Umělecká stávka proti kubánské vládě

Minulý týden vyhlásili kubánští umělci, sdružení ve skupinách 27N a San Isidro, výzvu ke stávce. Chtějí tak upozornit na fakt, že vláda stále nevyslyšela jejich požadavky, nepomohly hladovky, protesty ani vyjednávání, naopak kontrolu nad kulturou a dalšími projevy (jako je žurnalismus) ještě více přitvrzuje.

„Stále čekáme na dialog, je nás mnoho.“ Protestující 27. 11. 2020 před kubánským ministerstvem kultury, zdroj: Facebook Reyniera Leyna Novo

Umělecká scéna – spolu s celým disidentským hnutím – poukazuje na stále menší svobodu slova, omezování svobody projevu i pohybu. Název skupiny 27N odkazuje k datu 27. listopadu 2020, kdy proběhly největší protesty (demonstrace, kdy se protestující posadili před sídlem vlády), konkrétně vyvolané zatčením rappera Denise Solíse Gonzáleze, na nějž vláda reagovala zatýkáním. Velkou (i mezinárodní) odezvu vzbudilo zatčení známé umělkyně Tanii Bruguery na počátku prosince. Bruguera je jednou z nejznámějších kubánských umělkyň a zároveň se angažuje v protestech. A skutečně, většina jejích projektů je financována institucemi ze zahraničí – především USA, což je kubánské vládě trnem v oku.

Aktuální situace je vyhrocená už od srpna loňského roku. Tehdy aktivisté z hnutí San Isidro zahájili protestní hladovku poté, co již druhým rokem vystupují právě jako zmíněný kolektiv aktivně s požadavky větší svobody. Opoziční umělci se v listopadu minulého roku měli sejít s ministrem kultury, před jehož sídlem pořádají protesty, nicméně jednáním ničeho nedosáhli. Vláda vytrvale tvrdí, že se jedná o pokus o převrat organizovaný ze Spojených států amerických.

Nejen oficiální kulturní a umělecký život na Kubě probudilo otevření provozu malých provozů a firem, které v roce 2009 povolil Raoúl Castro. V roce 2018 však nový kubánský prezident Miguel Díaz-Canel vyhlásil tzv. Dekret 349, který zakázal aktivitu umělců bez certifikace, tedy v podstatě bez souhlasu státu. A to i v případě, že by organizátorem byla některá oficiálně fungující instituce či malá galerie. Od té doby protesty sílí.

Luis Manuel Otero Alcántara (* 1987), umělec a jeden z hlavních organizátorů protestů z hnutí San Isidro to v létě shrnul lakonicky se slovy, že jeho generace už dál nehodlá snášet omezení a nesvobodu. Aktivisté se organizují na platformě WhatsApp, kterou spolu s Facebookem začala opozice používat v roce 2018, kdy se na Kubě rozšířil mobilní internet. Alcántara tehdy pro deník Miami Herold dodal, že věří tomu, že režim dlouho nevydrží, protože změna je už nevyhnutelná. Sám byl od té doby několikrát zadržen a strávil nějaký čas ve vězení státním i domácím.

Nejnovější vývoj na Kubě nabírá vyšší obrátky: 11. prosince minulého roku vyhlásila vláda nový seznam profesí, které nesmějí být provozovány privátně. Mezi aktivity, které je nutné vykonávat pouze pod dohledem státu, je nově jmenovaná celá kultura (dosud několik let relativně nezávislá), novinářská práce a kulturní kritika (a dalších 125 profesí). Umělecká skupina N27 proto v polovině února přistoupila k vyhlášení stávky, přičemž k zapojení vyzvali též uměleckou diasporu mimo Kubu. Požadují přerušení jakýchkoliv kontaktů a aktivit spojených či organizovaných oficiálními institucemi.

Týká se to také kubánského Havanského bienále – oficiální akce, největší přehlídky současného umění na Kubě (založeno 1984), již organizuje státní Centrum současného umění Wifreda Lama. 13. ročník se konal na jaře 2019 po čtyřech letech (podle nezávislého webu bienále je obvyklá periodicita tříletá, ač názvu by odpovídal dvouletý rytmus, v roce 2018 pak konání překazil hurikán Irma) a byl provázen velkým zájmem mezinárodního uměleckého publika (ačkoliv cestovat na Kubu stále není jednoduché). Vernisáž aktuálního 14. ročníku je ohlášena – zřejmě též symbolicky vzhledem k protestům – na 21. listopad 2021 a pro disidentské umělecké kruhy je tedy dobrou příležitostí upozornit na rostoucí problémy. Alcántara se spolu s dalšími umělci a kurátory v roce 2017 dokonce pokusil založit nezávislé havanské bienále #00Bienal de la Habana, pokus však skončil dalším zatýkáním hlavních aktérů. Vzhledem k dalším krokům vlády se dá očekávat, že situace se na Kubě bude dále vyostřovat a podpora ze zahraničí by mohla být pro domácí aktivisty důležitá, jak se ostatně ukázalo po zatčení Bruguery, které zvedlo obrovskou vlnu zájmu a projevů solidarity s perzekvovanými umělci a umělkyněmi.

S varováním, že se s nadcházející postcovidovou hospodářskou krizí mohou v demokratických i nedemokratických zemích o slovo hlásit autoritářské, nacionalistické a totalitární hlasy, přicházejí v poslední době politologové, sociologové i političtí komentátoři stále častěji. Kubánský příklad jim dává za pravdu: HDP se za loňský rok snížilo o celých 11 % a kubánská vláda se zřejmě snaží bojovat s výrazným poklesem ekonomiky v rámci hospodářské krize způsobené opatřeními proti pandemii koronaviru jediným receptem, který zná: uzavře zemi vnějším vlivům a posílí dohled státu.