Artalk - Film Vzdoruj jako les přibližuje letní sympozium Společenství pro pěstování, teorii a umění

17. 2. 2021Artalk Infoservis

Film Marka Meduny přibližuje sympozium Vzdoruj jako les, které proběhlo 31. 7. - 2. 8. 2020 na lesním a lučním pozemku mezi obcemi Hnátnice a Písečná v Orlických horách.

Film představuje druhý ročník lesního sympozia Vzdoruj jako les, který byl setkáním zástupců lesních, rostlinných a mezidruhových společenstev, odborníků z oblasti lesního a půdního hospodářství a oborů týkajících se krajiny, kurátorů, umělců, aktivistů a všech, kteří se nevejdou do tohoto pojmenování. Společný čas nám kromě povídání, pozorování a odpočinku naplnily přednášky, lesní kino, čtení, meditace, sdílení příběhů, lesní dětská skupina, lesní kuchyně, performance, koncert a výstava.

Režie, střih, animace: Marek Meduna

Kamera: Vojtěch Pollák

Zvuk: Jonáš Richter, Marek Meduna

Mix zvuku: Aid Kid

Promlouvají: Tomáš Uhnák, Radek Pokorný, Milan Hron, Arnošt Novák, Filip Podolský, Adéla Hrubá, Denisa Tomášková, Lukáš Hofmann

Rezistence se v dnešní době klimatické, politické, sociální a zdravotní nestability stala jedním z hlavních požadavků zmírnění a zpomalení destruktivních dopadů lidské působnosti. Křehkost přírodních společenství, která jsme narušili, se nám vrací zpět v podobě vymírání druhů, poruch autoimunitních a krajinných systémů, odvodnění, eroze, pandemií apod. Projekt Where are Europe’s last primary forests? (Kde jsou poslední evropské pralesy?), publikovaný v časopise DIVERSITY AND DISTRIBUTION v roce 2018, sledoval, jak původní evropské lesy odolávají privatizaci a zprůmyslnění krajiny. Dospěli jsme do bodu, kdy z původního evropského lesa zbyl jen fragment, který přestože se nachází pod ochranou, stále slouží dalšímu vytěžování a je předmětem ekonomických zájmů. Křiklavým příkladem nedávné doby je poslední pruh praevropského pralesa Bělověžský národní park na hranicích Polska a Běloruska, který se paradoxně zachoval díky soukromým zájmům středověké polské šlechty, která si ho uhájila jako loviště. Nicméně i tam v posledním desetiletí výrazně stoupla těžba. Dalším příkladem je pak rumunský prales, který mizí i přes protesty a petice evropské veřejnosti. V Čechách se nám i přes všechny těžební záměry zachovalo 18 pralesů.

Rezistence lesních společenství může být příkladná v tom, jak se les snaží zakrýt povrch planety, obsadit prázdná místa a svým vytrváním chránit životadárnou půdní vrstvu. Tuto schopnost stále má i přes postupující sucho. Lidské dílo však vítězí v masivním odlesňování lesních porostů pomocí těžké technologie vyspělých harvestorů, jejichž pohyb v lese navíc způsobuje odtékání vody z vytěžených oblastí a erozi vyschlé obnažené půdy.

Michael Marder si ve své eseji Resist Like A Plant všímá toho, jak občanské protesty související s nastávající klimatickou a ekonomickou krizí nabírají podobu vegetativní spolupráce a odolnosti. Jak hnutí jako Occupy volí nepohyblivé způsoby protestu, přebývání na místě, sezení na zemi v lidském řetězci vzájemně propojených končetin, které evokují spíše zabrání místa, fyzického vrůstání do něj, než touhu po násilné konfrontaci, která je zvířecím předobrazem vzdoru. Přímá fyzická přítomnost bez jakékoliv formy reprezentace vyjadřuje v nejtělesnějším způsobu zachycení hledání udržitelného společenského uspořádání. Celkově je politika hnutí Occupy politikou prostoru, nikoli času, a rozšiřuje svůj dosah tím, že se replikuje v různých lokalitách po celém světě. Occupy zavrhli ideál suverénního a rozhodného jednání, řízeného racionálním, vědomým nebo sebevědomým, individuálním nebo kolektivním subjektem, a namísto toho pěstují horizontálně se rozrůstající grassroots, kteří se vynoří tam, kde jsou postaveny protestní stany, ve stínu mrakodrapů. Tyto formáty rezistence si občané půjčují z rostlinných společenství a staví tak základy rostlino-lidské republice.

*

Sympozium Vzdoruj jako les pořádalo LES – společenství pro pěstování, teorii a umění, spolek Are a Institut úzkosti.

Foto: Johana Pošová