Galerie počítají uhlíkovou stopu

V uplynulém roce vzniklo několik iniciativ a projektů, které chtějí aktivně řešit výši emisí produkovaných uměleckým provozem a nabízejí plány a cesty, jak emise snižovat. Jednou z nich je Gallery Climate Coalition, jež sdružuje galerie se závazkem snížení produkovaných emisí až na polovinu. 

Umělec John Akomfrah a ředitel Lisson Gallery Greg Hilty diskutují moc umění v otázce environmentální spavedlnosti. Zdroj: Instagram Gallery Climate Coalition

Naši pozornost v posledním roce nejvíce upoutává vývoj pandemie nového typu koronaviru a zejména omezení v souvislosti s opatřeními. Zvykli jsme si současný stav nazývat krizí, či koronakrizí, pro lepší odlišení od té, která pravděpodobně bude ekonomická a projeví se posléze v sociální i kulturní a vzdělávací oblasti. Už od jarních měsíců ale odborníci zároveň upozorňují na to, že je potřeba při řešení současné situace myslet i na krizi ekologickou, respektive klimatickou, která nejen, že nikam nezmizela, ale vzhledem k řešení aktuálních problémů se zpomalila jen málo. V roce 2020 jsme mohli zaregistrovat pokles emisí z letecké dopravy (většina průmyslu uzavřena nebyla) jen o 7%, jakýkoliv pokles byl totiž následován stejně rychlým návrat téměř k původním číslům. Se zpomalením provozu v kultuře se tedy nabízí možnost zamyslet se nad tím, jak řešit v budoucnu tuto největší výzvu, jíž lidstvo čelí.

Jednu z odpovědí přinesla mezinárodní (původně britská) iniciativa Gallery Climate Coalition (GCC). Koalice vznikla v roce 2019 na podnět galeristy Thomase Danea, zástupců Lisson Gallery, galeristky Kate MacGarry, ředitele časopisu a veletrhu Frieze Matthewa Slotovera a environmentalisty Dannyho Chiverse. Původně byla prý cílem konference, která by řešila otázku, jak by mohl provoz současného umění být ekologičtější. V souvislosti s uzavřením galerií a pozastavení většiny uměleckého provozu pak vzešel nápad sestavit kalkulačku emisí, přizpůsobenou uměleckému galerijnímu a veletržnímu provozu. Na webu GCC ji najde kdokoliv, koho téma zajímá a může zdarma využít. Členské instituce (přihlašování se otevřelo v polovině ledna) či jednotlivci mají však výhodu ve svém uživatelském kontě, kde mohou svá data ukládat, porovnávat, a tak naplňovat hlavní cíl, který si sdružení vytklo: snížit emise produkované vlastním uměleckým provozem o polovinu do deseti let (tedy roku 2030). Důležitost tohoto kroku se ukáže, když si uvědomíme, že se jedná většinou o komerční projekty, které tak zatím nikdo netlačí emise snižovat.

Mezi další aktivity GCC patří vedle diskusí mezi členy o závazku ke snížení emisí i odpadu též informování umělecké veřejnosti. Na webu tak najdete krátká videa, kde jsou formou rozhovoru tematizovány některé základní otázky, jako je motivace institucí ke změně, anebo otázka funkčnosti vyhlášení klimatické nouze.

Podobná iniciativa funguje od dubna loňského roku také v New Yorku, kde se pod výzvu Gallery Commit přihlásilo několik desítek především komerčních galerií, a to včetně Hauser &Wirth, Andrew Kreps Gallery anebo David Zwirner Gallery, ale i samotných umělkyň či umělců.

Zdroj: Instagram GCC

Bude velkou otázkou, jak se jednotlivé galerie zachovají, až se rozběhne znovu sezóna veletrhů, které byly z většiny v loňském roce posunuty nebo zrušeny a jež jsou často manifestací ekologické nezodpovědnosti. Totéž ale platí i o velkých přehlídkách, jakými jsou různá bienále. Bude zajímavé sledovat, jaké důsledky takovéto výzvy – společně s dopady koronavirové krize na ekonomiku i společnost – mohou mít.

Další podobnou iniciativou je holandsko-americká platforma Art/Switch, která se momentálně soustředí na organizaci konferencí s odborníky z různých odvětví, tak aby diskutovali snížení emisí v uměleckém provozu. Nejbližší konference [re]Shaping Exhibition Practices se uskuteční (online) v pátek 29. 1. 2021 (více informací na webu), další budou následovat v březnu.

Pandánem k této iniciativě jsou aktivity velkých muzejních a galerijních institucí. V Německu například Spolková kulturní nadace (Kulturstiftung des Bundes) vyhlásila minulý týden pilotní projekt financovaný spolkovou vládou, v němž se devatenáct velkých kulturních institucí (muzea, galerie, divadla, koncertní sály i památníky) přihlásilo k tomu, že budou sledovat své emise a odpadovou politiku, aby následně vznikla analýza určující směr pro jejich snižování. Ředitelka Kunstsammlungen Dresden Marion Ackermann například komentuje zapojení do projektu s tím, že „pandemie nám dala skvělou příležitost restartovat naše institucionální strategie“. Německá vláda na spolkové úrovni tak vyslyšela téměř dva roky starý otevřený dopis iniciovaný berlínským časopisem Monopol, kde vyzývají právě ministryni kultury Moniku Gütters, aby vzala klimatickou krizi vážně, protože na ekologické politice spolkového resortu kultury závisí mnoho institucí jakožto na zřizovateli. Dopis tehdy podepsaly dvě desítky ředitelů důležitých institucí i samotných umělců. Mezi nimi i ředitelka kasselské documenty Sabine Schormann, která mimo jiné prohlásila, že právě klimatická krize bude ústředním tématem patnáctého ročníku, původně plánovaného na rok 2022.

V Česku zatím vznikl pouze Manuál ekologických institucí, který je návrhem fungování pro instituce, které se podepsaly pod Výzvu pro vyhlášení stavu klimatické nouze na území města Prahy, který v únoru 2019 podepsalo na osm desítek kulturních a vzdělávacích institucí různého charakteru. V současné podobě, jak jej navrhla nezávislá iniciativa Umění pro klima, je však manuál málo podrobný a ve světle výše zmíněných iniciativ by jistě zasloužil aktualizaci a konkrétnější cíle, k nimž se pak jednotlivé instituce mohou jmenovitě přihlásit. Aliance galerií současného umění se pak na dotaz Artalku nechala slyšet, že je ekologické aspekty uměleckého provozu zajímají, jakožto malé subjekty je však naplňují spíše skrze spolupráci v podobě společných akcí. Se záměrem sdílení vznikla též idea na sklad uměleckého materiálu, který inicioval Spolek Skutek. Přes snahy o vyjednávání s Magistrátem hl. m. Prahy i některými městskými částmi se zatím nepodařilo finálně dojednat prostor k fyzickému užívání a funkci sdílení tak plní zatím jen facebooková skupiny Umělecký materiál za odvoz (inspirací byl původně New York, kde tento projekt financuje město). Vyjednávání ale pokračují. Je tedy, doufejme, jen otázkou času, kdy se podaří ekologicky zodpovědné aktivity rozvinout ve větším měřítku i v rámci domácí umělecké scény.