Rijksmuseum poprvé vystaví umělkyně v Síni slávy

Rijksmuseum v Amsterdamu poprvé prezentuje ženy-umělkyně ve své Síni slávy, nejvýznamnějším prostoru muzea. Na Mezinárodní den žen vydalo vedení instituce tiskové prohlášení, v němž ohlásilo novou výstavní strategii s cílem vyprávět dějiny nizozemského umění z feministické perspektivy. Více informací k události přináší Martin Vaněk.

Rachel Ruysch, Girlanda z květin, 1683. Zdroj: Wikimedia Commons

Amsterdamské Rijksmuseum, jedno z nejvýznamnějších, nejstarších a nejklasičtějších muzeí umění na světě, vydalo minulé pondělí, tedy na Mezinárodní den žen, tiskové prohlášení, v němž ohlásilo novou výstavní strategii své stálé expozice. V souvislosti s rozsáhlým projektem, jenž má za cíl vyprávět dějiny nizozemského umění z feministické perspektivy, bude muzeum ve svém hlavním výstavním prostoru, Síni slávy (Eregalerij nebo anglicky Gallery of Honour), prezentovat díla tří umělkyň – konkrétně Judith Leyster (1609–1660), Gesiny ter Borch (1633–1690) a Rachel Ruysch (1664–1750), které se věnovaly – tak jako jejich mužští současníci – žánrové malbě, portrétu, zátiší nebo miniatuře.

Jak je patrné z letopočtů, všechny tři umělkyně žily a tvořily v době tzv. holandského zlatého věku, v němž se historie umění a muzejní prezentace věnovala dodnes spíše mužům. V minulosti navíc nebylo výjimkou, že se historici umění při identifikaci sporných děl mnohdy přiklonili spíše k jejich připsání do oeuvru významného umělce, ačkoliv ve skutečnosti byly jejich autorkami umělkyně. Jako příklad nám může posloužit i dílo z majetku Národní galerie Praha. Obraz Lesní zákoutí s ještěrkami a motýlem tradičně připisovaný Matthiasu Withoosovi, byl až před deseti lety identifikován jako dílo jeho dcery Alidy. Podobných příkladů je v dějinách nizozemského umění, které tvoří zcela specifické odvětví znalecké disciplíny, velké množství. Situaci navíc komplikují složitý dílenský provoz a početné malířské rodiny, jejichž členové a členky měli identický umělecký rukopis.

Rijksmuseum se touto problematikou zabývá dlouhodobě a právě jedním z výstupů intenzivního odborného zájmu na tomto poli je zmíněný akt prezentace děl tria nejvýznamnějších žen umění zlatého věku v samotném srdci instituce. Byť se to zdá neuvěřitelné, v Síni slávy, které vévodí Rembrandtova Noční hlídka, se ocitnou díla žen-umělkyň vůbec poprvé od roku 1885, kdy byla budova Rijksmusea zpřístupněna. Je jen s podivem, že se tak nestalo v roce 2013 poté, co byla instituce znovuotevřena po desetileté rekonstrukci. Jak pro Artnet News uvedla Jenny Reynaerts, kurátorka malířství 19. století: „[Vstoupit do Síně slávy], to je jako ocitnout se v kostele s mnoha bočními kaplemi, jehož hlavním oltářem je Rembrandt. Využili jsme Mezinárodního dne žen k prohlášení a přidání tří obrazů žen-umělkyň, protože vše je o zviditelnění (visibility).“ Ředitel Taco Dibbits k tomu ve výše zmíněném prohlášení uvedl: „Je zásadní, abychom staletou sbírku Rijksmusea neustále zkoumali a obohacovali novými perspektivami. Činíme tak dvojím způsobem – výzkumem a prezentací. Pokládáním nových otázek a studiem celé řady zdrojů a uměleckých děl můžeme nabídnout komplexnější pohled na historii Nizozemí.“ Žen-umělkyň však působilo ve zlatém věku mnohem více. Vystavení zmíněné trojice děl je ale pouze počátek čtyřletého výzkumného projektu, v jehož rámci bude pod vedením Jenny Reynaerts věnována pozornost nejen umělkyním, ale také sběratelkám, historičkám umění nebo mecenáškám.

Rijksmuseum je kvůli epidemii do konce března uzavřeno. První návštěvu si však zájemkyně či zájemci mohou objednat až od začátku května.

Síň slávy v Rijksmuseu, Amsterdam. Zdroj: webové stránky muzea