Artalk.cz

Britské freeporty a jejich dopad na svět umění

Brexit znamená pro Evropskou unii, ale zejména pro samotné Spojené království změnu v politice obchodování se zbožím, a to jak v rovině exportu, tak i importu. Britskému ministru financí Rishimu Sunakovi se aktuálně podařilo prosadit svou dlouholetou představu o freeportech. Jedná se celkem o osm přístavů nebo letišť, které se stanou daňovými ráji. O britských freeportech a jejich kritice píše v dnešní zprávě ze světa Martin Vaněk.

Na počátku února tohoto roku referoval The Guardian o vládní pobídce, která vyzvala majitele přístavů a obchodníky k účasti ve výběrovém řízení na vznik těchto zón osvobozených od běžných pravidel trhu. Tyto zóny by měly podle jejich obhájců stimulovat trh, přilákat investice do chudých oblastí nebo snížit nezaměstnanost. Řeč je také o ekologičtějším průmyslu a vdechnutí nového života do okrajových oblastí. Mezi lokality, které jsou pro umístění freeportů zvažovány, patří London Gateway na řece Temži, Liverpool, Bristol nebo Felixstowe-Harwich.

Tento krok má pochopitelně i své odpůrce, kteří v něm vidí velké nebezpečí daňových úniků a podvodů, korupce a kriminality. Domnívají se, že freeporty budou posilou spíše pro velké mezinárodní podniky a finanční dopad na britský trh bude nulový nebo negativní. Rishi Sunak se proti této kritice ohrazuje tvrzením, že podobné bezcelní zóny jsou v Evropě zcela běžné a vznikaly ve Velké Británii i dříve. Jak v předminulém týdnu referoval The Art Newspaper, freeporty významným způsobem zasáhnou také trh s uměním. Zmíněný server cituje analytika Ivana Macquista, jenž se kromě zmíněných úskalí obává, že se uvolní prostor pro pašování zboží včetně umění a praní špinavých peněz. Důležité podle něj bude spíše vládní koncepce ochrany proti těmto zločinům.

V článku zaznívají také slova Lucy Sollitt, jež zveřejnila zprávu The Future of the Art Market a podle níž se i přes stále vyšší tlak na transparentnost trhu s uměním, po které volají všichni zúčastnění v uměleckém provozu, tento obchodní prostor spíše znepřehlední. Nebezpečí vidí i ve stažení významných děl z oběhu ve Velké Británii. Kristina Gropper upozorňuje, že umělečtí obchodníci a sběratelé mohou na počátku profitovat z uložení svých děl v bezcelních zónách. Finančně mohou těžit zejména z tzv. odložené daně. Podle ní však bude najednou mnoho děl zcela nedostupných a zkreslí se tak představa o aktuálním uměleckém obchodu.

Aktuální debata navazuje na starší komentáře a rozbory role freeportů v globálním trhu s uměním. V roce 2017 se objevil na Artsy článek na toto téma, jenž shrnul základní teze debaty. Podrobný rozbor situace z pera Johna Zarobella tvrdí, že trh s uměním je jeden z nejméně regulovaných odvětví na planetě a aukční domy nemusí ani zveřejňovat jména svých klientů či klientek. Mnohdy, byť v dobré víře, se také spoléhají na informace o provenienci děl poskytnuté původními majiteli či majitelkami. Článek dále rozlišuje mezi skutečnými sběrateli a spekulanty s uměním. Právě pro ty druhé jsou freeporty ideálními místy pro uložení uměleckých děl na dlouhou dobu, aniž by se museli zabývat přísnými mezinárodními podmínkami, jež se týkají pohybu cenných uměleckých děl přes hranice. Umění může ležet ve freeportech a měnit své majitele, aniž by z toho plynuly jakékoliv poplatky a daně nebo je kdy viděla veřejnost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *