TZ: Všechno bylo vždycky lepší v Galerii města Pardubic

Karíma Al-Mukhtarová, Matouš Háša, Tomáš Kurečka, Martin Pondělíček / Všechno bylo vždycky lepší / kurátorky: Daniela Kramerová, Barbora Hájková / Galerie města Pardubic / 20. 1. – 7. 3. 2021

Projekt, který pro GAMPU připravila kurátorka Daniela Kramerová ve spolupráci s Barborou Hájkovou, z různých pozic krouží kolem tématu času. Výstava je posledním z cyklu propojeného mottem Relativita. Zahájení dne 19. února 2021 se uskuteční formou premiéry krátkého filmu, který představí kolektiv vystavujících, kontext jejich tvorby a nabídne též pohled do čerstvě nainstalované expozice.

Tvorba Karímy Al-Mukhtarové, Matouše Háši, Tomáše Kurečky a Martina Pondělíčka z různých pozic krouží kolem tématu času. Výrok Všechno bylo vždycky lepší v názvu výstavy v trefné nadsázce ukazuje obtížnost nalézání vlastního prostoru každé nastupující generace svádějící boj proti paušálním odsudkům moudrých.

Nejen starší a pokročilí se ale dnes ohlížejí a pociťují touhu po návratu. Na rozdíl od dob, kdy svítaly naděje, že všechno lepší teprve bude, se současná mladá generace plaví ve vodách obav z fatálního ztroskotání. Vedle ekologických, sociálních, politických či zdravotních hrozeb přináší subtilnější zdroj nejistoty masivní zahlcení obrazy, informacemi, výklady, verzemi světa. Prolínají se paralelní časy, paralelní narativy. V lavině údajů není možné nalézt jednoznačnou odpověď. Nejistota je ochromující.  Nemůžeme si být jisti ani vlastními city a fyzickými prožitky. Nejen informace, ale i pocity si utváříme a utvrzujeme v pseudoinformačním a pseudopřátelském prostředí sociálních sítí. Fyzické zážitky jsou rámuje technologické rozhraní.

Po ostrovech jistot pátrají umělci ve starých mapách – studují historické postupy, tradiční metody, které přizpůsobují současné situaci. Pomocí zakotvení v toku tradice hledají vlastní pozici. Jsou si však naprosto vědomi nemožnosti vstupování do stejného proudu – tradiční postupy konfrontují se současnými poznatky a postoji, slepují novou mapu ze starých i nových fragmentů. Další strategií je soustředění se na moment současnosti, intenzivní prožitek přítomnosti. Ta ale uniká mezi prsty, stává se minulostí. Prožitý čas není ale objektivní pevnou kategorií, právě subjektivita prožitku umožňuje elasticitu vnímání času a sebeuvědomění, souběžnou existenci individuálních časů. Prožívání přítomnosti může být naplněno senzuálními i sexuálními motivy. Erotika v podobě jemné hry se zapovězeným, společenskými normami lehce prosakuje vrstvami odkazů. Ověřeným způsobem zvládání existenciálních nejistot je pak humor, ironický způsob pohledu na svět a vlastní pozici.

Otázka možnosti sdílení časů, prožitků a postojů je přirozeně jedním z témat skupinové výstavy, na které se potkávají umělci propojeni současným studiem na Akademii výtvarných umění v Praze a přátelskými vztahy, lišící se však způsoby uměleckého projevu, materiálovou inklinací.

K relativitě, co by zastřešujícímu tématu výstavního cyklu GAMPA, odkazuje důležité slovo vždycky z názvu výstavy. Zásadně posunuje význam výroku – je-li pocit, že dříve bylo lépe pociťovaný v každé době, pak i ta naše bude jednou tou lepší. Především ale ukazuje k typickému relativnímu prožívání času a v důsledku otevírá volné pole k působení a tvorbě v přítomnosti a budoucnosti.

Přestože pohled zastoupených autorů často směřuje do minulosti, jejich dílo výrazně formuje uměleckou současnost. Skeptické poselství názvu výstavy se jejich tvorby, která slibuje zajímavý vývoj, rozhodně netýká.

Foto: Marie Sieberová