Iniciativa Dekolonizace vyzývá k proměně českých vzdělávacích a kulturních institucí

V sobotu 12. 9. na zahájení Týdne Afriky, který pořádá Centrum afrických studiích na FF UK, byla veřejně představena iniciativa Dekolonizace a její manifest, který vyzývá ke kritickému promýšlení role České republiky v koloniálních vztazích a k proměně chování jednotlivců i institucí. Manifest publikujeme v plné délce.

Manifest dekolonizace

Nastal čas konfrontovat dosavadní představy o našem místě ve světě s existujícími rasovými a koloniálními nerovnostmi. Svět protestuje proti všudypřítomnému rasismu. Instituce po celém světě přehodnocují svůj vztah ke koloniální minulosti. Ani my nestojíme opodál, ale ve středu celého problému. Dekolonizace našeho myšlení může konečně začít.

To, jak přemýšlíme o sobě, ovlivňuje naše představy o ostatních. Přestože toho o druhých většinou moc nevíme, často trváme na tom, že mezi nás nepatří: ohrožují náš klid, stabilitu a prosperitu. Naše současná identita se zakládá na představě o kulturní nadřazenosti nad ostatními. Zapomínáme přitom také na skutečné ekonomické nerovnosti, z nichž profitujeme. V tom spočívá koloniální myšlení, jehož se musíme zbavit.

Odmítáme představu, že dekolonizace je o tom, jaký by svět měl být. Dekolonizace znamená přiznat si, jaký svět je. Odmítáme představu, že situace se vyřeší sama, pokud budeme přispívat více peněz na rozvojovou a humanitární pomoc. Jsme bohatí díky tomu, že systém nerovností drží jiné v bídě. Je pokrytecké se nadále naivně stavět do role lidí, kteří zachrání svět a přinesou mu mír a spravedlnost. Naším cílem je přiznat si existenci vztahů vytvářejících nerovnost. Naším cílem je odmítnout právoplatnost těchto vztahů.

Odmítáme odsuzování postkoloniální teorie jako „komunistického“ nástroje. Zneužívání „solidarity s antikoloniálním bojem“ normalizačními komunisty nesmí vést k odvracení zraku od skutečného smyslu dekolonizace.

Odmítáme roli politických cenzorů. Dekolonizace nechce zúčtovat s dějinnými epochami a přepisovat je. Odmítáme však představu, že existuje jen jediný výklad dějin. Odmítáme dějiny psané vítězi. Otevíráme debatu o naší minulosti.

Odmítáme mluvit za druhé. Dekolonizace je výzvou k úvaze o vlastních představách a pozicích a jejich zasazení do širšího dějinného rámce. Lidé jsou historicky součástí mnoha složitých vztahů. Dekolonizovat znamená snažit se těmto vztahům porozumět a zohlednit je v chápaní sebe sama. Jde o začlenění perspektivy druhých do našeho myšlení. Jde o to jim naslouchat.

České země jsou historicky provázané se zbytkem světa. Střední Evropa neleží mimo komplikovaný vztah Západu a jeho bývalých kolonií, mimo světové dějiny. Mnozí čeští cestovatelé, misionáři, podnikatelé i vojáci se na budování a udržování koloniálního systému navíc přímo podíleli.

České země byly a nadále jsou součástí světových ekonomických, politických a sociálních struktur a vazeb. Odpovědnost za kolonialismus vyplývá z existujících vazeb mezi českými zeměmi a globálním jihem, z reálného profitu českých zemí ze zdrojů a práce kolonizovaných lidí.

Nejde jen o ekonomiku, ale i o kulturní představy. Vyprávění o „zámořských objevech“ nebo exotizace černošství sloužily Čechům k potvrzení vlastního místa jako součásti Západu, a v důsledku vyjadřovaly souhlas s koloniálním systémem. Koloniální imaginace, která staví na předpokladu vyspělosti Západu a zaostalosti globálního Jihu, je přítomná v pohádkách, cestopisných filmech, dobrodružných románech, muzeích nejrůznějšího zaměření i ve školních slabikářích.

Chceme proto odnacionalizovat a delokalizovat dějiny českých zemí. Je třeba poukázat na kolonialismus v jednání i představách Čechů v minulosti i současnosti.

Dekolonizaci je třeba založit na hodnotách tolerance a vzájemného respektu s ohledem na situaci planety ve 21. století. Uvědomujeme si, že pouze akademická znalost dekolonizačních teorií nás daleko neposune. Musíme být ochotni naslouchat druhým, vzdělávat se, a především komunikovat s těmi, jichž se stereotypizace a diskriminace bezprostředně týká.

Nastal čas vykročit ze zjednodušujících dělení na vítěze a poražené, na „nás“ a „ty druhé“. Nastal čas porozumět naší identitě v jejích komplexních dějinných vztazích. Nastal čas se otevřít množství perspektiv těch, kdo naši identitu utvářeli a utvářejí. Proto musíme být ochotni dlouhodobě kriticky hodnotit svou pozici, a především naslouchat druhým.

S tím musíme začít u sebe. Každý je součástí vztahů, sítí a institucí, v nichž lze otevírat otázky po přítomnosti koloniálních struktur. Nastal čas, kdy dekolonizace našeho myšlení může začít.

dekolonizace.cz