GHMP doplnila své sbírky o díla z 2. poloviny 20. století a od současných umělců

V loňském roce Galerie hlavního města Prahy dostala téměř dvojnásobek investic na nové akvizice. Stalo se tak díky rozhodnutí radní pro kulturu a cestovní ruch Hany Třeštíkové, která takto vedle dalších aktivit směřovaných do oblasti kultury reagovala na pandemií ztížené podmínky výtvarné obce, jež se ocitla v izolaci bez výstav a možnosti výdělku. GHMP se rozhodla využít tyto prostředky na nákup přímo od umělců samotných, aby byla podpora adresná a přímá. Zároveň ale ve svém výběru sledovala dlouhodobé cíle, ke kterým se nákupní strategie ubírá, a získala tak díla, která v minulosti neměla možnost z finančních důvodů zakoupit.

Kateřina Vincourová, Call, 1999, kombinovaná technika, textil, PVC, ventilátor

V rámci sebereflexe výstavních aktivit Galerie hlavního města Prahy bylo v první vlně loňských nákupů zakoupeno několik význačných děl, kterými byli autoři prezentováni v rámci velkých výstavních projektů. Z trojské výstavy Jiřího Příhody se tak podařilo získat monumentální realizaci z počátku 90. let s názvem 20-78000HZ/0,2-1889Db, která prezentuje autorův příklon k enviromentálním tématům, která sleduje dlouhodobě už od devadesátých let. Z další sochařské výstavy, jimž jsou zpravidla vyčleněny právě prostory Zámku Troja, se podařilo získat dílo Fragment Jiřího Kačera, autora, který svou specifickou podobou klasického sochařství vstupoval na scénu v 80. letech. V neposlední řadě se pak podařilo získat díla dvojice autorů významně vstupujících do povědomí českého dějepisu umění v 60. letech, a to práci Bedřicha Dlouhého (Cesta k lepšímu) a sérii prostorových realizací Květy Pacovské, která byla představena na jejich výstavách realizovaných GHMP v roce 2020.

Na podzim se již jednalo o zmíněnou podporu umělecké obce po uzavření galerií, které mělo za následek ztížení a často úplné znemožnění prodeje jejich děl. Jednalo se zejména o díla mladých autorů, kteří byli zařazeni do programové řady Start Up, jako např. Apart Collective (video), Richard Janeček (video), Miroslava Večeřová a Pavel Příkaský (video), Barbora Dayef (video), Marie Tučková (instalace). Další z autorů mladší generace jsou již etablovaní umělci a dosud v našich sbírkách nebyli zastoupeni, přestože se účastnili některých tematických výstav na naší půdě nebo byli nominanty Chalupeckého ceny: Jakub Hošek (malba), Matouš Lipus (socha), Anežka Hošková (malba).

GHMP se věnuje s velkou pozorností tvorbě 90. let, a navzdory tomu, že řada enigmatických děl této dekády je již na trhu rozebrána, se k našemu velkému překvapení tu a tam takové dílo objeví jako hýčkaný autorův talisman, kterého se dlouho odmítal vzdát. K takovým patří dílo Kateřiny Vincourové Call (1999), objekt z textilu a PVC (4,5 × 5 × 1,2 m), který před více než dvaceti lety pojmenovával, jak dalekosáhle se mobilní komunikace „podepíše” na našich sociálních vazbách a našem vnímání reality. Další autorkou, která se prosadila v 90. letech, je Lenka Klodová. Ta se věnuje performativní fotografii zaměřené na genderová témata, mezilidské vztahy a sexualitu. Dva nové cykly (Kdo se bojí mateřství?, 2003 a Opravdu, 2007) v našich sbírkách nejen konečně zaslouženě zakotví autorčinu tvorbu, ale významně posílí celou kolekci takto motivovaných prací ženských autorek stejné generace.

Matěj Smetana, Hvězda 2, 2014, kombinovaná technika, hliník, hodinový stroj

Využili jsme této příležitosti také k oslovení mezinárodně respektovaného intermediálního tvůrce Michala Kindernaye, který se zabývá propracovanou fúzí zvuku a obrazu, jež reprezentuje atmosférické jevy a stavy. Je to další položka do naší rozrůstající se sekce zaměřené na otázky environmentu.

Tomáš Smetana patří k solitérům, které však nelze opomíjet. Jeho finálním dílem je kresba tužkou. Vzniká zdlouhavou a pedantickou metodou. Svých předloh na zátiších se zmocňuje tak detailně, že překračuje hranice iluzivní nápodoby až někam k podivuhodným osidlům magie. Často pracuje se subverzivními i přímými (podobizny kolegů) odkazy na svět současného nebo klasického umění, což je další ze podtémat, která sledujeme napříč médii i generacemi.

K mimořádným ziskům patří i konvolut obrazů Igora Korpaczewského, který tvoří retrospektivní sondu do jeho díla od devadesátých let až do roku 2016, a ve své celistvosti i v jednotlivostech představuje jeden z nejvýraznějších příkladů konceptuálně vnímaného obrazu, kdy uhranutí možnostmi malby a neustálý experiment s technikou či barevností zůstává pod kontrolou a slouží cele příběhu, který je často velmi osobní nebo přenesený z nejbližšího okolí.

Jiří Petrbok také dosud zcela chyběl v naší kolekci 90. let. Rozmezí let 1996–1998 přineslo v jeho práci důležitý zlom, kdy do jeto obrazů vstupují protáhlé postavy v černých a fialových tónech jako z apokalypsy, nicméně jejich původ je složitou konstrukcí inspirovanou koláží nejrůznějších autorových zkušeností a systematickým vstřebáváním impulsů z literatury, filozofie, současné vážné hudby a paradoxně také z komerčních nabídkových katalogů.

Pavla Malinová, Velikonoční ostrovy, 2020, olej, plátno

K široce respektovaným autorům patří také Václav Magid a Matěj Smetana, přesto jsme dosud neměli příležitost získat jejich práce. Epimenidovy lekce (2014) jsou typickým příkladem Magidových performativních teoretických přednášek k otázkám současného umění, jejichž součástí je instalace, video a koláže. Smetanova videa z cyklu Návody jsou fiktivní kreslenou instruktáží, jak by vznikala jím zamýšlená díla, kdyby je fyzicky vytvářel (Krystal, Trilobit atd.).

V kontextu našeho zájmu o akční umění je významným přírůstkem dílo vítězky Chalupeckého ceny 2006 Barbory Klímové, která v projektu Replaced (2006) znovu probudila k životu performance sedmdesátých a osmdesátých let.

Podsbírky grafiky a kresby rovněž rozšířily svůj fond o autory jako Lenka Vilhelmová, Martin Velíšek, nebo Šimon Brejcha, kteří získali řadu ocenění.

Konceptuálně zaměřenou malbu zastupuje v nových ziscích také práce Lenky Vítkové, jež pracuje s reduktivními formami a elementy, které jsou součástí cyklů pointovaných jejich pravidelným opakováním (Refrén, 2014). Patricie Faxová je rovněž experimentující malířkou a její horizontální pohledy do krajiny se dají libovolně kombinovat, aby vytvořily další odlišnou krajinu. Autorka také osobitým způsobem portrétuje uměleckou branži a přidává tak další položky k našemu souboru dokumentujícímu tuto komunitu.

Diptych Lásku poznáš jizvou (2019) od Michala Pěchoučka doplňuje dříve získané „textilní“ obrazy z cyklu Time for Bed (2009–2010), z jeho výstavy v Domě U Kamenného zvonu v roce 2011.

Aktuální figurální tvorbu reprezentuje také předloňská laureátka Chalupeckého ceny Pavla Malinová a její obraz Velikonoční ostrovy (2020).

Fotografii tentokrát zastupuje tradiční technika daguerrotypie od Ondřeje Přibyla, který jí užívá k zachycení moderních industrií a technologických staveb.

Zisk takto rozsáhlého souboru děl přinesl nejen potřebnou podporu jednotlivým umělcům, ale významně rozšířil sbírku GHMP, a to nad rámec, který byl pro akvizice GHMP obvyklý. Taková podpora výtvarné obce je pak vysoce efektivní a přínosná pro obě strany. S těmito i dalšími z nově získaných děl za poslední tři roky se návštěvníci metropolitní galerie budou moci setkat na podzimní výstavě, která proběhne v Městské knihovně a v Domě fotografie.