazné osobnosti, a zde se utváří základna jeho dalšího směřování. Právě s lounskými přáteli Zdeňkem Sýkorou a Kamilem Linhartem odcházejí studovat na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství. Studium posléze přešlo na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor výtvarná výchova, deskriptivní geometrie, malování. Jako vedoucí ateliéru zde působili profesoři C. Bouda, K. Lidický a M. Salcman, z nichž právě Martin Salcman měl na lounskou trojici v jejích uměleckých počátcích významný vliv. Prvním svorníkem tvorby všech tří lounských umělců byla krajina v okolí Loun s panoramatem Českého středohoří.

Původní Mirvaldova realistická krajinomalba prošla přes barevné skvrny až na práh lyrické abstrakce. Ještě za studia maluje také zátiší a krajiny vycházející z kubistické stylizace.

Zásadním mezníkem v jeho tvorbě byly v 60. letech kaňkáže, inspirované Brownovým pohybem molekul. Jednalo se o tušové kresby, kdy na vlhkém papíře nechal částečně řízeně, částečně náhodně vznikat struktury z rozpitých skvrn jako při dětské hře. Podle Jiřího Valocha „vztah řádu a náhody se stal – v českém umění asi poprvé – tématem díla“. Tehdy se také začal přiklánět ke geometrické abstrakci.

Jako mezní rok jeho tvorby můžeme považovat rok 1963, kdy začíná ve volné tvorbě užívat rýsování a tematizuje geometrickou konstrukci. K organicky působícím strukturám kaňkáží a zmrzláží přibývá přísná geometrická hard edge struktura, založená na diagonálním dělení plochy. Později jako kompoziční elementy volí kružnici a její segmenty. Garmondové a cicerové kružnice se dále staly základnou pro tzv. aperspektivy. V roce 1963 se také stal členem skupiny Křižovatka, v níž šlo oproti akcentované subjektivitě umělce o konstrukční principy, proporce a čísla.

V letech 1966–1967 začíná s cylindrickými aperspektivami a cylindrickými moiré, v dalším desetiletí vznikají undulační (zvlněné) válce. Od roku 1986 rozvíjí další dlouhodobý cyklus Rombergových křivek. Tyto křivky buduje z linií vlnících se válců, jejichž pohyb vychází z křivek tzv. Rombergova testu, který ověřuje schopnost organismu udržet rovnováhu. Tyto mnohdy monumentální malby jsou jakýmsi vrcholem umělcovy tvorby. Rok 1995 přináší další téma cylindrických ploch a jejich paradoxní setkání v jedné rovině.

V poslední tvůrčí etapě Vladislav Mirvald vytvořil řadu geometrických zátiší nesmírně živých a zářivých barev.

Obrazy Vladislava Mirvalda patří k nejvýraznějším projevům českého konstruktivizmu, přesto jejich matematická přísnost není striktní. Autorově povaze nechybí hravost a pohrává si i s příjemci svého umění, když s dávkou ironie užívá latinské názvy či vkládá do řádu chybu. Mirvald odmítal přislušnost k op artu a někteří teoretici tedy kladou větší důraz na jeho zkoumání estetických možností geometrické konstrukce. Jeho tvorba však s op artovými přístupy zcela nezávisle a zcela jistě souvisí. Zabýval se možnostmi lidské percepce, iluzí vnímání plochy a prostoru. Tak jako jsou některá jeho pojmenování děl svým způsobem znejišťující, nastoluje svojí prostorově iluzivní malbou zpochybňující otázku jistoty viděného, vnímání versus skutečnosti. Plocha? Konkávní, konvexní? 2D? 3D? Navádí na nový diskurs úžasu nad dimenzemi jsoucna.

Výstavu připravujeme v synergickém načasování s Galerií města Loun, kde bude ke stému výročí narození autora otevřena 6. 8. 2021 expozice tematicky zaměřená na Mirvaldovy krajiny.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *