Artalk.cz

TZ: Nějak bylo, nějak bude v Galerii Bludný kámen v Opavě

Matěj Frank, Kurt Gebauer, Dušan Chládek, Martin Klimeš, Tomáš Skalík, Jiří Šigut, Dušan Urbaník / Nějak bylo, nějak bude / kurátoři: Jakub Frank, Matěj Frank, Martin Klimeš / Galerie Bludný kámen / Opava / — 

Po několikaměsíční výstavní pauze, během níž byla Galerie Cella zavřená, se Bludný kámen rozhodl vstoupit s výstavou do veřejného prostoru města Opavy. Pro prezentaci výstavního projektu Nějak bylo, nějak bude kurátoři využili plakátových ploch na zastávkách. Kolektivní projekt představující opavské experimentální a konceptuální umělce předznamenává výstavní a programovou koncepci galerie, která se v letošním roce zaměřuje na Opavu a Slezsko ve třech tematických celcích a dvou autorských výstavách.

První z výstav, kterou Bludný kámen otevřel cyklus opavských a slezských témat, je Nějak bylo, nějak bude. Na sedmi plakátových plochách na zastávkách v centru města i mimo něj jsou prezentována díla umělců s místními kořeny. Vybrané autory spojuje originální, často experimentální nebo konceptuální přístup k tvorbě. Výstava tak napříč generacemi a v průběhu čtyř posledních dekád sleduje snahy objevovat nové výtvarné i obsahové postupy a realizovat výtvarné projekty, jejichž přínos nemusí být patrný na globální úrovni, které se však o to výrazněji projeví právě v regionálním měřítku.

Od Kurta Gebauera kurátoři vybrali netypickou textovou práci s názvem Médl Knédl, která prostřednictvím autorských jazykových hříček mezi Němčinou a češtinou zkoumá jazykové podobnosti a odlišnosti v regionu, kde až do konce války převládalo německé obyvatelstvo. Dušana Chládka, umělce zesnulého před třemi lety, představuje jeho nejtypičtější poloha jednoduchých opakovaných motivů kreslených tuší ze série pole. Dušan Urbaník je zastoupen svými červenými válečkovými malbami, ve kterých na sebe vrství jednobarevné rastry. Martin Klimeš pro výstavu znovuvytvořil svou starší práci Čtverec, a=49,3 cm skládající se ze 4 svinovacích metrů uspořádaných ve čtverci. Jiří Šigut představuje svou experimentální fotografii z 80. let, ve které na dlouhý expoziční čas zaznamenává svou cestu na Náměstí Velkého října. Tomáš Skalík, sochař a tvůrce světelných instalací, představuje na výstavě fotografii svého posledního díla – mramorového pítka, jež umístil do veřejného prostoru na okraji města. Nejmladší z autorů, Matěj Frank, vystavuje jednu ze svých typických „obkreslovacích“ prací, na nichž uhlem zaznamenává stopy pohybu nohou po papíře.

Na výstavní projekt, který je z důvodu trvající pandemie přenesena do exteriéru, by měla v květnu navázat výstava opavského rodáka malíře Aleše Zapletala, který v současnosti dokončuje doktorské studium na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Půjde o jednu ze dvou výstav představujících mladé opavské umělce působící mimo svůj rodný region, druhou z nich bude společná výstava Karolíny Liberové – umělkyně a návrhářky pracující na pomezí módy, uměleckého objektu a postkonceptuálních přístupů – s Evou Koťátkovou.

Další výstavy se zaměří např. na sbírání a archivaci zvukového materiálu (Magdaléna Manderlová a Michal Kindernay) nebo na předválečnou historii regionu (Mark Ther). Umožní-li to pandemická situace, uskuteční Bludný kámen letos kromě zmiňovaných výstavních projektů také řadu koncertů a festivaly Pohyb–Zvuk–Prostor a Minimaraton elektronické hudby, bude pokračovat v představování mladých tvůrců v cyklu (Sebe)projekce a bude se dále podílet na kulturním životě ve městě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *