TZ: Soutěž GVUO propojila výtvarné umění v hudbou, přihlášeny byly klasické i elektronické kompozice

Soutěž GVUO propojila výtvarné umění v hudbou, přihlášeny byly klasické i elektronické kompozice / Galerie výtvarného umění v Ostravě / Ostrava / 23. 6. 2020

Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO) vyhlásila v době pandemie Soutěž o nejpůsobivější hudební skladbu inspirovanou výtvarným dílem. Východiskem soutěže se stala malba Postava Josefa Istlera z roku 1945, která je součástí galerijních sbírek. Oba vítězové, které vybrala odborná porota, získají celoroční vstupenku do galerie a exkluzivní publikaci české umělkyně Kateřiny Šedé.

Je několik málo věcí, za které můžeme být koronaviru vděční. Asi nejkladněji hodnotím lidskou sounáležitost, kterou lidé projevili. Navzájem si pomáhali, zapojovali se do dobrovolnických aktivit, svým respektem k nastaveným opatřením přispívali k řešení celé situace. A také byli kreativní. Vymýšleli věci, kterými se bavili nebo kterými chtěli potěšit své okolí. Soutěž, se kterou v polovině dubna přišla Galerie výtvarného umění v Ostravě a která propojila výtvarné umění s hudbou, je toho důkazem, uvedl náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro kulturu a památkovou péči Lukáš Curylo a dodal, že všechny hudební nahrávky, které byly do soutěže přihlášeny, si lidé mohou poslechnout v ostravském Domě umění od druhé poloviny července až do konce srpna. Poslech samozřejmě vizuálně doplní samotný obraz, který muzikanty inspiroval, tedy Postava Josefa Istlera.

Vítěze určila odborná porota na základě hodnocení anonymních audionahrávek ve složení – hudební teoretik, kritik a pedagog Milan Bátor, dirigent a pedagog Jan Šrubař a hudební publicistka Gabriela Stašová.

Sešly se zajímavé akustické i elektronické kompozice. Pozitivně hodnotím stylovou pestrost, která se v soutěžních skladbách rozpíná od současné vážné a experimentální hudby až po prostorovou kompozici s odstíny konkrétní a filmové hudby. Oceňujeme, že se sešly nahrávky stylově různorodé, které ukazují potenciál a schopnost hledat, řekl porotce Milan Bátor.

Výherkyní soutěže v kategorii do třiceti let se stala Barbora Polyxena Nowak se svou čtyřminutovou klavírní skladbou. Jedná se o punktualistickou skladbu, variabilní, pracující s kontrasty a překvapujícími vpády. Práce je hudebně zajímavá, inspirující k přemýšlení a působivá, zhodnotil vítěznou skladbu porotce Jan Šrubař.

Vítězem soutěže v kategorii nad třicet let se stal Vít Baisa se svou čtyřminutovou skladbou pro varhany nazvanou Hommage à Jiří Šust.

Když jsem přemýšlel nad skladbou, vzpomněl jsem si na jedno zvláštní téma, které už dlouho nosím v hlavě. Je to vontský chorál z televizního seriálu Záhada hlavolamu z roku 1969. Melodie působí víceznačně, její autor Jiří Šust chtěl snad evokovat středověký chorál. Má tak podivné kouzlo, že nenavozuje jednoznačnou harmonickou interpretaci, stejně jako Istlerova surrealistická Postava je tajemná a víceznačná. To se projevuje v druhé části skladby, kdy se obrys melodie roztříští do rytmizované linky, která je již hudebně uchopitelnější, nicméně stále víceznačná: zaznívají zde dvě rozdílné interpretace: mollová a durová, smutná a veselá, děsivá a záhadná. Jako Postava, vysvětlil autor vítězné skladby v kategorii nad třicet let Vít Baisa.

Profesionální i amatérští skladatelé mohli soupeřit ve dvou věkových kategoriích do třiceti let a nad třicet let. Celkem se do soutěže přihlásilo 5 hudebníků – 2 ženy a 3 muži. Podmínkou bylo vytvořit tří až pětiminutovou audionahrávku hudební skladby inspirovanou malbou Josefa Istlera pro jakékoliv hudební obsazení. Přihlášené hudební skladby jsou experimentálního i klasického charakteru, kromě houslí, klavíru a varhan byly předneseny i nahrávky v elektronickém provedení.

JOSEF ISTLER (1919–2000), malíř, autodidakt. V letech 1938–1939 se v tehdejší Jugoslávii školil i u německého malíře Waltera Höfnera. Patří mezi významné české surrealistiské umělce druhé generace. Zásadní jádro jeho tvorby lze zařadit do období od 40. do 60. let 20. století. Islter byl primárně ovlivněn tvorbou dvou našich nejvýznamnějších surrealistů, tedy Štyrského a Toyen, podstatný pro jeho tvorbu je také okruh umělců kolem Václava Zykmunda a jeho edice Ra. Istler byl členem skupiny SČUG Hollar. Od roku 1942 byl členem skupiny Ra a od roku 1945 pražského Mánesa. Působil také v mezinárodním surrealistickém uskupení COBRA (založeno 1947), v 60. letech pak ve skupině Phases. První samostatnou výstavu měl Josef Istler v Brně již v roce 1946.

Istlerova tvorba byla v celém svém trvání ovlivněna imaginativností surrealismu, ale také abstrakcí kleeovského typu. V 60. letech se odklonil od Effenbergerova surrealistického okruhu a kontaktoval se s okruhem Mikuláše Medka a Vladimíra Boudníka. Toto abstraktní období lze zařadit do proudu českého informelu.