TZ: Laura Limbourg

Laura Limbourg, host Annemari Vardanyan / Let Me Tell You a Story about / Galerie kritiků / Praha / 8. 12. – 31. 12. 2020

Výstava obou malířek zobrazuje příběhy s tématy dvou odlišných cizích kultur. Klíčovým námětem Laury Limbourg je fenomén prostituce, jak ji poznala za svého pobytu v Jihovýchodní Asii, v kontrastu s krásou tamější exotické přírody a symboly kultovní společnosti. Obrazy Annemari Vardanyan se zase vracejí k osobním tématům z její rodné Arménie, země dosud trpící válkou a nedostatečnou pozorností globálního světa.

Laura Limbourg se narodila v belgických Antverpách, avšak od raného dětství vyrůstala v Čechách. Po studiu na soukromé umělecké střední škole pokračovala na AVU v Praze, z počátku v ateliéru malby Martina Mainera, nyní dokončuje studium pod vedením Josefa Bolfa. Před dvěma lety byla na stáži v jihovýchodní Asii, odkud se zrodil soubor exotických pláten, za něž se stala laureátkou 13.Ceny kritiky za mladou malbu 2020, a v nichž dominují tygři a nahé ženy. Letos studovala autorka půl roku na Taipei National University of the Arts na Tchaj-wanu. "Obrazy spojuje téma prostituce v Asii. Před dvěma lety jsem hodně cestovala a tohle mě zasáhlo. Mám potřebu se s tím nějak vyrovnat. Nechci však, aby bylo na první pohled zřejmé, o co mi jde. Člověka to má napadnout až po chvíli, když si všimne malých detailů, například vázy, na které vykresluji příběhy těch holek. Tygři jsou tam jako jejich ochránci. V Asii jsou ženy často považované za předmět, ne za bytost. Musejí být poddajné tomu, kdo si zaplatí," komentuje autorka svou tvorbu.

Obrazy mají transparentní barvy, jež se rozpíjejí a vsakují jedna do druhé, vymezené v obrysech výraznými konturami. Autorka používá ředěné akryly, jež na rozdíl od olejů rychle zasychají, někdy však i olejové pastely a akvarel. Často maluje rovnou na nenašepsované plátno, proto se barvy vpíjejí, jde však o záměr, aby malba nevyznívala příliš popisně. Někdy je také podkladem těchto obrazů hedvábí, zdobené nášivkami. Výsledkem jsou atypické, jakoby poloprůsvitné obrazy, působící prchavým dojmem, avšak vynucující si naši společenskou reflexi. Náboženské a kultovní sošky, exotická fauna, ale i dívky z ulic asijských metropolí, nucené prodávat svá těla pro obživu, podtrhují závažnost a problematičnost vší sexuální turistiky.

V lecčems blízká a zranitelná je i tvorba Annemari Vardanyan, studentky ateliéru kresby Jiřího Petrboka na pražské AVU, ocitající se na pomezí kresby a malby. Narozená v arménském Jerevanu, žije autorka od sedmi let s rodinou v Praze. Ve své tvorbě reflektuje témata, vztahující se k jejímu rodinnému kruhu v konfrontaci s fenomény arménské kultury a historie, v jejichž rámci se promítá střetávání kultur, jež ji od dětství ovlivňuje. Jde o zkoumání vlastní identity, vztahu k tělu i duši, blízkým osobám a prostoru, v němž se autorka každodenně pohybuje, ale také o zkoumání identity národa, z něhož pochází. Spojení s historickými a sociálními konotacemi života v Arménii, jež se dnes vzpamatovává ze ztrát na životech a zcela zničených oblastí, představuje pro autorku základ k pochopení geneze vlastní i národní identity. Zajímají ji střety různých kultur, téma multikulturalismu, etablování jedince v nové společnosti, přemýšlí o zásadních tématech náboženství a tolerance. Motivy jsou otevřené, výmluvně jednoduché, bezprostředně vyjadřované, jako v případě malby Laury Limbourg. Jejich podtext je melancholický, stejně jako u Laury je nostalgický. Obrazy obou umělkyň apelují na naši účast, rozumovou i citovou, dožadují se naší účasti ve smyslu sociální a kulturní angažovanosti.